Skoda, ze mi maminka necetla podobne pohadky...

Ale občas se na nějakýho dá kápnout, je to otázka štěstí a trpělivosti, ale je jich jak šafránu.

pěknou chytrou štíhlou majitelku vilky k tomu. Je sama a je jí 30. Kluci ve věku pro ni už jsou obsazení. Nebo nepoužitelní. Tak začala pátrat po netu. Uvidíme uvidíme uvidíme.

kdyz takova zenina dlouho nemuze najit mileho,pta se i sama sebe-"to jsem na tom tak spatne?"
Zvlaste pohledna,mila a kultivovana divka to ma horsi,protoze vybira.Neni to o tom ze zadnej ji neni dost dobrej.
Ale vdat se-to je na celej zivot to neni zadna sranda.
Jsou jine zeny,mozna mene chytre ci mene uspesne,ty do toho manzelstvi hupsnou po hlave(tak jak do vody) a plavou a treba se rvou,nekdy na druhy breh doplavou ve zdravi,jindy tam doplavou s modrinama,malokdo tam nedoplave,nu proste se uci stylem -pokus-omyl.Taky to nekomu vychazi.
Ale takova mlada a i uspesna zena,zvlast kdyz ma svuj bytecek-komu by se chtelo pristehovat k ni a bydlet u ni,kdyz lidstvo celkove samo o sobe dospiva k osvobozovani se,nezavislosti atd..?Nebo-bude ona ochotna se sveho bytecku jak klicka vzdat a jit bydlet se svym vyvolenym?
Driv to byvalo tak ze zena sla automaticky od rodicu primo k muzi,ikdyz mel svuj dum,ona se tam vdala-a byla pani domu.Tak to bylo brano vseobecne,zadne reci o tom-"bydlis u mne".
Ale doba se zmenila-zeny pracuji jako muzi,dokazou byt samostatne jako muzi ale jak chcete zmenit muzske plemeno,ktere geneticky pochazi z otcu-kteri se o manzelku starali a chranili ji,kdyz dnes manzelka nepotrebuje aby se muz o ni staral-prave proto aby ji nevladl!!
A ja si myslim ze kdyz je muz v domacnosti se zenou,o kterou se starat nemusi,pac-kazdy rovnym dilem a o deti se staraji jesle,skolky,postrada tak nejak casem smysl s tou zenou zustavat.
Asi takhle-cetla jsem ze pry v dobe kamenne a i pozdeji byvaly zeny absolutne samostatne a ve vesnici rozdelene na muzskou a zenskou cast.
O potomstvo i potravu se staraly zeny spolecne,muzi zase o ochranu a lov velke zvere,manzelstvi jako pevny svazek dvou-neexistovalo.
Pak vznikla instituce manzelstvi,ktere mnohdy bylo zalozeno na lasce pramalo,spise na nutnosti.Asi od dob,kdy se zacali lide delit na bohate a chude.Z toho je fakt ze vyplynula nadvlada muze nad zenou(ikdyz casto jen na venek)ale manzelstvi-nemelo zaklad jen lasku,jak by mnozi romantici radi furt verili.
Dnes jsou tady v Evrope zeny znovu samostatne ale uz nejsou spolu jako pred vic jak 10 000 lety,plus maji zakodovano to manzelstvi,ktere ale postupne-s jejich stylem zivota,ztraci ten pravy vyznam.
Pise se vsude o tom,jak v manzelstvi se zmeni zamilovanost-na lasku (nebo spise na zvyk?)a manzelstvi ze tmeli spolecny zajem-deti a majetek.
Proto zeny-mene samostatne-nemaji problem si najit muze,ktery s nima bude i do konce zivota,vzdyt kazda zena po zavratne kariere netouzi a je radeji treba vice doma-se svou "smeckou".Podle starych pravidel.
Jenze mladicka zenuska,vyhoupnuvsi se k absolutni samotatnosti,avsak bez zkusenosti ba i info z historie-ma ve sve dusi chaos a rika si-"jsem tak nemozna ze se mnou nechce nikdo trvale zustat?"-Neni nemozna,jen se vratila do doby kamenne -ale uz bez zenske komunity,pac kazdy jen na svem pisecku hraje.
Tak toto ma uvaha,ke ktere mi pomohli stari-zamilovani lide,kteri dostali pocit,ze toho praveho k sobe nasli treba az ve veku 60ti let.
Bud skocime do te vody po hlave i pres riziko ze se budeme placat-nebo budeme nejiste stat na brehu a cekat na klidne nebe.

Je mi 30, mam vlastni, slusne zarizeny byt, skvelou dobre placenou praci a mam problem narazit na SVOBODNÉHO NEZADANÉHO muže, který by chtěl založit rodinu. Jooo těch ženatých škemrajícíh o nezávazné chvilky báječného sexu, tak těch jsou mraky. Podle toho by se i dalo soudi, že nebudu žádná ošklivka. Ale čas běží a biologické hodiny tikají a tikají a jak dlouho ještě tikat budou...?

A kdyz uz treba na toho svobodneho narazite a dokonce to mezi Vami zacne jiskrit a je Vam spolu fajn...tak nastava dalsi problem. Vas protejsek ma take vlastni bydleni, svoji super praci a to vse mnoho a mnoho kilometru od Vas a vubec nepripada v uvahu, ze by tyto 2 sve jistoty opustil. A vubec je zvykly bydlet sam a stehovat si k sobe nekoho? A deti? No na ty je prece spousta casu, ne ted se na ne jeste neciti, nedovede si predstavit tu zodpovednost za dite, jeste je nemuze financne zajistit tak, jak by si predstavoval.. Ano, muzi mohou mit deti treba v 50, v 60. Ano, oni maji spoustu casu. Ale zeny? Kolik plodnych let bez vysokych rizik ma jeste pred sebou zena ve 30-ti? V lepsim pripade zdrava, nedejboze trpici gyn. problemy s duraznym varovanim lekaru, ze by bylo dobre otehotnet co nejdrive. Takze jeste k tomu vsemu musi takova zena strpet nevericne pohledy lekaru rikajici: Ve vasem veku a vy jeste nemate s kym zalozit rodinu?

