| www.kudl@nk@.cz |
|
| O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé… |
|---|
 |
| manuál téma poradna tady a tam úkol pro vás fauna a flora próza a poesie nejen duše :-))) zážitky |
| FÓRA KUDLANKY |
| Hledej na Kudlance |
 |
| Marihuana, Mariška. Tráva - Hulení... |
| Trampoty sličné tlustice |
| Minutka za čtvrt hodinky :-))) |
| Gruppensex, swingers - aneb kam se ztrácíš, lásko? |
| Balzám na nervy |
| Žena v područí alkoholu |
| Žebříček nepopularity |
| NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY |
| Trak a já |
| Milovali jsme lištičku... |
| Když soužití sešedne |
 |
 |
| DOMŮ |
| dopisy do poradny |
| dopisy do redakce |
 |
Kudl@nk@ |
|
|
| ARCHIV |
 |
|
|
| KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826 |
| Copyright (c) 2003-2006 |
| Šéfredaktorka: Mgr. Daniela Umlauf Goldwein |
| PageRank.cz |
 |
| Na cestování bych měla mít ještě jeden život... |
| Rubrika: [zážitky] Když mi bylo 40, v tom roce se toho se mnou hodně stalo. Tak třeba jsem mohla konečně začít cestovat, a moje první cesta vedla do Francie, země mého srdce. Jedna zastávka byla u kamenů v Carnacu. Já mám nenechavé ruce, všechno si ráda osahám a ohladím, a když jsem stála před páskou, zabraňující turistům právě v téhle činnosti, neodolala jsem, protože kámen šeptal. No ano, brumlal si něco pro sebe jako nevrlý dědek, kterému vadí, že mu domů lezou cizí lidi a koukají mu do kuchyně. Nedalo mi to, musela jsem ty ruce natáhnout a na jeden ten balvan je položit. Kočky, jen to zahučelo. Kámen si moje ruce přidržel, a já jen otvírala oči nad tou sílou a pamětí, velikou a temnou, a pak mi pověděl, že nemám na to, abych ho pochopila. Ale stejně, když jsem se otřásla a shodila husí kůži, bylo mi z vědomí, že i když občas smíme jen nadzvednout závěs, za kterým se pro nás všechno ukrývá, je to velký dar. Velkým zážitkem bylo Španělsko – má láska. Barcelona je nádherná a týden nestačí, abyste si všechno prohlédli a užili. Sagradu Familiu si nenechte ujít – strávila jsem tam den, lítala po schodech nahoru i dolů, všechno prohlížela a pořád jsem neměla dost. Věže jedinečného tvaru nesou vzhůru modlitbu geniálního architekta, a jak stoupají k nebi, modlitba stoupá s nimi. Poznámka na okraj – schodiště na nejužší věž je přesně kalibrované na mou zadnici – kdybych přibrala ještě trošku, už bych tudy neprošla.
Eva Horáková, Praha |
|
Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu Komentáře
( - Mail - WWW) 07.12.2003, 19:08:43
|
