Jestli u krysaříkové roste něco víc než její pupek, pak je to její sebevědomí. Vopráskla se velmi rychle. Když si vzpomenu na tu vyděšenou, kvičící kuličku, choulící se v růžku krabice od pomerančů, objeví se mi slza v oku. Krabice od pomerančů skončila v kontejneru. V několika částech. Nezaujatý pozorovatel by nabyl dojmu, že ona krabice něčím hodně rozlobila středně velkého pitbulla. Když už jsme u kousání a drápání... děkuju za optání, vypadáme všichni jako po rvačce s šípkovým keřem. Svou chuť kousat do všeho krysaříková vycizelovala do schopnosti kousat co nejbolestivěji ( opatrně zoubkama nahmátne kost a pak stiskne — už vím, proč mláďata vypadají tak roztomile... Příroda je tak chrání před uškrcením). Taktéž jsem ji musel vysvětlit, že ani v třídenním, ani v pětidenním strništi na mé tváři nenajde cecíky s mateřským mlíkem, a to ani za předpokladu, že bude kousat co nejzběsileji.
     Další slzu bych mohl uronit za krásné rady o tom, co všechno se má štěnátkům dávat k jídlu a hlavně co se jim dávat nemá. Prý žádné mléko (krysaříková by mohla mít průjem, neb štěňata nedokážou odbourat cukr v mléce). Kdybychom se měli držet téhle rady, tak umře žížní; nic jiného totiž pít nechce. Zapíjí s tím cokoliv. Maso, granule, hroznové víno i pavouka, který udělal svou životní chybu a vstoupil krysaříkové do cesty.

     Stejně jako předtím krysařík, i krysaříková dospěla k názoru, že svět nejlépe poznáte tak, že ho ochutnáte. A tak jako on i ona strčí do té své neustále hladové tlamičky cokoliv, co není rychlejší než ona a nebo to není mrkev. Naproti tomu pro kousek domácí klobásy je ochotná se mi nacpat až do pusy. Dodnes jí dělá problémy zapamatovat si, kde má dělat loužičky; ale místo, kde se jí, najde i po tmě a v pět ráno.
    No, když už jsme u té podobnosti s krysaříkem, nedá mi to, abych nepohovořil o posteli.Hned od začátku jsme se shodli na tom, že krysaříkovou nebudeme učit spát v posteli. Doufám jen, že s námi bude souhlasit i krysaříková. Když ji ale vidím, jak se, kňučíc a za drápky visíc, houpe na prostěradle, mám určité pochybnosti. Pouze jedenkrát jsem učinil pokus a ve tři ráno jsem brečící krysaříkovou strčil pod peřinu. Usnula okamžitě. A tím se dostávám k dalšímu rysu krysaříků. Akčnost. Krysaříková je nesmírně akční typ. V jakoukoliv denní či noční dobu je připravena spadnout odkudkoliv kamkoliv, stáhnout na sebe cokoliv, porvat se s čímkoliv, cokoliv rozkousat či alespoň povláčet po zemi.

Její program je doslova nabit akcemi: 

    1. likvidace plyšáka
    2. něco malého pojíst ( vyžebrat)
    3. vyčůrat se na co nejméně přístupném místě
    4. něco malého pojíst ( vyžebrat)
    5. pohoupat se za drápky na okraji gauče, doufajíc, že někdo z lidí ztratí nervy a vytáhne ji nahoru
    6. zkontrolovat, co je na stolku a viz. body 2. nebo 4.
    7. kohokoliv v dosahu kousat tak dlouho, až je odložena na zem
    8. velmi se divit, proč je opět na zemi
    9. něco malého pojíst (vyžebrat)
  10. pohoupat se za drápky na okraji gauče... no, je to vlastně stále dokola, v nepravidelných intervalech (pouze bod "něco malého pojíst" se děje zcela pravidelně) 

  
    Takže, podtrženo a sečteno, dospívám k názoru, že je u nás nějaký divný vzduch. Pes, který se u nás objeví, projevuje se po velmi krátkou dobu jako ustrašené, vychované zvířátko, ochotné spát v koutku chodby na hadříku, spokojené s kapkou mléka a trochou granulí. Během několika málo dní se na jeho místě objevuje rozmazlený puberťák, kterému žádná lumpárna a žádné citové vydírání nejsou cizí. A občas, když se na mě láskyplně podívá, na několik krátkých vteřin mám pocit, že bychom snad mohli mít vychovaného psa. Ovšem brzo mi dojde, že nelze jen stále provádět lumpárny.
   Občas je nutné je také vymýšlet.

Jón Kixx 

linkuj.cz vybrali.sme.sk