| www.kudl@nk@.cz |
|
| O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé… |
|---|
 |
| manuál téma poradna tady a tam úkol pro vás fauna a flora próza a poesie nejen duše :-))) zážitky |
| FÓRA KUDLANKY |
| Hledej na Kudlance |
 |
| Marihuana, Mariška. Tráva - Hulení... |
| Trampoty sličné tlustice |
| Minutka za čtvrt hodinky :-))) |
| Gruppensex, swingers - aneb kam se ztrácíš, lásko? |
| Balzám na nervy |
| Žena v područí alkoholu |
| Žebříček nepopularity |
| NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY |
| Trak a já |
| Milovali jsme lištičku... |
| Když soužití sešedne |
 |
 |
| DOMŮ |
| dopisy do poradny |
| dopisy do redakce |
 |
Kudl@nk@ |
|
|
| ARCHIV |
 |
|
|
| KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826 |
| Copyright (c) 2003-2006 |
| Šéfredaktorka: Mgr. Daniela Umlauf Goldwein |
| PageRank.cz |
 |
| ANKETA - SVATBA? DÍTĚ? KDY?- III. |
Rubrika: [téma] Co vlastně znamená mít dítě? Ztrátu svobody, permanentní nedostatek peněz, úcty a pochopení. Stres, hádky, vysvětlování. Na jedné z misek téhle váhy je toho příliš mnoho, než aby to dokázala převážit taková maličkost jako... co vlastně? Vztah mužů k dětem se vyvíjí již od ranného dětství. Snad nejlépe je to ilustrováno starým vtipem: " Pepíčku, chceš k Vánocům bratříčka nebo sestřičku?" " Počítač."
Popravdě řečeno, tato odpověď je v různých obměnách stejná až do mužových třicetin a mění se jen málo; místo počítače skútra nebo sousedku ve středních letech nebo... Teď odbočím. Udělal jsem si minivýzkum a zeptal se několika ( pěti) žen, proč chtěly mít dítě. Mateřským pudem nazvaly to nutkání, které z emancipované, sebevědomé dračice udělá šišlajícícího kašpárka. A stačí na to pohled do kamarádčina kočárku. Co je to vůbec ten mateřský pud? Dá se to nějak definovat? Zvážit? Má to atomovou hmotnost či koeficient rozpínavosti? Nevím, asi jsem hledal málo, ale nějakou univerzální definici jsem nenalezl. Ovšem stačilo několik minut hovoru a mateřský pud náhle získal zcela konkrétní podobu: Starost. Potřebu se o někoho starat. A řekněme si to zcela otevřeně, potřebu "vlastnit". Malého, zcela závislého tvora. Aby mi bylo rozuměno, já to nezesměšňuji. Příroda to tak zařídila a zcela určitě věděla proč. A proč děti chtějí muži? Možná to souvisí s tím starým otřepaným klišé: Postav dům, zasaď strom, zploď syna. Zkrátka, zanechej stopu. Máme to v krvi a nemá cenu se s tím prát. Těžko někdy poznám pocit, který cítí žena, která v náručí svírá toho malého zmuchlaného trpaslíka a miluje ho i přesto, že k němu musí třistapětaosmdesátkrát za noc vstávat. A nemá mi smysl vyčítat, že se neprobudím při sebemenším náznaku dětského pláče o půl třetí ráno. Muž s dítětem v náručí cítí něco naprosto jiného: hrdost, pýchu, je to krev mé krve, mé geny kráčí dál... přesně tohle cítí drtivá většina chlapů, jakkoliv směšně to zní. Jenže – aby tohle všechno chlap cítil, musí k tomu dospět. Mnoho kluků, kteří měli děti třeba hned po vojně, náhle po několika málo letech zjistilo, že jim něco chybí. Získají pocit, že byli o něco okradeni. O kamarády, o pařby až do rána, o čundry. Nezjistí to třeba hned. Až za několik let, možná třeba až když děti dospějí. A možná hned. Když se podívá na své "chytřejší" kamarády. Určitě náhle spatří ty stovky cest, které mohl podniknout, stovky (no, kroť se, řekněme desítky a nebudeme to rozebírat) dívek, které by zcela určitě sbalil. A francouzsky a německy by se naučil (já vím že nenaučil, ale tak nějak líp to při tom litování zní). A na Mont Everest se taky nedostal. Protože... protože mu jeho manželka (přítelkyně) udělala