Epilog

     Zustala jsem dalsi rok a pul. S Mariem jsme si zili stastne a spokojene pospolu. Pokazde, kdyz jsem se ale zamyslela nad smyslem zivota a nad svoji rodinou, lakalo me to domu cim dal tim vic, az jsem se rozhodla odjet. Rodince jsem to oznamila ctyri mesice dopredu, byli z toho v soku, meli ale dostatek casu najit si za mne nahradu. Mario byl v soku take, do posledni chvile veril, ze odlet domu nakonec zrusim. Prijezd jsem si naplanovala na stedrovecerni odpoledne.

     Cele ctyri mesice jsem se nemohla dockat, az se konecne opet objevim v Cechach. Nikomu jsem nedala nic vedet, aby se nasi o me zbytecne nestrachovali na Vanoce. Melo to byt jako Vanocni prekvapeni. Posledni tyden byl strasny. Kazdy se se mnou loucil. S Magdou to bylo obzvlaste tezke, protoze se nedavno vdala, a tim padem v Americe mela perspektivu a hlavne papiry. Vzal si ji jeji americky spolubydlici a dobry kamarad. Doufejme, ze ji stesti bude prat.

Rodiny mi davaly penize navic a vsude tekly potoky slz. Moje hostmom mi k Vanocum darovala album, s fotkami mne a deti od meho prijezdu az do uplneho konce. Bylo to vse nadherne vyzdobene a popsane. Kdyz jsem odchazela, jiz bez mobilu a sveho auta, bylo mi uzko; Sarina brecela, hostmom take a Nicholas se okolo me stydlive motal.

     Pripravila jsem bramborovy salat a rizky a jiz 22. prosince jsme si s Mariem udelali Vanoce. Bylo to prekrasne, dostala jsem spoustu drobnych darku, ktere snad nemohly byt vybrany pro nikoho jineho nez me. Zkratka vsechno, co jsem mela rada – vtipne resena sala, ponozky z jemne vlny, nausnicky z bileho zlata se zyrkonkem a nadherne Vanocni prani. Vecer jsme se jeste prosli vanocnim mestem... Byl to romanticky a emocionalni vecer. Neco nezapomenutelneho a myslim, ze i neopakovatelneho. Vubec se mi nechtelo loucit a ani ja jsem si do posledni chvile neuvedomovala, ze zitra odjizdim.

     Na letisti pri louceni jsme to ani jeden nevydrzeli a breceli. Pani z bezpecnosti se me ptala, jestli jsem v poradku. Jasne, jen odjizdim – naporad – a nevim, kdy mi opet daji papiry na cestu zpatky. V letadle jsem mela divny pocit a nebyla jsem si uz tak uplne jista, jestli to tak opravdu vsechno melo byt. Ujistovala jsem se, ze to vsechno urcite ma nejaky smysl.

     Muj plan byl zustat pul roku v Cechach a v lete jet za Mariem do Mexika…

Katka Kolářová, Charleston, USA

P.S. Shledani s nasima bylo super, vsichni jsme si pobreceli. Jak rikam – nikomu jsem nic o navratu nerekla, jen jsem se tak objevila u dveri se spoustou kufru :-)). Po skoro trech letech... Ted si hledam praci, uz mam auto a mobil a zacinam sporadany zivot tady u nas v Cesku. I kdyz – kdo vi, kam me zase nohy pozenou... K.