No a má pražce. Ten spodní kousek dřeva, jakoby druhá kobylka, tam nepatří, ono je už trochu zborcené, tak se snažíme rozložit tlak na přední desku — není to klenutý nástroj jako je kontrabas nebo třeba housle (u nich se tahy a tlaky chytře vyruší), proto není věčný, ale časem se zbortí.

     Ta naše tamburašská basa nebyla zvukově nic moc, a ještě k tomu se jí — tedy jemu — pomalu propadala přední deska. Postupně jsem si nemohl dovolit hrát některé tóny nahlas, neb drnčely. Nakonec už jsem si musel překládat noty z partu do not, které berde dokáže zahrát a hrozilo, že časem skončíme na jednom, dvou tónech.

     I řekli jsme si, že berde půjde k doktorovi. Oslovil jsem houslaře z filharmonie. Ten, jak slyšel berde, dal od toho ruce pryč a zkontaktoval mě s panem Odznáčkem, který se mimo nástroje běžné zabývá i nástroji balkánskými. Byla sepsána smlouva, odtančeny obvyklé rituální tanečky obhlídky dílny, postání u některých zajímavostí a popovídání o muzice obecně a nástrojích zvláště. Mám přijít za měsíc.

     Za měsíc pak už domluveno datum převzetí opraveného nástroje: "Mám k tomu fotodokumentaci. Chcete?" "Určitě ano." Po příchodu zjišťuji, že skrz berde už proti světlu není vidět, přední i zadní deska je zcelená, začínám ladit a trochu se divit o dost výraznějšímu zvuku; potom je můj pohled přitažen ke stolu na fotku jakéhosi pytle: "Tam...tam...to je co?"

     "Fotodokumentace. Když jsem ho otevřel, tak jsem to chtěl hned zase zavřít, zavolat vám a rušit smlouvu. Něco takového jsem ještě neviděl — a to tady mám i kobylku vytesanou z prkna vesnickým kovářem, když uprostřed zábavy praskla originální kobylka na base... Tamhle na zdi, vidíte?" „Vidím, už minule jsem si říkal, jestli je to nějaký polotovar nebo co.."

     "No, tak tohle berde stavěl někdo, kdo to neuměl, nedal tam vzpěry a přední deska se hroutila. Ale na toho vodáka, co to opravoval potom, bych poslal inkvizici. Ta by mu svázala ruce, do vaničky by nalila dva centimetry kyseliny sírové, jeho tam postavila a nechala odspodu pomalu odtávat..." (ďábelský smích). "Ten vůůůůl vzal skelnou tkaninu a přilaminoval ji na tu horní desku, a přes to natloukl nějaké laťky!!!"   

     Na zkoušce se tamburaši divili, že jim přibyl nějaký nový basový nástroj do ansámblu.

     Najednou je slyšet, co hraju... Budu si muset začít dávat pozor na chyby. (Nebo zase koupit laminovací soupravu...) Pawlik

Pozn.red.: Soubor Pražští tamburaši je originálním orchestrem složeným z drnkacích nástrojů. O rozšíření obliby těchto souborů v českých zemích se zasloužili naši dědové, kteří jako vojáci bývalé rakousko-uherské armády sloužili na počátku 20. století v zemích bývalé Jugoslávie. Odtud přiváželi domů jejich hudební nástroje: berde, brače, bugarie, bizarnice aj. a zakládali u nás tamburašské soubory, jejichž nástrojové obsazení bylo postupem času rozšiřováno hráči na mandolínu či kytaru. Před 90 lety bylo na území pozdější ČSR založeno na 100 tamburašských souborů a tehdy se také datuje vznik souboru Pražští tamburaši, který jako jediný v Praze dodnes tuto tradici udržuje.

linkuj.cz vybrali.sme.sk