Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Pak jsem pro nás vyběhala byt a nastěhovali jsme se do vlastního. Od té chvíle mi začal být nevěrný, obvykle s nějakou, která nebyla ani zpola taková jako já. Dokonce začal hodně pít… Později se přidalo bití a k němu rány, bylo to časem tak hrozné, že jsem dospěla (i když se teď za to stydím) až k dvěma pokusům o sebevraždu. To už byly na světě dvě děti.Všechno nakonec dopadlo tak, že po devíti letech jsem se rozvedla. Protože jsme ale dál bydleli společně, podnikla jsem po jeho žádostech přeci jen několik pokusů opět to urovnat. Vždy slíbil všechno možné, ale za nějaký čas znovu začal, až jsem to vzdala a ačkoli byt je soudním rozhodnutím můj, odešla jsem s dětmi do pronájmu.V té chvíli se po dvanácti letech přemlouvání rozhodl pro Antabus a já teď stojím před rozhodnutím, zda mu ještě dát tu úplně poslední šanci. Prosím o radu, Šárka.<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

ODPOVĚĎ:

Alkohol, Antabus… Dvě slova, a co všechno se za nimi nejspíš skrývá... Hrozné večery a noci, hádky, strašné scény, bití. Pak, ráno a ve dne plno omluv a slibů; a když jsou k tomu ještě děti, si člověk říká, že snad snad... A za pár dnů se vše opakuje. Muselo to být strašné a věřím, že to, že jsi dvakrát chtěla utéci i od svých dětí, do prázdna, bylo víc než voláním o pomoc.  

Šárko, přese všechno jsi TY ta silná (ten, kdo tohle vydržel, musí mít skutečně obrovskou sílu, a tu ty máš!!!), musíš tedy i teď rozhodnout za vás všechny: aby ono případné léčení nebylo jen posledním planým pokusem, dej své podmínky. budeš sledovat průběžně stav onoho léčení (měla bys být i v kontaktu s lékaři, abys věděla pravdu) a on bude k vám pouze chodit na návštěvy.

Když ses zmínila o tvém odstěhování – panebože, to nemohl odejít bydlet jinam on? Vždyť jsi vyběhala byt pro vás, pro rodinu – nemohla jsi tedy spíš sehnat podnájem pro něj? Uvažuj o tom, jestli by pro vás nebylo výhodnější, přestěhovat se s dětmi do svého bytu a tvůj rozvedený manžel do onoho pronájmu. Přeci nezáleží na podmínkách, které má on, ale které potřebujete vy!!! Rozhodně nepovol další sestěhování – pokud si nebudeš opravdu jistá a pokud ti to především nepotvrdí i lékaři. Rozhoduješ teď nejen za sebe, ale především za děti. Víš, čím jsou starší, tím je pro ně tohle všechno horší. Děti si zvyknou na to, že táta není zrovna výkvět, ale situace doma, tam, kde žijí, by měla být aspoň trochu pohodová.

V případě, že se rozhodneš pro onu poslední šanci, tak buď alespoň v tomhle důsledná. Prosím, má šanci – pokud se ovšem opravdu zachová tak, jak by měl. A – pokud bys viděla, že ani tohle nevyšlo, mysli především na to, že ve třiceti nekončí život a svět, že jsi stále mladá a máš ještě nárok na spokojený život. Nezavírej si vrátka po jednom ošklivém zážitku… Když budeš šťastná a spokojená ty, budou takové i tvoje děti... Přeju ti odvahu a pevné nervy. Jste na to přeci tři – tak vydržte!!! Hodně štěstí, daniela

linkuj.cz vybrali.sme.sk