dítě. Udělala mi dítě. Mnoho žen takové slovní spojení zcela jistě jistě nadzvihne, ale já se pokusím vysvětlit jeho racionální základ. Dospěje-li žena k rozhodnutí, že chce dítě, existuje v téhle části vesmíru jen málo věcí, které jí v tom zabrání. Zdravotní problémy, absence muže... nevím o dalším důvodu, který by byl dostatečně "rozumný", aby ženě zabránil mít děti. Dospěje-li k rozhodnutí pořídit si dítě muž, rozhodně se nevrhne se spuštěnými kalhotami na svou partnerku. Kupodivu začne přemýšlet. Mám dostatečně bonitní plat na slušnou hypotéku? Kdo nám bude toho sviště hlídat, až budeme chtít jít třeba do kina? Chci vůbec mít s touhle ženskou dítě? Zdá se vám to sobecké? A co teprve, když si chlap uvědomí, že ještě nikdy nebyl v Paříži či na Mont Everestu. Mnoho mužů v takové chvíli dospěje k názoru, že Everest je lákavější než dítě. Nevím proč, ale místo toho, aby se tomu říkalo zdravý rozum, říká se tomu sobectví. A v takové chvíli nastupuje žena, pevně rozhodnutá mít dítě. K čertu s tím, že nemáte kde bydlet. Máte dluhy. Hmmm, no a co? A náhle je těhotná a s milým úsměvem se obrátí na muže: kde budeme bydlet? Z čeho budeme žít? Starej se! Nevím proč, ale tomuhle se neříká sobectví, ale zdravý rozum. Ovšemže zbude ještě dost mužů, kteří se svou svobodu a bezdětnost dokázali uhájit i proti něčemu tak drtivému, jako je mateřský pud. Aby i oni obohatili celosvětový genofond, vynalezla Příroda dvě věci: 1. Třicáté (a jakékoliv další) narozeniny. To je den, kdy se náhle drtivá většina mužů zarazí, a začne provozovat věci, které před tím pokládala za hloupé a zbytečné. Zdravá výživa, šetření penězi, zamýšlení se nad vlastním životem. "Do třiceti by měl chlap zplodit dítě, napsat knihu nebo umřít" říká kdosi, kdo o tom asi něco ví. Třicítka je věk, kdy chlap náhle znejistí. Získává totiž pocit, že mu něco velmi důležitého uniká. Snad smysl života? Nebo jiné věci, které se těžko vejdou do úst, ale nedají se už tak lehko přejít pobaveným úsměvem. Říká se, že ve třiceti si DOOPRAVDY uvědomíme, že jsme smrtelní. A to taky moc optimismu nedodá. Postav dům, zploď syna... No, rozhodně v tomhle věku muž nepoužije spojení "udělala mi dítě", když jeho partnerka otěhotní. Ovšemže se ale najdou muži, kteří v náhlém uvědomění si vlastní smrtelnosti nechtějí rodinu, ale chtějí na Everest. Na takové má Příroda další páku – 2T. 2. Teror Tetiček V islámských zemích je svobodný třicátník považován za homosexuála a je mu naznačeno, že svatba je jediný způsob, jak se vyhnout brzké cestě k Alláhovi. S fanatickými islamisty není sranda. Západní civilizace na místo islamistů vynalezla ženské příbuzenstvo. Kdo zažil soustředěný útok několika tet, které se jemnými narážkami ( např. „Kdy už přestaneš vysedávat po putykách a oženíš se“) snaží dotlačit synovce na správnou cestu. Pod "tetičkami" si představte kohokoliv dalšího. Kolegyně a kolegové (ženatí) v zaměstnání, kamarádi (ženatí), kdokoliv další, komu při rozhovoru se svobodným třicátníkem dojdou témata ke společnému rozhovoru. Odolají jen nejsilnější. 1. Blbej 2. Geniální Správnou možnost si vyberte sami....
Jan Flaška von České Budějovice
|
|
Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu Komentáře
Moc pěkně jsi to napsal, to je spisovatelů na dané téma, že, dámy ?! (Wendy - Mail - WWW) 29.05.2006, 10:40:01
Mateřský pud u ženy a touha rozsévače u muže to je, proč jsme ještě nevyhynuli. Příroda ví, co činí, a protože lidi jsou flákaný, oblbuje nás tím, že nám to dělá vesměs příjemné, dobrodružné, pěkně hezké...a jakože to dělat chceme. Zatím je to chemie, že? Ale dobrá.