a kdyz se bude chtit pristehovat, tak asi proto, ze nic nema a bere to jako ze to je vyhodne...to je taky na houby. Je to zatracena situace, dost neresitelna...

dopadla jsem před půlrokem stejně, byla jsem až do 30 zadaná a zabezpečená a frrrr, najednou to bylo pryč, o to horší, že člověk už byl zvyklý... Určitě ale bojuj = horečnatě hledej = dnes to znamená přes internet. Já to zkusila a skoro hned narazila na Někoho - nevím, co z toho bude, ale zatím to je hezké!!! Určitě neplýtvej energií na smutnění, a věnuj ji internetu!!!

ale Lenko! at je ten pripadny protejsek pokud mozno mistni (tj. ne prilis zdaleka), jinak to zas budou problemy....taky vim, o cem pisu!

můj syn se seznámil se skvělou dívkou přes net. On z Hradce, ona z Mostu. Po svatbě se rozhodli bydlet v
Mostě, kde koupili byt. V HK nebyla dobrá práce pro oba. On dobrou práci v Praze, kde mu zaměstnavatel platí byt, ona výborné místo v Mostu. Jak tohle skončí, nevím. Víš Kamilo, když si s někým porozumíš, a pak se dozvíte jak daleko od sebe bydlíte, je to horor. Přesto se setkáte, jiskří to, všechno jak má být - a teď se rozhoduj. No ale to už jsme dvě etapy po stavu, ve kterém je tazatelka. Nejsou všechny známosti po netu na dlouhé lokte...

Ja mam muze rada, ja bych si ho na rozni neupekla :o)

ani takovýho?? :-)))

ani takovýho? :-)))

...napřed nic a pak dvakrát. chjo.

Úplně všechny muže..?! Máš ráda...? Zvláštní...

mam doma ctyri muze a vsichni jsou fajn. A i nasi rodinni pratele jsou fajn. Asi zalezi na narocich. Nemam vysoke naroky, jsem rada kdyz je klid a to mi staci. A chlap si muze vykladat co chce a o cem chce, dulezita je pak ta realita :o))) Ja na reci moc nedam.

Kdybych to vzala po poradku. S tchyni neziju protoze bohuzel umrela. Moc jsem ji mela rada.
Vsechny svoje muze miluji takze to neni zadny problem.
Peru taky vsem, ovsem mam pracku.
Varim nekdy, ale s chuti. Varim moc rada a rada se divam jak jim chutna.
No a deti za me stejne nikdo jiny neporodi. Toz co, tak hrozne to neni, abych si ze zabaka nevykouzlila krasneho prince :o))

Problém je v tom, že pod slovem feministka si každý představí něco jiného. Někdo ošklivou ženskou s knírkem, kterou nikdo nechce a ona z toho důvodu nenávidí celé mužské pokolení. A jiný si zas představí sympatickou vysokoškolačku, která má i jiné ambice, než jen péči o muže a domáctnost, přestože muže a děti už si "pořídila". Radka si představí to první, já zase to druhé...

Domáctnost...to je docela hezký nový slovo. Asi jsem si tak barvitě představila tu naklizenou, nablejskanou domácnost, tu pyšnou hospodyňku, ty naškrobený ubrusy a povlečení... tak se mi tam ta ctnost vloudila.

nejhorsi jsou predsudky. nemuzes vedet co si predstavuju ja. Mam tri deti a doma obrovsky chaos. Mam VS, coz nic neznamena a nevylucuje automaticky moznost zalozeni rodiny. Mamn arocnou praci a delam "karieru" pokud se pod tim chape vydelavani hodne penez a dobre postaveni v praci.
Ty feministky delaji VSECHNY jednu obrovskou chybu. Mysli si, ze muzi jsou jejich nepratele. Prehlizi, ze jsou to stejne bytosti jako ony touzici po lasce a porozumeni. Se svojimi slabostmi a nedostatky. Stejne jako zeny. Nikdo neni dokonaly.

Dobře napsané, Radko.

ale to je blbina. :) za feministku se klidně označím a rozhodně muže za své nepřátele nepovažuju. některý mám i docela ráda... :)
jo, nejhorší jsou předsudky. nemůžeš vědět, co si představují feministky... ;)

Podle mě jde o prostý časový nesoulad:) Dřív zakládaly rodinu holky daleko mladší,nemyslím ty extrémy se zplnoletňováním, aby se dva maturanti mohli vzít kvůli jejímu těhotenství, ale obecně se lidi brali v mladším věku, do 25 porodila většina vysokoškolaček své první dítě. Manžel byl někdy vrstevník, někdy ne, ale i při věkovém rozdílu 10-12 let mu bylo nanejvýš 35.
Prostě jiná doba.
Dneska chtějí muži do 30-40 žít a užít, a až pak se usadit. Ženy chtějí totéž co muži, proč ne. Jen se pak všichni trošku míjejí. Když se chce usadit třicítka, tak vrstevníci ještě o rodince nechtějí slyšet a ti starší jsou povětšinou zadaní, s mladšími, které nebudovaly kariéru ale věnovaly se partnerství, nebo jsou ještě starší a ženatí, rozvedení s dětmi, apod.
Pokud se sejdou ona a on kolem 25-30 a založí rodinu, za 20 let je jemu 45-50, děti odrostlé, kariéra na vrcholu, chytí ho druhá míza, rozvede se a dá si repete s tou třicítkou, co se chce už usadit :)

a kdo tedy je feministka, která nepovažuje muže za soupeře?
Docela mě to zajímá.
Pokud by odpověď zněla například Moderní, současná žena, která si přeje pro ženy i muže stejná práv, stejné příležitosti, s přihlédnutím k odlišnostem daným přirozenými biologickými rozdíly, tak na to přece nepotřebujeme zvláštní označení "feministka", to chce prostě žena, ne?
I žena, která se realizuje v péči o děti, domácnost, může být feministka, v tomto smyslu.
Tak proč tedy to odlišení zvláštním označením "feministka" ?

