Prince milenka po čase asi přestala bavit, protože znovu zapůsobil svým šarmem na Sestřičku, která vše odpustila a vrátila se k němu zpátky. V tu dobu se museli vystěhovat z pronajatého bytu, který jeho majitelka chtěla pro sebe. Sestřička chodila po úřadech, uplácela kde se dalo, až sehnala byt, i když jen na přechodnou dobu. Princ pracoval a když uznal za vhodné, dal Sestřičce na domácnost spoustu peněz, když neuznal, nedal. Sestřička se starala o chod domácnosti a o placení jeho alimentů. Pak Princ prohlásil, že se mu nelíbí v současném zaměstnání a přeje si svou vlastní autodílnu. I zřídil svou vlastní autodílnu, ale jak byl tak dobrosrdečný, nedokázal si zákazníkům říct o peníze za práci, pokud mu je nedali sami od sebe, tudíž Sestřička po večerech objížděla zákazníky, kteří kašlali na placení, a peníze se pokoušela z nich dostat, neboť jí občas docela citelně chyběly v rodinném rozpočtu.

     Sestřičku nikdy nezajímalo, kolik Princ vlastně vydělá peněz. Nebo možná ji to zajímalo, ale její zvědavost nikdy nebyla ukojena. Zvykla si na to, že občas je bohaté období a občas hubené dny. Čas od času Princ pocítil potřebu usednout na nějakou jinou květinku, to potom vyschnul tok jakýchkoliv peněz do domácnosti, občas přiletěla i nějaká facka, domů chodil jak se mu zlíbilo, když nechtěl, nepřišel několik dní vůbec. Odjel třeba s milenkou na dovolenou k moři a rodině nenechal ani korunu. Sestřička tohle všechno stokrát obrečela, ale na náznaky ostatních, jestli by jí nebylo líp samotné, odpovídala, že se bojí být sama s dítětem a CO KDYBY JI UŽ NIKDO NECHTĚL!!! Pak přišlo další dítě, neplánovaně. Sestřička se rozhodla, že si ho nechá, i když Princ měl zrovna jedno ze svých období, kdy se doma moc nezdržoval. Celá historie se opakovala, Sestřička znovu běhala po úřadech, jednala a uplácela kde se dalo, pořád někdy měla peníze a někdy neměla a pořád ji nějak nezajímalo, kolik jich doopravdy je nebo není...

     Občas se u dveří do bytu objevil podivný člověk a hledal Prince. Ale Sestřička měla dost práce s výchovou dětí, protože Prince tahle oblast života nikdy nějak moc nezajímala. Občas dětem koupil značkové oblečení a občas nedal Sestřičce na domácnost ani korunu. Pak se Sestřička přece jenom rozhodla, že takhle to dál nejde a že samotné jí asi bude líp. To když občas skončila s rozbitým rtem a nějakou tou modřinou. Dětem nechtěla nic říct, zůstali i po rozvodu bydlet spolu skoro rok a děcka netušily, že rodiče jsou rozvedení. Pak se objevil Princův další objev a Princ konečně zvednul kotvy, nadobro. Tím ustal i ten slabý proud financí do domácnosti, který do té doby ještě trval. Soud sice stanovil výživné na obě děti, ale Princi je to jaksi jedno. Jen Sestřička se po čase nestačila divit.