Ještě jsi Jane von CB zapomněl na třetí důvod u ženy v naší kulturní vrstvě, proč NE : kariéra. Jsou takové - Eva Urbanová, Renáta Vesecká apod. Jinak je fakt, že otázka 30tileté ženě, kdy se bude vdávat, se zde pokládá za neslušnou. U muže pouze za - no řekněme vtíravou. Protože na rozdíl od většiny žen mu věřímě, že třeba sám být chce.
Mě se to teda 2x nelíbí, (saffron - Mail - WWW) 29.05.2006, 12:21:22
nějak moc konstrukcí kolem přirozené věci, nehledě na to ,jak jsme z toho zase vyšlY- to je tak, když mužský vysvětluje jakže to ty ženský maj!:-) Nevím jestli mužští potřebují ke všemu vystavět z argumentů zeď,všechno tak nějak teoreticky podchytit - v tom se zase nevyznám já ....někdy se vyplatí moc nekombinovat, jinak bychom asi vymřeli:-). Ještě že příroda má svoje páky, které umí tyhle teorie nádherně rozbořit!! Docela by mě zajímalo (otázka pro pány), jestli je možné přiznat i jinou motivaci (pokud existuje) než přenos genů, popř. podlehnutí tlakům (věku, okolí, partnerky) - nebo je to "nemužské"??
Jsem zvědavá na mužské odpovědi (Wendy - Mail - WWW) 29.05.2006, 12:45:18
ale rozmnožovací pud je druhý nejsilnější po pudu sebezáchovy, že. Tím by se vysvětlilo všechno, ať si to pak vysvětlujeme jak chceme...
Tak trochu i pro saffron :-) (motýl Anonym - Mail - WWW) 29.05.2006, 13:33:12
Nic proti Flaškovu traktátu, jako vždy je to svižně napsaný a dobře se to čte. ALE:
Jak to u "mužsko-ženských" témat bývá, i tady si autor vypomohl k dosažení toho správně humorného účinku generalizací a stereotypy. Takže, zdá se, není žádné jiné motivace pro ženu "chtít dítě", vyjma té sobecké. A chlap buď podlehne tlaku, nebo v lepším případě chce přenýst svou genetickou informaci (čili opět sobectví :-). No, na základě svých zkušeností a minivýzkumů tomuhle prostě nevěřím. Je to u každýho různý, jak různí jenom lidi jsou. Jenže publikum má rádo jednoduchá schemata: ženské jsou takové, chlapi makoví, blondýny blbé, homosexuálové ušišlaní, pitbull vraždíci bestie, kamioňák vraždící prase a tak dál a tak dál. Kdo se těchto schémat drží, má u publika úspěch vždycky zaručen. A tak jsem třeba včera viděl krásný divadlo "Myška z bříška" (doporučuju!), kde ovšem samozřejmě nastávající tatínek neví, co má dělat, když to přijde, místo nastartování auta startuje jeho hysterie a on za všeobecného veselí omdlívá :-). Takže už v rámci tvorby pro děti dostanou mrňousové tu správnou informaci, jak je to NORMÁLNÍ a co mají od života i sebe samých čekat. Nejúspěšnější rodinná komedie "S tebou mě baví svět", to je naprostá esence zmíněnýho přístupu. Nakonec i některý články tady na Kudle (Muž v zástěře) zakládají svůj humor přesně na tomtéž. Proč jsem třeba já chtěl děti? Prostě jsem je vždycky chtěl, nepotřeboval jsem si to zdůvodňovat nějakou teorií, mohly bejt klidně adoptovaný nebo vyženěný, na mejch genech mi nějak nezáleží :-). Věděl jsem, že až přijde ten čas, rád na chvíli pověsím na hřebík ty vandry, Everesty a francouzštiny, protože když se těm dětem budu věnovat, vylezeme na ten Everest jednou spolu a bude to ještě lepší. (A fakt je, že jsem si svoje Everesty odbyl před svatbou, abych pak nebyl v depce, co všechno jsem nestihl). Takže mám dnes děti, sám jsem na to přišel, že je chci, sám jsem si je udělal :-), jsem tomu rád a nelituju.