to se spíš zeptám - a proč tolik feministek o sobě horlivě tvrdí, že feministky nejsou? :))

jinak řečeno - když to o sobě tvrdí puťka, co se ušláple motá kolem plotny a neodváží se říct tomu svýmu, aby zvedl, ehm, hvězdu z gauče a šel aspoň vynést koš, i když ji to neskutečně sejří, tak ale pokorně snáší tu roli dobré hospodyňky, protože je to holt její role... a už pochopila, že to prostě musí zvládat, práci, doma druhou práci a ještě u toho vypadat jak z první stránky cosmopolitanu, nebo aspoň ženy a života, protože jinak by to nebyla dobrá žena. - tak to má pravdu, že není feministka.

feminismus není soupeření žen s muži, vždyť znám i kolik feministů (co se to dokonce ani nestydí přiznat)... ale vždyť to tu říkala už Minnie.

...ještě jinak: když mám být u té plotny a u děcek, tak proto, že jsem se tak rozhodla já, ne že "to tak má být". to samý - jestli si chci nebo nechci oholit nohy, to je moje věc, stejně tak nehodlám týrat tělo a ničit si zdraví dietama, když nejsem od přírody hubená jak lunt (i když tlouštík fakt nejsem, prostě "akorát") - jenom proto, že "se to čeká", protože ženská "má" vypadat tak a tak...

ne: co budu nebo nebudu, o tom si chci rozhodovat sama. a chci k tomu mít stejný možnosti jako chlap (...ten teda nemůže rodit a kojit, no, holt stejní nejsme, ale nikdo neříká, že rovnost je stejnost...).

a to mi nebrání mít nějaký chlapy ráda a ani to neznamená, že s nima musím soupeřit a porazit je a předběhnout je a jánevímcoještě.

mno, čtvrt na čtyři, dobrou. :)

Vidíš Radko, že jsem odhadla dobře, co si představuješ pod slovem feministka. Hloupou, nepochopitelnou ženskou, co považuje muže za své nepřátele. A to je jediný co jsem chtěla říct. Problém je v tom slově. Prostě je to dneska už pro většinu lidí hanlivý, skoro sprostý slovo. Lidi zkrátka vždycky zaregistrujou nějakej extrém a ten pak zevšeobecněj. (Tahle divná ženská je feministka...? Hmm, takže všechny feministky jsou divný ženský)
Já to zas chápu tak, že většina feministek je to co řiká bb. (Moderní, současná žena, která si přeje pro ženy i muže stejná práva, stejné příležitosti, s přihlédnutím k odlišnostem daným přirozenými biologickými rozdíly) Souhlasím s tim, že to označení je zbytečný, protože domluvu znesnadňuje, nebo znemožňuje. Podle mne je Radka dokonalej příklad feministky, ale tomu slovu se brání, protože si pod tím představuje tu ženu, co dělá OBROVSKOU CHYBU...

A po pár hodinkách pokračuju:)
A protože si Radka (a s ní spousty dalších žen a nejspíš většina mužů) pod slovem "feministka" představí tu zavilou dámu, co pošetile považuje muže za své nepřátele, celkem logicky prohlásí, že není feministka, neb nechce aby si o ní někdo myslel něco takhle hloupého. Přestože se v praxi jako feministka chová. (Nablýskanou domácnost nepovažuje za důležitou, vaří ráda, ale jen někdy, v práci má dobré postavení a peněz vydělá dost...)

je moderní, současná žena, která si přeje pro ženy i muže stejná práva, stejné příležitosti, s přihlédnutím k odlišnostem daným přirozenými biologickými rozdíly.
Teď jen zbývá objasnit, co přesně jsou stejné příležitosti (a jak jich eventuelně docílit) a co všechno jsou ty biologicky podmíněné rozdíly (a co od "přírody" dané není) a budeme mít všichni jasno. A to právě za nás udělaj ty odvážné feministky (případně feministi), co jim nevadí, že je ostatní budou častovat (kvůli svým předsudkům o nenávistných a pomýlených feministkách) jedovatými nebo posměšnými poznámkami...
Takže to slovo "feministka" je přece jen upotřebitelné...

Já mám za sebou docela hrůzné zkušenosti. Taky se mi blíží 30, svoje bydlení sice nemám, ale pro muže už jsem věkem zařazená ve skupině -"pozor hrozí svatba a děti(které bych chtěla mít)" - byť si tím sama nejsem úplně jistá. Nevím, jakou zkušenost máte s muži vy, ale moji vrstevníci (či věkem blízcí) jsou buď ženatí nebo pro partnerský život téměř nepoužitelní(navíc nezajímaví) a ze všeho nejvíc se vyhýbají závazkům. Taky hodně potkávám takové ty "mazánky", kteří úporně hledají ženskou=druhou mámu a opatrovatelku. Začínám se připravovat na singl život:-), protože do manželství za každou cenu?(abych nebyla sama) - to není moje volba.

http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/185501-feministka

No já bych tedy asi seznámení na internetu nehledala, pomáhala jsem takhle kamarádce a připadalo mi, že tam jsou samí zoufalci. Někteří se na ní přilípli a pak jí docela fest dělali problémy, vyhrožovali.....
Já tedy nejsem sama, ale co takhle spíš začít víc vyrážet mezi lidi ve svém volném čase, jezdit o víkendech na kole, na výlety, já dám spíš na osobní kontakt, asi bych měla hrůzu jít na rande s někým koho vlastně neznám. Dám hodně na to, že musí padnout jiskra, sympatie, musíte si mít co říct.......Po zkušenostech s kamarádkou, kdy ti zoufalci byli zpocení, smradalví, mastní, tlustí pomalu si nechali zaplatit kafe, bbbrrrrrrrrrrr to bylo eklhaft. A když slušně odmítla další rande tak jen vyhrožovali a nadávali, takhle to přece nejde.

