Odletěla se všemi potřebnými papíry – měla od otce ověřený souhlas s jejich vycestováním (ovšem nejspíš jen na dovolenou),  pak se už ale nevrátila, zůstala v Čechách. Protože děti žily v Argentině jen krátkou dobu – holčicka tam byla do svých dvou let a chlapec do pěti, tak jejich znalost španělštiny byla malá. Od té doby děti žily v ČR,  tj. v prostředí českého jazyka a kultury. Chodily  tady i do školy. S otcem nebyly v kontaktu a španělsky se doma nemluvilo. Pochopitelně, když vezmete děti na dovolenou, tak neporušujete ničí "právo na péči o dítě", řečeno slovy Haagské konvence. Když je ale čtyři roky „zadržujete v cizí zemi“ a nereagujete na žádné soudní rozhodnutí ani pokuty (matka dostala dvakrát pokutu – jednou deset a pak patnáct tisíc), tak to už porušení práva druhého rodiče nepochybně bude.

     Pokud jsou děti nahlášeny na trvalé adrese v určitém státě a na tom samém místě mají trvalé bydliště také rodiče, nemůže jen z rodičů bez souhlasu druhého na delší dobu děti přemístit na jinou adresu, neřku-li do jiného státu. K tomu je zapotřebí souhlas obou, nebo rozhodnutí soudu. Pravda je, že – "soudní nebo správní orgán může také odmítnout nařídit návrat dítěte, zjistí-li se, že dítě nesouhlasí s návratem a dosáhlo věku a stupně vyspělosti, v němž je vhodné přihlížet k jeho stanoviskům." Bohužel, byla to matka, kdo všechno zkomplikoval a bránil průchodu práva. ČR byla proto povinna děti do Argentiny poslat. A tak byly do Argentiny převezeny právě proto, aby mohlo být konečně rozhodnuto, v čí péči budou. 

     Definice přímo zní: Únos ve smyslu Haagské konvence o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (tedy nejedná se o trestný čin únosu): „Přemístění nebo zadržení dítěte se považuje za protiprávní, jestliže: a) bylo porušeno právo péče o dítě, které má osoba, instituce nebo kterýkoliv jiný orgán buď společně, nebo samostatně, podle právního řádu státu, v němž dítě mělo své obvyklé bydliště bezprostředně před přemístěním nebo zadržením.“ A tak ve smyslu zmíněné Haagské úmluvy, která přikazuje takto protiprávně odvezené děti především co nejdříve vrátit do místa, kde žily před únosem, muselo nakonec dojít k tak nechutnému a bolestnému procesu. Že to trvalo celé čtyři roky, je vina jak matky, která nerespektovala soudní rozhodnutí, ani uložené pokuty, ale dozajista i soudů... Jakkoliv nám může být zoufalé maminky líto, jednoznačně spoléhala na laxnost soudů, nebrala je vážně... Nejspíš se tak všechno znovu nesmírně zkomplikovalo... Ale - kdo to nakonec všechno odnáší? Děti...

     Ještě k  občanství: Pokud se narodily v Argentině a jeden z rodičů byl Argentinec, tak AUTOMATICKY získávají argentinské občanství (by birth). Mohou (ale i nemusi) mit i české občanství (by descent). Tudíž argentinské mají určitě (ve svém věku se ho nemohli vzdát) a nyní už možná mají dvojí – i české.

     Znovu se chci vrátit k několika předchozím článkům, které se týkají nevydařených manželství českých dívek s příslušníky jiných zemí: pokud ne ještě před sňatkem, tak pokud možno co nejdříve je potřeba myslet na zadní kolečka – mít v pořádku veškeré své doklady a pokud přivedou na svět potomky, dát jim co nejdříve i české občanství. Protože na to mají nárok všichni, kdo se narodí Čechům, ať žijí kdekoliv. Mj. znám několik žen, které si dokonce nechávají posílat i přídavky na děti do zemí svého současného pobytu... A v případě, že rozhodnou rozvést, je nutno si nejprve pořádně a s chladnou hlavou rozmyslet, kde a s kým budou pak děti. Podle toho jednat – tzn. nechat si co nejdříve děti svěřit do své péče. Myslet na tohle až pak – přináší shora popisované hrůzy...

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk