Je to moc smutné. Zrovna se chystám do Spořitelny ručit svým rodičům a po pravdě klidná budu, až bude všechno splacené. Pomyšlení na exekuci je hrozné. Asi bych se nejdřív snažila dohodnout s bankou na tom, jakým způsobem dluh uhradím. Nevím, jestli banka něco nezanedbala, když vás na nesplácení neupozornila.

Horší to bude s vaší dcerou. Určitě by vám peníze měla vrátit. Neznám ji, takže nevím, jak je na tom psychicky, ale příště by mohla mít dluhy u lidí, kteří jí nebudou mít tolik rádi. Soudní vymáhání je poslední možnost, nejlepší by bylo se s ní dohodnout, třeba že auto prodá a bude splácet zbytek, ale kdyby to selhalo tak bych asi volila soud. Možná by vám poradil právník, aby vaše dohoda měla právní vymahatelnost (t.j. když třeba slíbí zaplatit 5000 Kč měsíčně ale platit přestane). Přeji vám pevné nervy.

Taky je mi Vás moc líto. No jo, ručení není žádná formalita... Měli byste si ještě jednou přečíst obchodní podmínky té půjčky, jestli je vše tak, jak úřednice tvrdí, tedy že musíte zaplatit do pěti dní a pak si sami peníze od dcery vymáhat.
Kde vzít peníze - nejlepší by bylo, aby dcera expresně auto nebo něco jiného prodala. Pokud byste si vzali půjčku, zase by Vám ji měla splácet. Úplně nejlepší by bylo domlouvat možnosti s ní, ujasnit si, jaké máte všichni dohromady možnosti.
Pokud by odmítla komunikovat, je asi soudní exekuce na místě, ale ještě bych se snažila dát jí šanci vše napravit.
Co jste mohli udělat už zpočátku: chtít po dceři vědět, jak bude půjčku splácet, jestli má dost prostředků, co bude dělat v případě výpadku příjmů. A taky si vymínit kontrolu splácení (jednou za čas výpisy). Chápu, že je na to pozdě, ale přece jen ručení nemusí být taková sázka do loterie.

Já vím, je to vaše dcera..., ale copak jí něco říká smysl pro povinnost, odpovědnost...???
Kdyby byla ce "srabu", mohla se vám svěřit. Ale pokud úmyslně vypíná telefon, neotevírá, nechá se zapírat..., to si je jistě svého jednání dost dobře vědoma !!! A k vám je to fér?
Jsem spíše ve věku Vaší dcery, Marianno, než ve věku vašem; nicméně si nedokážu představit, že ač by se dělo cokoliv, že bych se ke svým rodičům chovala tak bezohledně! Obzvláště, když ji upomínají již přes půl roku a ona si musí být jista, že se nějakému řešení/verdiktu nevyhne!
Ne, není mi jí ani trochu líto.
Je mi líto Vás.
A je mi z toho dost smutno...

Naprosto si přikláním k názoru Petry a souhlasím se vším o čem píše.V sobotu jsem zažila vlastní malý šok se synem a penězy a je mi jasné,že když nedostane teď pořádně za vyučenou,tak to do budoucna může být horší.Člověk má tendenci se smilovat nad vlastními dětmi,ale zde to není na místě.Hlasuji za názor Petry.

Pak bohužel není jiné cesty, než vlastní dceru zažalovat. Rozhodně by jí to nemělo jen tak lehce projít.

Marianno, je vidět, že manžel (i Vy sama) jste se na věc začali dívat střízlivýma očima - i když je to Vaše dcera. Je to asi osůbka bez kousku svědomí, a dcera - nedcera, dle toho si také zaslouží zacházení.
Moc vám fandím a věřím, že se v ní alespoň něco hne a vy dva se nebudete muset, navíc v tak velkém časovém presu, zadlužit až po uši :-(

Nejšílenější na tom všem je, že moje nezdárná dcera to předmětné auto hned po své svatbě prodala s tvrzením, že polovinu částky dala na splátky této půjčky a druhou polovinu prý použila na akontaci při leasingové koupi vozu úplně nového Renaulta-Clio.
Byla tehdy už těhotná, takže nám to zdůvodnila tím, že po porodu nebude moci nejakou dobu půjčku splácet - já jako debilní a důvěřivá matka-ručitelka jsem s ní ještě před porodem byla ve Spořce, kde ona z důvodu porodu požádala o odklad splátek a hned i o splátkový kalendář pro následné období po skončení toho odkladu.
Tehdy mi úřednice Spořky řekla, že tam dcera nějaké splátky dala, takže jsem dceři plně důvěřovala, protože jsem netušila, že se na to pak totálně vykašlala. To leasing.R-Clio jim bylo ukradeno, takže teď nemají ani auto, ani peníze. Promysleli jsme to s manželem v klidu a bez emocí, načež jsme pak upozornili vedení Spořitelny, že dosud nevyčerpala vůči dceři jako dlužnici úplně všechny právní možnosti, a proto že je žádáme, aby si toto napřed řešili s naší dcerou a teprve pak (v případě nemožnosti) se obrátili na mne jako ručitelku. Světe div se, Spořka to od nás akceptovala a já zatím nemusím platit vůbec nic za svou bezohlednou dceru. Díky Bohu, pro náš nastal dočasný klid. Včera jsme s manželem zažili přímý šok - já jsem šla na oslavu 50-tin mé přítelkyně a můj manžel si šel cosi koupit do obchodu kus od našeho domu. Když jsem odcházela z domu, u schránek jsem potkala moji dceru s jejím manželem a jejich 2-roč.dceruškou (naší vnučkou).
Dcera s obrovskou "srdečností" vesele a překotně mluvila o tom, že jdou k nám, proč prý jsme se tak dlouho u nich neukázali ani se neozvali; jak mi to sluší a kam jdu; blablabla. Ve svém němém a následně koktavém úžasu jsem se zmohla jen na odpověď, že nemám čas, neb jdu na party a ať zajdou s malou za tatínkem k obchodu, aby ji aspoň na chvilku viděl. Já jsem pak letěla vedle pro kytici, pak jsem skočila do auta a jela k tomu obchodu pro manžela, který přistoupil a řekl mi, že za ním dcera přišla, jestli prý by jim večer nepohlídal holčičku, neb prý mají výročí svatby a chtějí si ju oslavit někde večeří. Také mu hned prý říkala, že malá nutně potřebuje jarní botičky. Manžel jí řekl, že nemůže, protože mne veze na tu party a pak že on má také nějaké vyřizování. A malé že mohou koupi jarní botičky rovnou naproti, kde mají velký výběr. Dcera prý odpověděla, že teda děkujou, že holt prý bude muset použít peníze co byly na oslavu výročí jejich svatby a koupit malé ty "blbé" jarní botičky.
Manžel prý se jich pak ostře zeptal, jak mohou mít tu drzost a odvahu si klidně takhle přijít a chovat se, jako by se nechumelilo, když mne i jeho de-facto uvrhli do těžkého problému s tou nesplacenou půjčkou a že nás dcera obelhala a podvedla. Ona manželovi samozřejmě tvrdila, že o ničem neví, že prý jim zavolá a pěkně jim to vytmaví, že to není pravda, blablabla.
Takhle se v poslední době naše dcera chovala vždycky, když "měla máslo na hlavě". Na dotaz, proč nezvedali mobily ani telefon doma prý dcera odpověděla, že jim ani jednomu nefungovaly - každý z nich má tyto své mobily: eurotel, twist, paegas a ještě doma normální linku ... Zase lhala až se jí od pusy prášilo. Manžel jí pak prý jen suše oznámil, že má po dlouhé době konečně volný víkend a že jedeme za vnoučaty na Moravu (dětmi od syna) a že si jejich malou vezmeme s sebou už ve čtvrtek. Dcera i zeť prý horlivě souhlasili a říkali, že samozřejmě jak si to tatínek bude přát a co jí mají dát s sebou, atd.
Na ně dva kašleme, ale není nám lhostejná naše maličká 2-letá vnučka. Je mi těžko až skoro blivno z chování mé dospělé dcery, které už nemohu nikdy v ničem uvěřit. Tak toto je poslední stav celé causy, jakmile nastane nějaká změna, napíšu Vám všem, jak to vypadá.
Jsem vděčná za Vaše rady i názory, M..

Tak jsem si přečetla váš příspěvěk a je mi z toho strašně. Mě je 26 let, přestavujeme baráček, rodiče nám s tím ze začátku velmi finančně i co se týče práce - taťula umí všechno :)) pomáhali. Jsme jim za to s přítelem moc vděční a na oplátku se zase snažíme pomáhat my jim, finančně zatím určitě ne. Vy jste v tý blbý situaci, že oni mají vaši vnučku, a tak kdyby jste na ně poslali exekutora, tak to odnese asi hlavně i ta malá. Je to strašně strašná situace, ale tohle bych své dceři neprominula. Ještě když to bylo tak promyšlené, představa, že by měla půjčeno víc peněz..... Domluvila bych se s ní na měsíčních splátkách, prostě 15 tady vždycky budu mít ten a ten obnos. Asi vám to ani nesplatí celé, ale aby viděla, že život není jen o tom si půjčovat a už nevracet. Přeju hodně štěstí v rohodování jak dál. Kukačka