ať náhodné, na netu, na inzerát, přes známé - jakkoliv, to je i otázka štěstí. Nezavrhovala bych nic. Každý máme svoje zkušenosti - viz příspěvek ze včerejška z 10 hodin o mých mláďatech, a naopak ta dcera mé kamarádky má na netu zase nebetyčnou smůlu.
Co se feministek týčy, to slovo získalo jakýsi pejorativní odstín, když se ženy začaly hlásit o svá práva, včetně volebního, asi to muže podebralo a začali to napadat a zlehčovat. A když se mezi femindami ocitlo pár těch knírkatých nešťastnic bez muže, to už byla sakra voda na jejich mlýn. Tyhle se opravdu tak realiazovaly. Dneska už to je o něčem jiném. Tak, jak jste to už výše pěkně definovaly....
A útulná domácnost ? Kde se neřve, která je prachuprostá, ale sem tam vidím svetr, knížku, noviny, mezi tím lítá pes a řve rádio. Lidi tam rádi zajdou na návštěvu. Takže tak.

bohuzel jsem s nejak nestihla do diskuse zapojit. Jako divka jsem samozrejme feministka byla :o) Jako vsechny mlade divky kdyz jsou konfrontovany s prvnimi dojmy. Teprve jak jsem dostavala postupne rozum tak jsem zjistila ze kopu do otevrenych dveri.Protoze zeny stejna prava davno maji. Staci jen kdyz si je uvedomi. Stejna prava znamenaji i stejnou odpovednost. Nelze mit jedno bez druheho.

Zeny si totiz musi taky uvedomi, ze v nekterych oblastech jsou pozitivne diskriminovany. A pokud jsou rovnopravne a chteji aby byly i rovnopravne chapany museji se samy teto pozitivni diskriminace vzdat. Jinak to nefunguje. Tam kde se nekdo chova jako dite, je samozrejme jako dite brano okolim :o)))
Takze zeny nemuseji bojovat vubec o nic, vsechno jiz maji.

stejná práva máš, ale ještě je někdo msí taky uznávat. A to se vždycky neděje, to známe. S pozitivní diskkriminací moc zkušeností nemám. Ale mám ráda, když se muž chová jako gentleman.

ze zena ma stejnou hodnotu jako muz,jen kazdy ma svou roli odlisnou.
Na tom taky at se klidne domluvi manzelsky par,kdyz jsou oba inteligentni a vypocitaji si ze by ekonomicky bylo lepsi,kdyby s deckem zustal doma muz-pak v tom nevidim nic divneho.
Ale at zde vysvetlujete rozdily slova "feministka" -je pravdou ze by mne to taky netesilo-byt feministkou.
Jo,to slovo ma pokazenou povest)))))
Nejde o fousate zeny z drivejska,jde i o to,co se deje napr. v Canade a USA.
Nedavno si mi stezovala mlada divka,ktera by rada zmenila post-zjistila,ze jo-kdyby se vyspala s dotycnym...coz neudela tak si asi pocka. Ale to byvalo vzdycky,a dokonce nejen zeny si musili hazet korunou,vzdyt jsou nekde i sefky,ze jo?
Tudiz toto neni diskriminace jenom zen,i muz treba v praci nepostoupi jen z toho duvodu ze se jeho sefovi nelibi muzova drzka.
Jinak-mam taky rada kdyz se muz chova jako gentleman jakoz kdyz zena se chova k muzi jako gentlelady.

Kdyz prijde na lamani chleba tak se bojuje o moc a o vyhody. A o tuhle moc a vyhody bojuji i zeny s zenami, a samozrejme muzi s muzmi. Kazdy si na tomto svete hleda sve misto. I ti slabsi, invalidi, stari lide. Slabsi jedinec potrebuje zvlastni podporu.

Ale nesouhlasim zasadne s tim, aby dostal jedinec zvlastni podporu jenom proto ze je to ZENA. bud se dokaze na prosadit jako clovek a partner nebo ne. Tohle za neho nikdo neudela. Zena neni male dite, aby ju nekdo vedl za rucicku a chlapum rikal: Ty,ty,ty bud na ni hodny. Ona je krehka kvetinka a rozbitna.
Ja vim ze prehanim, ale delam ve fabrice plnem chlapu a vim ze to maji taky hodne tezke, taky se museji obracet a bojovat o sve misto k preziti. A nikdo je nelituje. A nic nemaji zadarmo. A kdyz s takovym chlapem zenska nechce byt tak at jde. At si najde jineho, jemneho, citliveho co ji bude nosit na rukach. A nebere si svarece co prijde domu s rukama vytahanyma az k zemi a upracovaneho jako kun.

mnoho žen praktikuje. Když mají partnera, který to akceptuje - ale moc fér ani důstojné to není...

ještě jsem tu nepřečetla zdaleka všechno, ale udělám to. Každopádně - bb - to, co ty si představuješ pod pojemem prostě žena (a já souhlasím), to je přesně ten feminismus. Dřív to ani zdaleka nebylo "normální" a samozřejmé. Kdyby nebylo feministek, dodnes chodíme výhradně v sukních, nemáme volební právo a nesmíme studovat, víš?

klidně se braň, ale ty jsi feministka jak vyšitá! (v dobrém slova smyslu :))

to je velky plus ackoliv -ne ze by sla politika lepe.
Ale studovalo par vyjimecnych zen jeste pred feministkama.
A jinak co se sukni tyce a chovani zen-byly to a jsou zase spise zeny,co se pohorsuji nad kazdou inovaci,kterou zavede zena.
Ne muzi.