     Dveře od bytu si začali podávat exekutoři. S hrůzou zjistila (stejně jako celé okolí), že Princ za dobu trvání manželství nadělal neuvěřitelnou spoustu dluhů a nikdy je ani nezačal splácet. Nevěděla o nich vůbec nic. Výše nesplacených dluhů a penále narostly do astronomických výšek. Exekuce zabavily všechno, co nestačila schovat. Nechala tedy Princi zrušit trvalé bydliště — aby jej exekutoři nechodili hledat do bytu, kde už dávno nebydlí a dali jí i dětem pokoj. Než zjistila, že to byl krok veskrze zbytečný, neboť exekutoři si údaje neověřují a jdou tam, kde byl dotyčný dlužník nahlášen při vzniku dluhu. Sestřička slízla od Prince spoustu výčitek, že mu nechala zrušit trvalé bydliště a teď že je z něj úředně bezdomovec... Na děti neplatí nic. Plat Sestřičky nečiní ani deset tisíc měsíčně, někdy jenom osm, když onemocní děcka a nehlídá babička. Náklady na byt jsou měsíčně sedm tisíc. Rodiče už zaplatili Sestřičce různé nedoplatky a dluhy, aby jí neodpojili telefon, plyn, elektřinu. Na domovní správě má podmínku — jakmile se zpozdí s placením nájmu, neprodlouží jí smlouvu. Podala na Prince trestní oznámení pro neplacení výživného. U výslechu byla několikrát. Ale jen ona. On nemusel. Nabyla dojmu, že pro policii je podezřelou ona. Bylo jí řečeno, že i když dá Princ děckám dvě stovky, tak na něj nikdo nemůže.

     Minulý týden u nás zazvonil telefon. Volala Sestřička. Přišla domů z práce a našla dveře od bytu polepené papíry od exekutora s upozorněním, že příště si otevřou sami. Říkala, že tohle jednací číslo ještě nezná, je zřejmě z roku 2004, to byli ještě manželé. Takže další dluh, o kterém neměla tušení. Ještě ten večer odvezla nějaké věci k sousedům. Část jich máme doma. Teď čeká, kdy přijdou...

     Nedávno mě nadzvedla jedna věc. I když jsem v tý době měla v hlavě akorát stoupající vodu a nic jinýho mě vcelku nezajímalo, po tomhle se mi zvednul adrenalin... Volala mi Sestřička, abychom se domluvily na její návštěvě u nás i s dětma. A jen tak mimochodem mi povykládala, co se jí toho dne přihodilo. Tak — bývalý donesl Sestřičce peníze, aby synovi koupila boty. Peníze vzala s tím, že botičky koupí v týdnu některé odpoledne ve městě. Za hodinu telefon od bývalého, jestli už má ty boty. Za další hodinu znovu telefon — opět jestli už koupila ty boty. Takhle volal ještě několikrát, zřejmě prý proto, aby se ujistil, že peníze "neprojedla". Tak se sebrala (mimochodem bylo to o víkendu) a jela do nákupního centra a milé boty koupila tedy hned. A co mě teda dorazilo nejvíc bylo, že se vzápětí na ty boty hned přijel podívat...

Já teda nevím jak vy, taky na jedný straně chápu, že je vděčná za sebemenší finanční obnos, ale já bych snad zařvala do toho telefonu snůšku těch nesprostších nadávek, jakých jsem schopná a až by se přijel na ty boty podívat, asi bych mu hodila na hlavu něco, po čem už by se nezvednul... Den předtím nemohl vyzvednout Sestřičku s dcerou (svou!) z nemocnice, protože prý jeho nová přítelkyně si to nepřála. Děcko bylo po celkové anestézii a ne zrovna jednoduchém vyšetření. Je mi po tom na jedný straně ho*no. Ale sakra neuvěřitelně mě štve,

jak sebou některý ženský nechají vláčet,

hledají vinu v sobě, sežerou těm chlapům (a nejen jim),

že za všechno špatný můžou ony,

že je to vlastně jejich vina, že je chlap neschopnej, nemožnej,

že si třeba našel jinou ženskou a opustil děcka, na který kašle —

"Já jsem ti dal šanci, abys zhubla!"...

     Možná proto, že jsem to vláčení kdysi zažila taky — i když kvůli počtu kilogramů to nebylo :-). Naštěstí jen na krátkou dobu. Jenže - pokud si to neuvědomí ona sama, tak se nikdy nic nezmění... Protože povahu člověka nezměníte. Je taková. Nedostatek sebevědomí má na tomhle všem podle mýho lví podíl.

P.S. Sestřička není moje pravá sestřička, je to kamarádka :-)

Anna Duna

linkuj.cz vybrali.sme.sk