Nechci sahat do svědomí, ale takové situace nevzniknou naráz, k těm se dospěje vývojem.
Nechci moralizovat a kdybyste tuto diskuzi četla jen Vy, tak nepíšu raději nic, ale pro ostatní, dokud je čas:
Prosím Vás, nechejte své děti nést následky svých činů, od náhrady rozbitého okna z kapesného až po třeba nucený odchod z domu, když skončí školu a nemají se k hledání práce (ani k této situaci nedojde, pokud se tohoto pravidla budete od malička držet).
Vyhnete se tak situacím, kdy Vás "nevděčné" děti přivedou do maléru. Mám 4 dospělé a 2 dospívající děti různých poovah a tento postup spolehlivě funguje u všech.

Pavle, zlatá slova. Do kamene vytesat... Je mi Marianny nesmírně líto, ale chyba se musela stát už mnohem dřív...

Ano, rozhodně. Kdyby nejspíš nebyla určitá chyba na straně mámy-Marianny, nemohla by si její dcera tohle dovolit. Ostatně když bych měla dceru a ručila jí za takové velké peníze, rozhodně bych požadovala alespoň občas předkládání nějakých důkazů o splácení. A - vzhledem k tomu, že (jestli jsem to dobře pochopila) mají oba mladí manželé všechny druhy mobilů - jistě zase netrpí nějakou příšernou nouzí. Nejspíš jsou prostě jen totálně nezodpovědní a asi vědí, že to za ně vždy někdo vyřeší a průšvihy zažehná...

protože jsem obě své děti vychovávala sice s láskou, ale vedla jsem je tvrdě
k zodpovědnosti. Tato nezdárná dcera kdysi dávno v pubertě dělala pokus zda hoří led a poškodila dvířka od mrazáku uvnitř lednice. Za pár let nato práskla dveřmi od pokoje tak, že se vysypalo sklo. V obou případech to splácela ze svého kapesného a ještě musela sehnat tyto "náhradní díly" sama a doručit je domů, obstarat řemeslníka, který to dal do pořádku, atd. Vedla jsem ji k čestnému a slušnému chování - tohle s tou půjčkou byl první a doufám, že jediný malér, který mi způsobila a který do konce mého života ponesu v sobě jako hrůzné poznání a již nikdy jí nebudu moci věřit. Byla jsem na ni přísná a vždycky jsem důsledně trvala na všech
podstatných jevech v jejím životě. Ona to akceptovala a uznávala. V poslední době se ale pohybuje ve společnosti lidí, kteří podle mého názoru nejsou zrovna "nej" ... Jenže dcera je dospělá, svéprávná a tudíž zodpovědná za všechno své konání. Nechci ji hájit,
bezohledně mne podrazila - chci jen říct, že jsem ji vychovala dobře, jenže ona se teď chová úplně odlišně od našich zvyků a způsobů - "možná ...? vlivem lidí, se kterými se stýká a to už já jako její máma nedokážu a ani nemůžu nijak ovlivnit.

Říkala jsem si, že se do toho nebudu plést, protože většině lidí tu moc nerozumím, ale nedá mi to: Marianno, ty za to nemůžeš. To je základní premisa, které se drž, ať se děje co se děje. Za druhé: dostaň z dcerky ty prachy všemi prostředky, třeba jenom proto, aby se situace už nikdy neopakovala. A za třetí - na vlastní kůži jsem zjistila, že děti s rodiči nemusí mít mnoho společného, i když je to "jedna krev". Nerodí se jako nevinné čisté listy, na které se dá napsat cokoliv - ó ne. Genetické vtipy "našeho pána" jsou leckdy k popukání, jindy k zoufalství. Můj synek, který se vždycky choval společensky, byl pracovitý a zdvořilý, obrátil během několika měsíců tak dokonale, že jsem ho nepoznávala já ani jeho otec, a dokonce ani jeho bratr. STALO se to najednou, nečekaně a NEVYPROVOKOVANĚ. NIC varovného tomu nepředcházelo. I naše výchova byla v pořádku, je to přesvědčení celé mé rodiny a odborníků na pedagogiku a psychologii, se kterými jsem to konzultovala. Přesto je v něm zakódováno něco, co ho nutí, aby se z ničeho nic začal chovat jako náš nepřítel. Nejsi v tom sama, je nás víc. Nic si nevyčítej a braň se.