byla na malém městečku první, která si vyšla na promenádu v KALHOTECH. Babička proslulá svými ručními pracemi, považovaná za typickou ženu v domácnosti, jí v tom nedokázala v domácnosti. Taky byla první ženou v naší rodině, která si v kavárně klidně zapálila cigáro. Ne, nebyla to žádná povětrnice. Dodnes je proslulá svými pekařskými a cukrářskými výrobky, plete a háčkuje, nic jí nelze vytknout, všchno má v pořádku. Jen si nenechala do ničeho kecat. Když si plní povinnosti, měla pocit, že si může i něco dovolit.

jí v tom nedokázala zabránit.

feminismus mel sve opravneni v dobach, kdy zenam ta zakladni prava byla upirana. S nasazenim vlastni existence a casto s obrovskymi obetmi vyslapavaly cesticku k rovnopravnosti zen.

co chteji feministky dnes? A u nas v Cesku? Koho vlastne ochranuji? TY slabsi? Ale proc teda nechrani tyrane deti, invalidy nebo stare lidi? Proc si vybiraji jen jedno pohlavi ke svoji ochrane? Casto pekne vypecene?
Ta prava, ktera jim nalezi jiz vsechna davno maji. I diky tem zenam bojovnicim - skutecnym feministkam, ktere casto riskovaly svuj zivot. A jim patri muj obrovsky dik za to , ze dnes jsem mohla vystudovat a mam volebni pravo. Kdyz budou chtit zeny mit zeny v politice tak at si je zvoli. je jich vic. Ty chlapy by prehlasovaly s prstem v nose :o)) zeny by chtely rozhodovat, ale tu cesticku k moci aby jim nekdo uslapal :o)

ja nejsem feministka,ja, ja jsem clovek. Stejne jako muzi. Nejsem ani horsi ale ani lepsi jako oni.

zeny v kalhotech, zeny s cigaretou, zeny promiskuitni, to vsechno je jen boreni tradic a veci osobni odvahy. Kdyz je zena odvazna, tak at jde svoji cestou. At jde prikladem tem ktere si netroufaji. Ale to prece neni o pravech :o) My mame pravo chodit klidne ve spodnim pradle, a s odhalenym uplne vsim! Cozpak to neni jasne! Dnesni zena muze uplne vsechno! Ale taky si musi za to nest zodpovednost. Takze kdyz vyrazi naha do ulice, musi pocitat s tim ze ji treba pomluvi nebo ji budou zavidet. A ze si treba nenajde toho muz po kterem touzi. Ale to fakt zakon resit nebude. Zivotni styl.

hm, ty o koze a já o voze, tohle nemá smysl. Nepsala jsem naprosto nic o lepším člověku. Jen o tom, že kdyby nebylo feministek, byly bychom bez vzdělání doma u škopku. V prádle bys venku rozhodně chodit nemohla, zavřeli by tě. Ano, dnešní žena může téměř všechno díky feministkám. To není o tom, co jsou dnes a co byly, ale o významu tohoto slova. O tom, že dnes již máme stejná práva jako muži...

kamilo, nezlob se. Mrzi me jestli jsem byla protivna. Ano, s tim co pises souhlasim. Asi mi vadilo ze si me oznacila za feministku. Nechci ji byt ani zanic. Kdybych zila treba v Indii nebo v nejake muslimske zemi, tak bych to brala jako vyznamenani. Ale u nas ne.

vsak jsem ti napsala, ze to myslim dobre. A kdyby nebylo feministek, nemela bys vysokou skolu a nepracovala bys ve fabrice mezi chlapama :) jen jak to nekdo uz poznamenal, ten vyraz je hrozne zdevalvovany, pak si pod tim lide predstavuji zeny, ktere nemaji rady muze a to proste neni - nema byt - pravda!

Ja nejsem specialistka na genderove pravo. V kazdem pripade jeste nedavno nesmeli jit muzi namaterskou nebo dokonce chodi zeny drive do duchodu i kdyz se doziji vyssiho veku :o))) To teda nechapu proc :o)

A co se tyce spolecenskeho povedomi, mely byse dobrovolne vzdat prava ziskat vyhody z duvodu sveho pohlavi(maji neco po cem muzi touzi):o))). Protoze to je dvojsecna zbran, ktera se ve svem dusledky VZDYCKY obrati proti nim. Ale to uz se netyka prava nybrz spolecenskych konvenci.

No dámy, velmi zajímavá diskuze se tu rozběhla.
Feminismus taky vnímám jako ošklivě zprofanované slovo. Škoda, protože nebýt těch feministek, tak nemáme volební právo, právo disponovat se svým majetkem, po smrti manžela bychom musely mít poručníka... Těch věcí bylo hodně a na všechny si nevzpomenu... Ale stále je ještě co napravovat - například ty platy za stejnou práci nebo nediskriminaci při hledání zaměstnání... Jenže kolikrát se sama sebe ptám, jestli je to skutečně otázka diskriminace podle pohlaví a jestli by to nějaký zákon dokázal vyřešit. Myslím, že ve státní správě se dá vcelku i zjistit a obhájit rovnost v odměňování. Ale soukromá sféra? Jděme se vysmát! Hrozně těžko se posuzuje, zda jsou dva "stejní", zda opravdu dělají tutéž práci, se stejným nasazením, se stejnými výsledky, se stejnou zkušeností... Do tabulek se to narvat nedá a ani bych to nechtěla. Tohle je mnohem víc o vůli a schopnosti zaměstnavatele být spravedlivý. Pokud jde o jiný nešvar, jímž je velká neochota zaměstnavatelů zaměstnávat ženy s dětmi nebo ty, u kterých hrozí, že jim odejdou na mateřskou, vynucování různých "anti-baby" doložek nebo prostě jen slibů, do jisté míry se těm zaměstnavatelům nedivím. Ale stejně mě dovede nadzvednout ze židle, když nějaká paní mezi 40 a 50 (tedy z tohoto pohledu za vodou) začne ty zaměstnavatele vyloženě obhajovat za taková jednání a ženy by nejraději narvala k plotnám, dětem, ale automaticky pod most či do zařízení pro armádu spásy (kdo nepracuje, nejí, žeano... i kdyz ne vzdycky). Říkám si vždycky: Co ty tady kecáš? Ty jsi za komančů měla mnohem víc jistot, pokud jde o to, že práci mít budeš, byly jesle, které se dnes šmahem ruší... Snad víc mě už dovede nahvězdit jen ten, kdo studoval zadarmo a je pro zavedení školného na VŠ.
K feminismu tedy: nic se nemá přehánět. Nelíbí se mi, když se to zvrhne v jakousi "pohlavní nenávist" nebo ostenstativně najevo dávanou touhu být jako chlap. Ono to pak zavádí skoro až závistí a to není moc lichotivá vlastnost.

