A coz kdybychom zvlastnim sbehem udalosti jim pripadli, coz kdyby nas, jako nyni Polaky, beze vseho rustili, nebo jako nyni Bulhary, zbavovali politicke samostatnosti? Vim, ze jsou lide, kteri pri pomysleni tom jasaji; ale jsou take jeste lide, kteri by si rusifikace prave tak malo prali jako germanisace, kterym jho bratrske je stejne protivne a snad i odpornejsi nezli cizi; lide, kteri, kdyz by jiz slo o dilema: ponemciti se ci porustiti, by nejdrive zcela chladnokrevne uvazovali, na ktere strane by jim z toho kynulo vice kulturniho zisku. A prave proto, ze podobna moznost neni nikterak vyloucena, naopak i dosti pravdepodobna, musime jiz pred casem o ni uvazovati a pripraviti se na ni. Nechme vsi citove mlhavosti, vsi zaslepenosti stranou; proti souhlasu a proti vuli Evropy, proti mori germanskemu, kdyby nas objalo zcela doopravdy a melo po nejaky cas posledni slovo mluviti, neudrzeli bychom se zajiste na dlouho.

     Predstavme si nerovny boj Cechu s Germanstvem, boj na nuz! Pri nejmensim by uchovani pouhe, hole narodnosti vyzadovalo nesmirne mnoho usili a sebeodrikani nejslechetnejsi domaci intelligence, obetovnosti, ktera by casem ochabovala. Nastal by den, kdyby si ten onen – dejme tomu slaboch – predlozil otazku: Jak, stoji tato ve sve existenci pochybna narodnost skutecne za to, abychom veskere sily ducha sveho, ktere bych jinak zasvetiti mohl praci positivni, pokroku vedy, atd., abych tyto sily maril usilim prozatim zcela zapornym? Coz kdyby narod pres tyto namahy prece zanikl? Nemohli bychom – uvazoval by dale – primknouti se k intensivnimu a extensivnimu dusevnimu zivotu velikeho naroda a pro lidstvo i sebe vice uciniti nezli muzeme svymi omezenymi prostredky? Mohou prijiti zoufale boje a mohou prijiti generace, ktere se vazne do takovych myslenek ponori. Nerikej nikdo, ze otazky ty si Jungmann a vsichni nasi "krisitele" nekladli: predevsim nebylo jim jednati za podminek tak tezkych – germanisace v predeslem a pocatkem tohoto stoleti dala se uplne neracionalne a Nemci jako narodnost byli Rakouskem – i jednotlivymi nemeckymi panovniky – prave tak ve svych aspiracich odmitani jako my Cesi. A za druhe, oni horlivci nemeli pred sebou odstrasujiciho prikladu, ktery by meli apologetove ceske narodnosti cislo II. Snad by si pomyslili: i kdyz prozatim s nejvetsim napetim sil utok odrazime, kdo nam za to ruci, ze co nejdrive nebude opetovan? A konecne: stoji-li nase narodni existence skutecne za tu namahu, je jeji kulturni hodnota tak ohromna?

     A zde jest uzel otazky, jez zni: je nas narodni fond takovy, aby bojovnikum v onom krajnim pripade poskytoval dostatecne mravni posily, aby jim vnukal uplne presvedceni, ze zachovaji-li lid vlastnimu jeho jazyku, ze jej tim zachovaji i vlastnimu svetu myslenkovemu, ze by odcizeni jazyku bylo skutecnou ethickou skodou, ze tim zachovaji typus, ktery v pantheonu clovecenstva zaujima misto pevne, platne a samostatne? Zodpovi-li se otazka ta kladne, jsme zajisteni: nase intelligence bude miti domaci, postacujici zdroj inspirace, a lid, narod drahu sobe uplne primerenou a zaroven s idealnim radem svetovym uplne souhlasici. Potom vselike zevnejsi usili bude marne, aspon velice obtizne; a Evropa, naucic se ocenovati nasi bytost, nepripusti tak lehce jeji zniceni. Zodpovi-li se vsak otazka ta ve smyslu opacnem, pak Evropa nema priciny miti s nami sympatie a nasi bojovnici shledaji, ze je zbytecno zabranovati zasypavani potoku, ktery sam se v pisku ztraci.

     Byly doby narodni bujnosti a kypiciho zivota, ze by otazky zde a takto formulovane byly se zdaly nasi narodni orthodoxii ohromnym kacirstvim a bylo by se vysloveni jich stihalo bezuzdnymi, banalnimi utoky misto odpovedi. Dnes je doba vazna, protoze zoufale nejasna, plany roztristeny, ocekavani sklamano: dnes ocekavam, ze na otazky tyto, at sebe pochmurnejsi, bude odpovidano vecne, pokud sami jich priste postupne nezodpovime. A skutecne nas potesi, vyskytne-li se pokus, na otazky ty odpovedeti vazne a vecne i jinde – potesime se, nebot nabudeme presvedceni, ze s nami prece jeste neni tak zle, a ze jsou tu muzove, kteri s opravdovym citem pro vlast a narod poji hlubokou uctu k clovecenstvu, jehoz jsme organickou castkou, a s ni povzneseny rozhled po svete a dejinstvu, muzove, kteri majice muzne presvedceni a dovedouce ho hajiti, respektuji muzne presvedceni jinych. A toho je nam hlavne potrebi.