Jak jsem začínal jako budoucí manžel i jako budoucí otec. (master - Mail - WWW) 29.05.2006, 13:55:45
S manželkou jsem chodil skoro dva roky. Ona se vdávala v 19ti, já řekl své ano nahlas až v pětadvaceti. Oba jsme zastávali názor, že sex s preservativem je jako když lížete nanuk přes papír a proto jsme tuto umělohmotnou latexovou věc snad ani nepoužívali. Jen jednou. Když nám ten Vulkán praskl přímo při akci, bylo po důvěře ve výrobky z Hrádku a vrátili jsme se k našemu oblíbenému "nanuku bez papíru". Tehdy se nějaká dvouletá záruka, spojená s reklamací, také nekonala...že?
Když jsem se rozhoupal, „slavnostně“ oděn, tedy podle mne slavnostně (tehdy se to nosilo), moje nastávající mi řekla, abych si sundal jak kravatu tak i sáčko, že prý se to nějak "děsně tluče"... Nevím co se jí nelíbilo na mých tehdejších apartních proužkovaných kalhotech se širokým páskem, kostičkovaném sáčku s velikostí kostky o straně 4 cm a puntíkaté kravatě? Zmínka o barvách není důležitá. A tak jsem se odstrojil dle jejího přání a vkusu a podal jsem matce kytku se slovy, že jí nejdu požádat o ruku její dcery, ale o dceru celou. (Otec už nežil). A co čert nechtěl, matka tam měla zrovna, zrovinka svoji kamarádku. Pěknou drbnu. Bylo mi jasné, že zítra si to budou štěbetat vrabci na střeše. Obě paní se začaly smát a já jsem ještě dodal něco v tom smyslu, aby si snad nemyslela..., že se nemusíme brát. Že prostě chceme a že už známe i datum svatby, protože s tím zase souvisel náš odjezd na týdenní svatební „výlet“ pouze ve dvou. Popili jsme kafe, pojedli koláče, připili si na zdraví a na nás i s drbnou a oba jsme zmizeli na rande. Ze mne tehdy všechno tak krásně spadlo... Jenže - já bloud jsem tehdy netušil, že moje nastávající už byla asi čtyři týdny v něčem. Prý v tom. To mi ta potvůrka se smíchem řekla až večer, když mi bylo divné, že jen ucucává z decinkové sklenky a že celá sedmička vína tak zůstala jen pro mne.
pudy a motivace (Johanka - Mail - WWW) 29.05.2006, 14:23:38
Ahoj,
na me kdyz prisly pudy, tak to proste bylo "ja to chci, nemuzu bez toho bejt", aniz by me ovsem nejak pritahovala nejaka konkretni predstava, co s tim.. (o vlastneni ani opecovavani jsem neuvazovala). Proste najednou mi ale zacly pripadat maly deti jako neco neuveritelne sladkyho a smysl zivota a vubec :). Nicmene byla jsem partnerem prinucena k nekolikaletemu cekani, behem nehoz ten nejvetsi napor pudu presel a jsem uz schopna uvazovat strizlive :) K detem pristupuju po buddhisticku. Beru to tak, ze nekomu umoznim se narodit v dobrym prostredi, civilizovany zemi, ujety lec interligentni rodine, a ze to bude fajn dat mu takovej zaklad pro zivot. A ze ho treba taky neco naucim a neco se naucim od nej. Mit deti mi prislo odjakziva jako samozrejmost, stejne tak memu partnerovi, a oba se uz na to tesime. Ale neberu deti jako neco, co mi naplni zivot, uspokoji moje majetnicky ci opecovavatelsky choutky - zadny takovy nemam, resp. na opecovavani mi staci manzel :). Spis je mi blizsi ten prezentovanej muzskej pristup ("pokracovani genu"), ale myslim, ze je trochu kratkozraky cekat, ze "nezapsal jsem se do historie, ale moje deti to dokazou", proste cekat od nich, ze splnej neco, co ja jsem si splnit nedokazala (to jsou takovy ty rodice, co chtej, aby deti vystudovaly 20 skol a vrcholove sportovaly a janevimco). Budu rada, kdyz po tu dobu, co budu s detma zit, si navzajem dame neco, co nas do budoucich zivotu obohati, budu rada, kdyz to slovy balbinky "nebudou zadny svine" :), ale jinak od toho zadna konkretni realizacni ocekavani nemam. A myslim, ze muj muz to bere podobne :)
Motýlku Anonyme, (Inka - Mail - WWW) 29.05.2006, 15:06:12
díky, byl to krásný příspěvek, děti náš život nesmírně obohatí, ale člověk to tak musí opravdu cítit. Vandry jsem si před svatbou užila, Everesty a francouzštiny ne, ale užila jsem si je pak po rozvodu, kdy na to byl čas a děti už dospělé. Teď bych do toho šla v klidu znovu, bylo to něco kouzelného.