Milá Marianno, já jsem spíš ve věku Vaší dcery (23) a myslím si též, že výchovou to nebude. Pocit zodpovědnosti má podle mě každý zakódovaný v sobě a výchovou to jde maximálně doladit. Mě sice rodiče nijak zvlášť nevychovávali k zodpovědnosti, a přesto jsem nezpustla:-) Dnes mi svědomí velí, že bych nic podobného udělat prostě nemohla. A i kdyby už se - čistě hypoteticky - něco takového přihodilo, tak bych spíš měla pocit, že si rodičů, kteří za mě všechny průšvihy v klidu urovnají, ani nemohu vážit... A naopak bych oceňovala, kdyby se mnou zametli, protože si myslím, že bych si nic jiného ani nezasloužila. To Vám říkám jenom jako svůj názor, já osobně bych se přimlouvala za to, abyste si to nenechala líbit a ukázala, že si Vaše dcera nemůže dovolit všechno. Prostě ať si sní, co si nadrobila... Držím Vám palce, ať to vše dobře dopadne.

okolnosti cloveka meni,meni se i jeho charakter,ale nejake moralni zaklady z vychovy preci musi pretrvat.Ja bych si tohle nikdy nedovolila a to jsem jiz mela partnery 3 a kazdy byl jiny,kazdy mne tudiz mohl ovlivnit k spatnemu...geny hraji samozrejme take obrovskou roli. No nic, drz se priste hesla: duveruj, ale proveruj a to ke vsem kolem tebe. Prijemne te muze pote jen prekvapit:-)

Dne 16.3.2004 jsem psala o mém „ručitelství“ cca před 4,5 lety na půjčku mé dcery, o které mi Česká spořitelna napsala, že dosud nebylo splaceno NIC. Prožívala jsem střídavě lítost i vztek, ale po přečtení Vašich názorů jsem vyrazila „do boje“. Česká spořitelna mi oznámila, že celou causu postoupila Celostátnímu vymáhacímu centru (CVC) – a tam už to nebyla vůbec žádná legrace. Tak jsem „uhnala“ svou dceru, která k mému překvapení předložila doklady o tom, že má splaceno už téměř 60 tisíc korun – na můj dotaz, proč ji to nechávalo tak klidnou odvětila, že byla přesvědčená
o chybě České spořitelny a že prý jsem jí mohla aspoň trochu věřit … Tak jsme vzaly doklady a šly jsme spolu do CVC, kde dcera prokázala své skutečné dřívější splátky. Nicméně vedení této firmy nás obě ubezpečilo, že mne sice Č.S. omylem chybně informovala, ale že dcera měla povinnost po odkladu splátek (kvůli těhotenství v nemocnici + porodu) písemně požádat o splátkový kalendář, což ona neučinila – naopak se hájila tím, že prý toto měla dohodnuto telefonicky. Jenže jak známo – co je psáno, to je dáno – takže dcera byla zaevidována jako dlužník s tím, že jí denně naskakovaly ty nejvyšší úroky + penále za nesplácení, a proto byla konečná částka tak strašně vysoká. Ve firmě CVC tedy osobně podepsala uznání svého dluhu, vedení CVC jí nabídlo smírné řešení, což dcera přijala.
Teď v úterý zaplatila 50 tisíc Kč jako první úhradu navýšeného dluhu a ještě dalších 6 měsíců musí splácet pokaždé 15 tisíc Kč, čímž bude celá tato causa definitivně uzavřena. Dcera to aktivně řeší tím, že mění svůj byt s tržním nájmem za maličkatý státní byt (asi 30 m), kde bude platit nízké nájemné.
Jsem ráda, že to takhle dopadlo a že nás ani jednu nenavštíví exekutor. Ale teď sama v sobě řeším dilema – zradila mne moje dcera nebo nezradila? Ona je přesvědčená že ne, protože celou dobu mi říkala pravdu, což fakticky doložila. A já ? Nevím, jestli jsem jí křivdila ve svých úvahách nebo ne …

To je dobře, že to dcera řeší. Když jí vyložíte jak to pro vás vypadalo, tak by vás měla pochopit. Spořitelna totiž není moc profesionální. 16.3. jsem psala, že budu rodičům dělat ručitele, z ručitele jsem se ke svému překvapení (i k překvapení rodičů) stala i s manželem spoludlužníkem ... ne že by rodiče neměli příjmy nebo byt na ručení stavby, ale jak řekl "odborný poradce" Spořitelny, tak už jsou staří.... Jednání ve Spořitelně byla dost nechutná, všechny informace a rizika jsem z nich musela páčit, hrozně se divili, že mě zajímají teoretické dopady smlouvy (v situaci kdy se sami jistí 5 násobně).... Nakonec jsme (za pomoci právníka) došli ke kompromisu (odborník Spořitelny uznal, že neměl pravdu on ale já!) ale než se to vyřešilo tak jsem se s rodiči dost hádala.