Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Zkuste si predstavit dobu Vasich babicek. Na louce se pasou kravy, ovce, byci a kozy. Na baraccich se pysne ukazuji petunie a muskaty. Je to tady jako v pohadce. Ja navic bydlim za kopcem teto malebne vesnice, cca 4 km. Kdyz se rano probudim, ptacci zpivaji, pod oknem mi tece reka a z dali slysim cinkat zvony od kravicek. Je to opravdu krasa. Ale jen do te doby, nez zjistim, ze neco potrebuji koupit a zrovna nikdo neni doma s autem, a ani to auto tu neni. To pak nadavam, kam jsem se to prestehovala, do obchodu totiz jit nemuzu; nejblizsi je vzdalen 4 km, druhy 6 km. Jeste k tomu bydlime v takove doline, ze na obe dve strany je bud 12% nebo 14% stoupani. Sama jsem na kole tento “vylet na nakup” absolvovala dvakrat a rekla jsem si, ze priste uz na nakupy jen autem. Na vylety je tu nadherne, vzduch je krasne cisty, nezkazeny nejakymi fabrikami v okoli, protoze tu opravdu zadne nejsou. Do mesta je to asi zhruba 50 km. <?xml:namespace prefix = o />

    Nase (ano, ted uz pisu nase) vesnice lezi posazena 800m nad morem. A kdyz se rozjedete 30 km dal do hor, dorazite na “Hochwechsel”,  ktery se tyci zhruba 1000 m nad morem. Je tu prekrasny vyhled –  kdyz je zcela jasne pocasi, uvidime az skoro na Wien.

V prumeru maji od 30 do 50 cm. A za jeden venec dostava asi    1 –  2,5 €. Ona jich za den zvladne az 18. Coz nesmirne obdivuji, protoze ja, holka zhyckana mestem, bych to nezvladla. Jeste vam musim rict, ze si myslim, ze mam nejlepsi tchyni na svete. Tchana taky. A uz jsem se tu naucila jakz – takz zit. Ze zacatku to ale byl peknej zaber. Jsem zvykla na prisny poradek (po tatkovi), a oni si tu chodi v botech rovnou do domu. Takze uklizeni je tu to, co mi zabira vetsinu casu.

    No a co se lidi tyce: myslim si, ze Cesi jsou vic srdecnejsi a pratelsti nez Rakusaci nebo Nemci (muj tatka pracuje v Nemecku). Jsou tak trochu sobecti a arogantni. Samozrejme, ze ne vsichni, ale vetsina ano. To, co u nas je NASE, tak tady je vsechno MOJE, maji majetnicke sklony.

     Ptate se asi, tak proc jsem se sem vdala. Protoze, kdyz byl manzel v cizine (tedy u nas, v Cesku), choval se jako gentleman, ktery mi otviral dvere, povesil bundu na vesak a byl neskutecne mily. Ovsem tady, div by mi dvermi hlavu neurazil! No, a neco jako ze by me mohl povesit bundu?, co to po nem chci, nedej boze, ze by me nechal jit prvni – jednou me malem shodil ze schodu, jak me odstrcil, aby ON, pan tvorstva sel prvni. Ne, neni to hulvat, ve skutecnosti je to “celkem”  hodny clovek,  to zdejsi lidi jsou tu proste takovi. Ale ti se najdou vsude. Jen tady je nemusim moc hledat.

    Lide tu stale jeste chodi v krojich. Nejsou tak bohate jako ty nese, takze se tu v nich prohani ta starsi generace o stosest. V hospodach vas take obslouzi v kroji. No a kdyz zahlednete turistu, tak poznate odkud je. Zelene pumpky s ksandama, doplnene bilymi podkolenkami, vysivana kosile a klobouk s perem. No kdo to asi muze byt, ze?  Pokud nekdy pojedete kolem, urcite si udelejte chvilku casu a bezte se projit. Je tu moc hezky.

Takze Vas vsechny z Wenigzellu zdravim,

Lenka

linkuj.cz vybrali.sme.sk