motýlku Anonyme..... (Katka - Mail - WWW) 29.05.2006, 15:07:37
tvá jediná věta , kde píšeš, že toliko důvodů mít děti je kolik různých lidí je chce. Jasně a přesně řečeno! Ráda sice čtu povídky JF, ale myslím, že na tohle téma se podíval moc jednostranně. On se většinou dovede zamyslet nad věcmi obšírně ,ale tady mě tedy zklamal!
Je ovšem pravda, že to byl JEHO názor na tuto věc a my ženy můžeme být rády, že ON tedy není jediný můž na světě, bylo by to v podstatě smutné, kdybychom se množili jen pro geny, že :-))
Johanko,pekny)))) (Jasmina - Mail - WWW) 29.05.2006, 15:18:41
Ja se priznam ze jsem asi jednala pudove)))mne taky napadla myslénka,ze bych rada zanechala stopu.Taky jsem mela pocit ze co dela zenu zenou-je i materstvi.Snad nejake naplneni.Tyhle touhy mne vzdy prepadly,kdyz jsem si nasla partnera,snad jako-ze to patri k tomu.Vyslo to nastesti s manzelem,ktery to snad bral jako ja.
Takze jsem vubec nemivala obdobi ze bych "slintala" nad kocarkama kolemjdoucich maminek,to jsem potom slintala na myma miminkama.Ted maji 10 let a ma role se meni s jejich vyvojem,uz netouzim mit dalsi mimi. Mam na starosti dve duse,ktere musim pripravit pro zivot,predat zkusenosti sve.Jestlize z nich budou cestni,milujici a dusevne zdrave osobnosti-budu mit radost-prace je vykonana dobre.A tak to tak vsechno beru jako ukol dany ze "zhora",ukol ktery mne tesi. A pokud nekdo dela ukoly s radosti-pak je to urcite dobre.))) proto ten,kdo se neciti na deti ci jine -mel by se na "teror teticek" vykaslat.
pro Motýla: (anina - Mail - WWW) 29.05.2006, 15:37:15
Motýlku, jen dotaz: kolik bylo tobě a tvé ženě, když ses rozhodl "zasadit strom, postavit dům a zanechat geny?"
Tedy, pokud to není moc indiskrétní.
Caute (Gita - Mail - WWW) 29.05.2006, 15:51:48
jojo, zrovna dnes jsem zase poslouchala kolegovic stesky nad zkaženým mládím třicátníka, neboť byl dokonce snad "znásilněn", aby byly ty jeho děti počaty. Tak nevím, ale dospěla jsem k závěru, že největší průšvih je nutit někoho k něčemu, co nechce a čím si není jistý, protože tento průšvih pak na všech visí jak špatně utřený sopel.