Ohledně toho hledání vztahu ve 30+, souhlas naprostý s bb, že asi v této společnosti došlo k jakémusi zajímavému zlomovému fenoménu, že je tu teď docela hodně 30+, jejichž vrstevníci byli právě tou první vlnou mužů, kteří objevili, že se dá realizovat i jinak než sňatkem a zakládáním rodiny. Jenže ouha - když na ně to zakládání přijde, sahají často po mladších partnerkách. Takže ty 30+ se ocitnou v patové situaci: vrstevníci orientovaní na mladší, starší rozebraní... No nic záviděníhodného.
Mně sice ještě není 30, ale taky jsem zažila ještě před nedávnem to zoufalství, kdy člověk hledá a nenachází. Je to hodně o příležitostech - v práci stále ti samí lidé, kamarádi obvykle v párech a člověk jim taky pořád nemůže dělat křena, ten "singl" je obecně často všude tak trochu navíc, často ho okolí bere jako konkurenci... Internet mě osobně nevyhovuje, ale znám pár lidí, kteří se takto seznámili a prý fajn, stejně jako ty, kteří měli fakt smůlu - asi neexistuje pravidlo... Hledat si zájmy, kde jsou jiní mladí, to jistě funguje, ale jsou i tací (mně nevyjímaje), co mají spíš individuální zájmy. Nutit se do něčeho jen proto, abych při tom někoho poznala se mi moc nezdá, ono to pak totiž stejně jde vycítit, kdo to dělá z lásky ke koníčku a kdo kvůli něšemu jinému.
U mě napomohli kamarádi a určitě ta pověstná kapka štěstí. Bez nich si to nedovedu představit :-)

tohle samozřejmě vím, ale zajímá mě jeho význam v naší české současnosti. Nevidím ji. Studujeme když chceme a máme na to, čili stejně jako muži. Vybíráme si partnery. Určujeme si (antikoncepcí)kdy budeme rodit. Zařizujeme si samostatné životy, byty, kupujeme auta, řídíme je, žádný sport, na který fyzicky, časově a finančně stačíme, nám není nedostupný. Můžeme se věnovat kariéře,nebo rodině, nebo obojímu, když to zvládneme.
K tomu všemu nám dopomohly feministky, souhlasím. Generace žen před námi byly v možnostech limitovány prostým faktem, že jsou ženy.
Dnešní dospělá žena nemusí nic a může všechno. V rozhodování je omezovaná okolnostmi stejně jako muž, ne faktem, že je ženou.
Mluvím samozřejmě o střední Evropě.
Mimochodem, vdaná 35 letka matka dvou dětí z jižní Itálie velmi, velmi závidí české matce dvou dětí její možnosti seberealizace...tam se žije daleko tradičněji a feministky by se tam skutečně uplatnily.

Doufam Gito ze tu pani jsi nemyslela me, nebo ano? Ale to jsi urcite mluvila o nejake jine pani. Pokud jsi mluvila o me, tak ja jsem za partnerstvi a to se vsim vsudy. Takhle u plotny muze stat muze stejne jako zenska. Ale kdyz jsou doma male deti, tak jeden z nich tam stat musi! A pokud je to muz, tak se mu jine hloupe zenske nesmeji smat. Ale ho musi ocenit a respektovat. Vzdyt nejvic klacku si hazeji pod nohy zeny zenam. Ony jsou samy sobe nejvetsi prekazkou. Nevazi si samy sebe. Ale prstem ukazuji na nekoho jineho.

dřív chodily ženy, které měly děti, a pravda je, že generace žen před námi byla péčí o děti a domácnost daleko víc vyčerpána, než muži, tak asi proto ten bonus v podobě 3-5 let důchodu navíc...a pokračovalo to i tam, muži v důchodu pěstovali koníčky, ženy v důchodu pěstovaly vnoučata :)

Jo, přesně tak. Ženy si dovedou být pořádným nepřítelem.

protože i tomu muži u plotny se posmívají proto, že ho jeho "majitelce" závidějí a tajně by chtěly, aby toho nechal.A takových příkladů je moc.
Strojíme a malujeme a kadeříme taky proto, aby ostatní měly třeba trochu vztek. Muži by chtěli, abychom toho měly na sobě co nejmíň, a pokud možno ještě průhledné...

Tak tady čtu od Radky: "... feminismus mel sve opravneni v dobach, kdy zenam ta zakladni prava byla upirana. ...co chteji feministky dnes? A u nas v Cesku? Koho vlastne ochranuji?" - a nestačím se takovému názoru divit. Radko, přečti si od Olgy Sommerové knihy "O čem ženy sní I a II" a dostaneš plnohodnotnou odpověď na své otázky. To, že máme v Čechách volební právo a právo na vzdělání, zdaleka ještě neznamená, že jsou ženy rovnoprávné s muži. Aspoň já si to tedy nemyslím.

