Další velikonoční zákeřnost se nachází hned u dveří do obýváku. Třílitrový džbán a v něm nastrkané šlahouny z nějaké kroucené vrbičky. Samozřejmě nezbytné skořápky. Normální člověk prostě nemůže projít. “Dávej přece pozor," říká manželka, která dospěla k názoru, že to dělám schválně. Její nálada je mizerná od té doby, co zjistila, že tři dny hezkého počasí minulý týden bylo jaro a léto a to, co je za oknem, je už podzim.
     “Nedá se tu projít," namítám, ale nevěřím, že by to mohlo být bráno vážně. “Všichni tudy projdou. A všem se to líbí," odsekává manželka. Ti "všichni" jsou její kamarádky a sousedky, které tady měla na kafi. Tím se vysvětluje i to velké množství vajíček, které se tu náhle objevilo. Další, kdo poráží džbán s výzdobou (za blahých let jsem si s ním chodil pro pivo.. ), je dcera. Na rozdíl ode mě ji to nijak nemrzí. Na zítřek do školy má mít všechno oblečení šedivé. Zase ty Velikonoce... Namítám, že oblečení má mít šedivé, ale obličej má od šminek sedmibarevný.
     "Chápej... ," začíná svůj proslov. Jakmile použije slovo "chápej", tak já začínám vidět rudě. Nejde jen o to slovo, ale i o tón, jakým to řekne; jakoby se snižovala někam na úroveň láčkovců, kterým je potřeba vysvětlit, že v devíti letech ABSOLUTNĚ vůbec nemůže nosit do školy spoďáry s kočičkama, ale jedinně tanga (a včera si s nejlepší kamarádkou nafackovaly kvůli klukovi... začíná nám to brzo). Jenomže já takový věci nechápu, takže se jdu raději podívat do ledničky na nějaký zajímavý program pro večer.

     Soused má šestnáctiletou dceru a naštve se, jen na ní koukne. "Budeš plíst pomlázku?" Chvíli trvá, než mi dojde, že ten dotaz je určen mě. Dcera si vzpomněla, že ji tenhle týden mají mít do školy. Nikdy jsem ji nepletl a nehodlám s tím začínat ani dnes večer. Dcera se na nás podívá očima, ve kterých je jeden veliký údiv, jak se ona, tak krásná a inteligentní, mohla dostat do rodiny, kde souhrnné IQ je shodné sotva s dnešním datem.
    Je to zrovna dva tisíce let, co se jistý Ježíš nechal ukřižovat. Patrně mu jistá Magdaléna zašeptala:
    "Miláčku, já bych chtěla dcerušku..."

    Nevíte, jestli někde nemají teenegerboxy?

P.S. A já byl střízlivej! (O to víc to bylo deprimující...)

Jón Kixx  

linkuj.cz vybrali.sme.sk