A s tím nucením do svatby je to podobné. Zdá se mi, že poslední dobou se mezi muži mého věku rozmohla jakási móda bránit se svatbě jako čert kříži. Místy je to až komické, na co ti chlapi nepřijdou, pokud jde o důvody, proč ne. Tak například argument: Je to jen papír. Tak potom říkám: Když je to teda jen papír, tak je jedno, jestli ANO nebo NE. Pokud bych to brala takhle, nechyběl by mi, ale kdyby ho ten druhý chtěl, tak by mi taky bylo jedno, jestli ho mám. Osobně beru svatbu opravdu jako souhlasný projev vůle, který by se měl udat před co největším počtem lidí. To proto, že lidi mají rádi rituály. Myslím, že smysl svatby je v tom, že nejenom před dvěma oficiálními svědky, ale před všemi "svědky" = svatebčany dám najevo: "Tohle je člověk, kterého miluju, kterého si vážím a kterému věřím. Chci s ním strávit zbytek života, pokud se na tom domluvíme mít děti, psa, kočku, trabanta, sekačku... I když vím, že život je nevyspytatelný a stát se může cokoli, chci, abyste věděli, že mým cílem je trvalý vztah s tímto člověkem a očekávám od vás, že to vezmete na vědomí a budete nás podporovat anebo nám aspoň neházet klacky pod nohy..." Naivní představa? Asi jo. Někdy ty chlapské (ale i holčičí) pochybnosti pramení hlavně z toho, že si dotyční nejsou jistí, jestli chtějí zrovna JI nebo JEHO nebo NA CELÝ ŽIVOT, a pak souhlasím, že je lepší počkat a do ničeho se nehnat. A s těmi dětmi? Nesouhlasila bych, že jen chlapi je berou jako PŘENOS GENŮ. Já se klidně přiznám, že je tak trochu beru taky :-). Však si taky snažím vybírat vhodný genetický materiál (hnusné, že? - ale jsem aspoň upřímná) :-). Podobně jako Johanka doufám, že nebudou společnosti na obtíž, nebudu se za ně muset stydět, ale že hlavně někomu umožním prožít spokojený život. Má-li se tak stát, ať se tak stane.
Myslíš, jako nechat si někoho na zkoušku a pak ho v záruční době vyměnit ? (Wendy - Mail - WWW) 29.05.2006, 15:57:21
Asi jsem to tu už psala. Ženáčovi se hůře odchází. Svobodný bere kufry a jde. My ženy to víme a proto se chceme vdávat. Třičtvrtiny žádostí o rozvod podávájí ženy. Pro mnoho mužů to je komplikace, které když se mohou vyhnout, učiní tak.
( - Mail - WWW) 29.05.2006, 20:58:24
.."Myslím, že smysl svatby je v tom, že nejenom před dvěma oficiálními svědky, ale před všemi "svědky" = svatebčany dám najevo: "Tohle je člověk, kterého miluju, kterého si vážím a kterému věřím. Chci s ním strávit zbytek života"...
Nebo by se to take dalo interpretovat;pred vsemy svedky tato zena(muz)patri jenom mne a mam na to svedky ze bude muset byt se mnou do konce zivota v dobrem i zlem(jedno zda to zlo jsem ja sam)protoze to slibila(slibil)zde pred vami vsemy a slovo se musi drzet..;atd. Ja bych rekla ze "dnesni mladi" maji v necem pravdu-nezenit se,nevdavat.Neni to novota ale to bychom musili opravdu moc a moc daleko do historie. To ze se z manzelstvi hure odchazi-to znamena jedine-ze manzelstvi je past. na druhou stranu,kde ziji dva na hromadce,poridi si spolecny byt a pak deti-neni odchod o nic lehci nez rozvod.
Snad jen několik poznámek: (Flaška - Mail - WWW) 29.05.2006, 21:07:13
Zkuste nezaměňovat rozmnožovací pud a otcovskou lásku. To, že muž nemůže mít děti ještě neznamená, že nemá v sobě otcovskou lásku a necítí potřebu ji předávat dál. A za druhé: zadání od Daniely znělo: "jestlipak také u mužů (tak, jak se to přihodí ženám) přichází chvíle, kdy se najednou začnou dívat do kočárků a toužit po tom, mít svoje vlastní dítě, svého pokračovatele". On je rozdíl mezi POŘÍDIT si (mít) dítě a VYCHOVÁVAT dítě. Mohu mít dítě nevlastní, adoptované a mohu k němu cítit otcovskou lásku. Ale přesto budu toužit po vlastním. A to bez ohledu na to, jestli ho můžu mít mít či ne. Rozmnožovací pud je něco, co je podstatou lidské přirozenosti i když se to mnohým nelíbí. Proto ho potřebují balit do krásných fangliček vzájemné lásky, lásky k dětem, harmonii, úcty... jenomže Příroda si na poezii nehraje. Ta si hraje na "nerozmnožíš se = vyhyneš". Kdyby měla být hnacím motorem vzájemná láska partnerů, pak je nás tak o čtvrtinu méně. Je to přízemní a cynické? Je mi líto, ale je to také pravdivé. Ale pokud by jste snad někdo mohl dokázat, že zrovna vy jste si děti pořídili, aniž u vás pracuje rozmnožovací pud, tak to sepište. Podařilo se vám popřít psychologické a psychiatrické výzkumy a poznatky získané za stovky let. Víte, co teďka sype Nobelovka za medicínu?