PS. Knírek nemám (zatím) a chlapy se zdravým rozumem a ještě zdravějším sebevědomím mám ráda.

nemyslela jsem Tebe. :-) Ale divila by ses, kolik takových se najde.
Jo a to nepřátelství, toho jsem si už před pár lety všimla taky. Pracovala jsem totiž během studií v jedné menší firmičce, kde kromě dvou šéfů (společníků) byly samé ženy (muži jejich arogantní chování obvykle nevydrželi a šli jinam). To byl slepičinec,hrůza. Šéfík s nimi vyjebával, jak se dalo... Ale že by se ony třeba spojily a společně něco podnikly (jakože ať mi nikdo neříká, že by se šéfící nezalekli a neustoupili by, kdyby viděli, jak se děvčata sešikovaly), to ne. Raději se pomlouvaly, šly si jedna druhé po krku, dělaly si naschvály, snažily se každá jednotlivě dostat šéfíkům do konce trávícího traktu... Ke konci mi to připadalo jako nějaký harém. I když mi byla nabídnuta po studiích práce, řekla jsem si: rychle odsud a ženský kolektiv už nikdy.
Taky jsem se setkala s ženami, které si vzaly totální hňupy, strupy a křupany, kteří je minimálně slovně hnusně ponižovali... Pod zástěrkou hlubokých katolických dogmat typu Co Bůh spojil o rozvodu nechtěly ani slyšet. V podobném duchu rády udílely (nevyžádaně) rady na partnerské problémy ostatních. Prostě nesnesly by představu, že jiná ženská se může na takového magora vykašlat, ne-li dokonce mít něco lepšího...

četla jsem všechny díly. Nevím,jestli to, co tam bylo popsáno, je otázka feminismu a stejných práv. Je to spíš otázka výchovy - muži/synové jsou vizitkami jejich matek, a to musí dnešní ženy pochopit. Musí změnit myšlení. Opustit ty stupidity, jakože "ten můj malý chlapeček si našel takovou lemru línou, musí dokonce uklízet a prát a žehlit a... a... a..." Naopak by matka měla říct: Jsem pyšná, že můj syn se o sebe umí postarat, má své ženě co nabídnout a je si toho vědom, proto neskončí s nějakou, která si to nezaslouží, protože takovou by nesnesl. Na to je legislativa krátka. Feminismus taky. To je čistě otázka myšlení, nesobeckého, nezávistivého.

všimla sis, o kterých ženách se to píše? Jednak ženy věkově starší, v době, kdy ty knihy psala, přesněji kdy vyšly, těm ženám bylo 50 a víc. Možná sis všimla stejně jako já, že se často opakují v tom, že v dobrém slova smyslu závidí dnešním 20-40 letým Češkám jejich možnosti, sebevědomí, průbojnost, práva i společnost, jejíž pohled na ženy se mění.
A za druhé, nádavkem k době, ve které žily své příběhy, si nesly trauma z dětství, obvykle se na nich podepsal tatínek...
Ano, jsou takové ženy i dnes, jenže patologické vztahy feminismus nevymýtí, protože v takových žijí i velmi moderní vzdělané a jinak sebevědomé ženy. Problémy těch žen z knih O.S. vesměs plynuly z patologických vztahů s partnery.

No, tak Gita byla rychlejší :)

Zacala jsem pani Sommerovou cist a prestala. Nevim komu to pomuze, rozdmychavat ruzne krivdy. Vytahovat ruzne nespravedlnosti ven a volat: podivejte to jsou oni!!! Bestie! Ja prece nepopiram, ze jsou krivdy.

Ja nejsem psycholog ani psychiatr. ja nevim proc si zeny vybiraji muze nasilniky a ruzne psychopaty, alkoholiky a hovada. Ale to prece neznamena ze kdyz je nekdo hovado, tak to je proto ze je to muz!!!

Muj zamer byl jen osveta. Ze si kazda zena ma zamest pred svym prahem, nebat se. Byt sebevedoma a nenechat se otravit. kdyz se na ni nejaky chlap vytahuje, tak to prece neznamena ze je lepsi :o) To znamena jen tolik, ze se na ni vytahuje.
Na kazde ponizovani je treba dva. Toho co ponizuje a toho co se ponizovat necha. ja jsem chodici osveta:o)) Znam hodne mladych devcat, pomaham jim najit si sebevedomi, sebeuctu a hlavne dostatek odvahy jit za svym.
Zena, ktera vi co chce a jde po tom, tak toho taky dosahne.

samozřejmě - všechny příběhy neměly tuto souvislost. Ale v mnohých byly ženy ve vztahu žena-muž postaveny tak na nízkém žebříčku, že by se to hodilo spíše do osmnáctého století. No a z téhle nerovnosti vztahů se to přenáší i do všeobecného soužití těchto dvou pohlaví. Jo, máš pravdu - je potřeba změnit myšlení. Ale právě i tom ten feminismus je, že o těchto problémech mluví a poukazuje na to. Rozhodně jsem přesvědčená, že nejen v muslimských zemích, ale i nás je stále ještě dost věcí ke změně. Ono nakonec u těch muslimů je to také zakořeně v myšlení těch MATEK rodu, které skálopevně lpí na dávných tradicích. Aspoň z mnoha knih, kde muslimky popisovaly své osudy, to tak vyznělo.

už to tu někdo přede mnou zmínil, ale jestli opravdu děláš to s tou "osvětou", jak píšeš, tak jsi feministka jak poleno :)) Jen tak dál, hodnotím to kladně :))

Jo, Sommerová nerozdmýchává různé křivdy. Prostě zachycuje lidské osudy. Taky napsala "O čem sní muži" a je to rovněž moc zajímavé.

ony se dovedou řádně rozohnit, jsou stejné jako my, jen to jejich společenské uspořádání nedovoluje - zatím -feministickou vzpouru.
Vrcholem ženského konzervativismu jsou u nich ženské obřízky, ony už nejsou tak striktně vyžadovány, rozhodují o nich dnes ženy. Ženy, matky rodu, obřezané matky a babičky. Takže děti a vnučky musí také. Ještě štěstí, že jen už v několika islámských zemích, snad to brzo pomine i tam...

