| www.kudl@nk@.cz |
|
| O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé… |
|---|
 |
| manuál téma poradna tady a tam úkol pro vás fauna a flora próza a poesie nejen duše :-))) zážitky |
| FÓRA KUDLANKY |
| Hledej na Kudlance |
 |
| Marihuana, Mariška. Tráva - Hulení... |
| Trampoty sličné tlustice |
| Minutka za čtvrt hodinky :-))) |
| Gruppensex, swingers - aneb kam se ztrácíš, lásko? |
| Balzám na nervy |
| Žena v područí alkoholu |
| Žebříček nepopularity |
| NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY |
| Trak a já |
| Milovali jsme lištičku... |
| Když soužití sešedne |
 |
 |
| DOMŮ |
| dopisy do poradny |
| dopisy do redakce |
 |
Kudl@nk@ |
|
|
| ARCHIV |
 |
|
|
| KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826 |
| Copyright (c) 2003-2006 |
| Šéfredaktorka: Mgr. Daniela Umlauf Goldwein |
| PageRank.cz |
 |
| KOLO, KOLO JÍZDNÍ... |
Rubrika: [zážitky] Je sobota, jedenáct hodin – tedy třiadvacet, abych byla přesná. Vynáším jízdní kolo, které mi tu zbylo po mé dceři, před dům. Nikde nikdo, všichni kolembydlící panelákovci jsou (díkybohu) soustředěni na lepé děvy, vzrušující svými vnadami v erotickém „Peříčku“. Nikdo nebude škodolibým svědkem mé panenské krasojízdy …
Zmíněné jízdní kolo je pro mne velikostně "mírně" podměrečné, ale - díkybohu – je solidní kvality. Jinak řečeno – unese mě J. První kolečko jsem zvládla podél domů, tedy po chodníku. Nikde nikdo, svítilny mi svou žlutooranžovou září poskytovaly jistotu. V okamžiku, kdy jsem si říkala, jak je skvělé, že pauza od mých patnácti, kdy jsem na kole seděla naposledy, vůbec není znát, jsem vjela do jakési úžlabinky – chodník se zúžil na sotva půlmetr…Zajela jsem omylem do uličky mezi přístavek na kontejnery a trávník. Ne, nespadla jsem, má čest ani tělo neutrpěly šrám, balanc jsem vyrovnala – ale dále jsem pokračovala s podstatně vytřeštěnějšíma očima. Panebože, a to jsem si představovala, jak se budu plavně vznášet kolem ztichlých domů, dívat se, co kde mají pěkného… Nezvládala jsem sebemenší úhyb hlavou do stran, sebemenší pohyb tělem navíc. Ono totiž cokoliv „navíc“ mělo okamžitý následek – připadala jsem si jak velice váhavé váhy... ihned jsem se kácela ze strany na stranu.
Třetí – a pro dnešní noc závěrečné kolečko - jsem jela už i správným směrem, ne jako prve, v protisměru. Mírně udýchaná, s omrzlýma ušima i rukama, jsem zabočila k našemu vchodu, vynesla velociped po schodech domů a zaparkovala v předsíni. Bylo mi nádherně. Zase jedno vítězství nad hmotou... nebo spíše nad strachem z ostudy? Jsem pevně rozhodnuta a) jezdit takhle každý večer (pokud to půjde), b) půjde-li mi to opravdu, koupit si kolo pořádné J. P.S. Teprve po návratu domů, když ze mne opadla euforie, jsem si uvědomila, že jsem měla nejspíš také zapnout světlo... No nic, tak zítra.
|
|
Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu Komentáře
Kolo (Kukačka - Mail - WWW) 31.03.2004, 14:21:00
Nechápu jak se někdo může bát jezdit na kole :)) Ale Vás příspěvěk je moc hezky podaný, tak romanticky nebo jak to napsat :) Tak hodně úspěchů, kolo je krásná věc a nové si určitě zasloužíte :)) Už jen za tu snahu o jedenácté večer :)
:-))) - to "kukačka" - :-)))) (daniela - Mail - WWW) 31.03.2004, 14:30:26
díky, no, uvědom si, že jsem na tom jela o něco míň před sto léty :-))) - a je to kolečko "midi", takže se na tom cejtím jak "opice na bruse" :-))) - a - v noci jezdím hlavně proto, protože se ve dne stydím...
ale je to beeeeezva!!! Už jsem byla zas a fakt se už komíhám míň, občas dokonce i JEDU...
Hádejte koho jsem poznala! (Danica - Mail - WWW) 08.04.2004, 14:41:40
V úterý jsem byla na procházce se svou bígličkou. Ne, že bych s ní chodila jen v úterý, ale ten den se mi přihodilo "Něco". Jdu po Centrálním parku - velmi honosný název pro pár zelenách kopečků a asfalfových chodníků - a z dálky vidím, že se něco velmi ladně nese směrem k nám (tedy k já a má bíglička), a já posléze zjistila, že to něco nejde, ale JEDE NA KOLE! Neslo se to jak královna a mírným tempen nás to minulo. Po otočce na konci jedné cesty - víc rovných a přímých jich tam ani není, to zase jelo proti nám. To už jsem vyloudila na tváři úsměv a byl mi opětován. Když jsme se potkaly potřetí na témže místě, bylo jasné, že se aspoň pozdravíme. Já jsem typ, který nemá daleko k tomu, oslovit příjemného človíčka. Hovor začal asi takto: Díváte se na čem to jezdím, že? Je to kolo po mé dceři. Já usoudila, že asi po malé dceři. Pokračovaly jsme tím, že i když po rovině, musí šlapat jako ... prostě hodně. Moje znalosti sahají až tak daleko, že jsem poradila, jiný převod . Slovo dalo slovo a já poznala- no? Koho? Přece Danielu. I když zachumlaná v kapuci, na tříčtvrtečním kole - je to dáma. Osobnost každým coulem. Doufám, že mám novou kamarádku.
A jen tak na okraj - Danielo, děkuji, že jsi a že jsem měla možnost se s Tebou seznámit. A to kolo Ti moc sluší - fakticky!!!!!!A nemusíš jezdit jen po večerech, sluší Ti i za světla denního. Tak páčko! Danica |
S nádherně infantilním úsměvem jsem se tedy zvolna rozkomíhala naším okruhem. Jak známo, na jihoměstském sídlišti jsou vnitroblokové ulice stavěné do čtverce, takže se nemusím bát případných pouličních překvapení. Nehrozí mi, že by se na mne vyřítil někdo z vedlejší ulice. 
Druhý okruh jsem absolvovala raději po silnici, přeci jen, jistota je jistota, silnice je všude stejně široká. A pěkně středem vozovky – bála jsem se, abych případně neodřela některé z vůkol zaparkovaných aut.