Pouhé rozsévání genů ? (David - Mail - WWW) 29.05.2006, 21:14:31
U někoho možná, já jsem si už asi od třinácti rád hrál s malými dětmi a toužil jsem jednou mít své vlastní. Ve věku, kdy jsem začínal cítit, že mého života se zmocňuje podivná prázdnota, jsem potkal svoji ženu a považoval jsem za zákonité, že spolu zplodíme alespoň jedno dítě. Bez dětí by mi můj život připadal zbytečný a bez obsahu. Zázrak života je něco, co překoná všechny Everesty které jsem kdy mohl pokořit. Vidět jak dítě roste uvnitř ženy, jak začíná reagovat na podněty, jak přichází na tenhle svět, jak se v něm odráží všechno okolo nás, jak se formuje jeho osobnost a současně doufat že se v něm snoubí to nejlepší ze mě a z mé ženy, doufat že z toho pytle blech bude jednou sebevědomá mladá dáma a že na tom budu snad mít i svůj podíl - to nemůžete nikdy dostatečně popsat slovy, to se musí zažít.
Myslím, že chlap je schopen nejen pochopit jak může matka tak milovat dítě, které ji právě už poněkolikáté vzbudilo svým pláčem, ale je dokonce schopen cítit totéž.
pomlčko (Gita - Mail - WWW) 29.05.2006, 21:23:33
Ano, i takhle by se to dalo chápat. Nakonec Mňágu a Žďorp lze taky přeložit jako "Sračky a krámy".
Já to tak ale nemyslím. Já tím nedávám (nedávala bych, přesněji) najevo, že chci někoho vlastnit, ale svůj úmysl budovat a snažit se udržet tento vztah... Napsala jsem totiž taky: ... vím, že život je nevyzpytatelný...
anino, (motýl Anonym - Mail - WWW) 29.05.2006, 22:16:04
mně bylo 27, ženě 28.
Poslední věta Davidova příspěvku vystihuje moje pocity do puntíku. Já se k nim něco navstával :-)
jeden muj znamy (Alenka - Mail - WWW) 30.05.2006, 04:04:24
svobodny mladenec...ma pet deti se tremi zenami. Takze ted premyslim, jestli je podle Honzy genialni nebo blbej...Asi genialni protoze se mu o vsechny stara stat...a on nekde dela dalsi deti. Jo kdo umi tak umi..Ale verili byste ze nas doktor rika, ze by ho meli chudaka vykastrovat?
Jsi mi pripomnela Alenko (Jasmina - Mail - WWW) 30.05.2006, 07:32:59
ted jeden novy par.On si vzal sebou do noveho manzelstvi syna,potom splodil dalsi dva.Jen tak mimochodem se o vsechny starala manzelka,ktera chodila do prace,on ne.
Kdyz se rozesli,tak si ho k sobe vzala "kamaradka" ktera po nem touzila uz davno.Hezky se o nej stara,co je jeji-to je jeho a on ji ma tak napul na haku-na pul protoze preci jen -nedela a ma u ni pohodli.O dospivajiciho syna se nestara,dva mensi vida jednou tydne,nic neplati na nic neprispiva.A jeho pritelkyne touzi mit s nim deti,-asi si mysli ze teprve s ni se zmeni....anebo -ma 35let,takze i u zen je to pud zachovani rodu a musi to byt silny pud,kdyz neni schopna rozvazit a posoudit-s kym to dite chce mit a zda budoucimu potomku pripravi dobre zazemi,kde je predpokladem ze vybere zodpovedneho partnera. Gito,to jsem psala ja,ve fofru jsem se zapomnela podepsat. ja ceremonie nemam rada,jakakoliv ceremonie svazuje osobni svobodu.A taky to stoji))))))jojojoj
Co to má znamenat?!?!?! (motýl Anonym - Mail - WWW) 05.06.2006, 21:41:17
Cos nepsal? Děje se tu něco nekalýho?
|
Jiny zas nemuze mit deti,dostal kdysi priusnice.A chybi mu uplna rodina,je z toho smutny.
Vubec vidavam spoustu mladych muzu v parku,co si hrajou s detmy,ktere ani nejsou jejich.
Takze nemam pocit ze u vetsiny muzu jde o pouhe pokracovani geneticke informace.