ja jednosduse si nepreju aby bylo moje jednani hodnoceno dle pohlavi. Uz jsem to psala. Sama mam tri syny. Hrozne hodne a kazda zenska je prevalcuje zepredu i zezadu :o) Dneska je jina doba. Divky jsou nejen aktivni alei hodne agresivni Jsou inteligentni, prubojne a suverenni. Ale proc jsou proboha porad tak malo sebevedome!!!Vzdyt maji uuuplne vse.
Svet se obraci. Kluci se stahuji zpet, zacinaji byt pasivni a radeji nevystrci nos aby pres nej nedostali klacekem. Vlastne se kluci dnes nechteji vubec vazat. Vztahy jsou pro ne sileny stres. A tak cekaji, ktera si je uklofne a pak proste jen drzi. Prehanim samozrejme :o))

jeste bych chtela doplnit, ze kazda zde se ohani nejakym fiktivnim osudem. Bavme se o sobe, konkretne. V cem je kdo z vas feministek diskriminovan? Co nemuzete nebo v cem Vam bylo ublizeno? ne nekomu jinemu, sousedce ci zname. Kazdy by mel mluvit jen za sebe!

no tady se děly věci... :o)

tak jen drobnost - radko, bb, kdokoli kdo se ptá po současné úloze feminismu: jistě, nemusíme se už brát za volební právo a právo studovat. ale veškerá práva mi (zatím) nezaručují, že dostanu práci, kterou chci, pokud se bude o totéž místo ucházet chlap, který má (teoreticky) krom pohlaví naprosto stejné předpoklady tu práci vykonávat - a ten chlap tu práci přednostně dostane právě proto, že já pravděpodobněji odejdu na mateřskou. například. stejná práva? hezký, ale domoct se jich ještě není samozřejmost. anebo ty platy - no nevím, ale proč bychom měly být spokojený s o třetinu nižšíma platama než co mají muži? tak máme ta stejná práva (i na stejnou odměnu za stejnou vykonanou práci) nebo ne? - dalo by se toho najít víc, včetně bourání různých stále přetrvávajících stereotypů ("ženská má zástěru od toho, aby pod ni všechno schovala" - včetně domácího násilí etc.).

a já zas prchám :)

Jano, s tim ze zena odejde pravdepodobne na materskou se neda nic delat. Aby urcite neodesla, to by musela byt prokazatelne neplodna (ted jsem drsna ale je to tak)a prinest potvrzeni. Me se vzdycky ptali, kdo mi bude hlidat dite v nemoci. Hlidala mi ho babicka. Az budou bezne hlidat deti muzi, tak se zamestnavatel bude ptat i muze, kdo mu bude hlidat dite. Protoze deti SNIZUJI vykonnost pracovnika. Pokud vydrzi, pracuje treba na zkracenou,uci se jazyky, vzdelava se, udrzuje vztahy s firmou tak ma nadeji pokracovat dal az decka povyrostou.

A vyse platu? Je to vec nabidky a poptavky. Pracovnik prodava sam sebe a je otazka kolik za nej je ochoten jeho zamestnavatel zaplatit. Cena pracovnika je urcena jeho prinosem (potencialnim) pro firmu nikoliv pohlavim.

Je to hrozne slozite, aby zeny dostaly vzdycky stejne jako muz a byly vzdycky prijaty jako muz, musely by byt pozitivne diskriminovany. Protoze je pro zamestnavatele skutecne objektivne vyhodnejsi kdyz vezme muze. I kdyz je zamestnavatel ZENA a vybira si sama. Zamestnavatel ma vetsinou neduveru ke schopnosti zeny se prosadit, prorazit se svojimi napady a navrhy a nebat se odpovednosti (odolnost vuci stresu). Tento vlastnosti chybi i muzum (vlastni zkusenost :o))))

Krome toho jsem si vsimla, ze zena si nerekne o vysoky plat pri hledani zamestnani. netroufne si. Kdyz si rekne o nizsi plat, tak dostane ten nizsi. Proc by ji zamestnavatel platil vic nez ona pozaduje? Je rad ze usetri.

Na pracovnim trhu plati konkurencni prostredi. Ale to plati i pri hledani partnera :o) Ty prubojne se dostanou k lepsimu :o)

jeste doplnek: nemyslete si ze me to tesi, ze to ma zenska tak tezke. Ale jednani poslancu a ruznych obskurnich skupin na tom nic nezmeni, pokud si zenska nedokaze poradit predevsim sama. A taky si musi zena uvdomit, ze kdyz bude mit rodinu a deti, ze bude hrozne znevyhodnena na pracovnim trhu. A podle toho si vybirat partnera. Spolehliveho a zodpovedneho. Ktery dokaze prevzit svoji cast povinnosti a tim zene umoznit se na pracovni trh po prestavce doma s detmi (nebo po praci na kratsi uvazek) opet dostat.

Vezmi si třeba právě odstoupivší ministryni Třeštíkovou. Četla jsem si na iDnesu komentáře vztahující se k tomuhle faktu a zazněly tam taky takovéto perly:

...Jsem zvědav jak nám to zdůvodní emancipky, které tady věčně skuhrají, že ženy nedostávají ve vysoké politice dostatečný velký prostor...

...Je jasne ze na tak vysoky politicky post proste nemela. Uz onen udiv nad tim ze je vystavovana politickym tlakum o necem vypovida... Jedine co ji mam malinko za zle je to ze nedokazala dopredu zhodnotit sve sily a moznosti. Nemela to misto vubec brat...

...ona si to nejspíš představovala tak, že si bude točit své béčkové dokumenty a k tomu jen tak mimochodem občas zajde na ministerstvo. Tam bude mít vyhřátou kancelářičku, kde bude chlastat s hercema a občas přiklepne nějakou tu dotaci...

atd. atpod. Veskrze tato žena je hodnocena jako někdo, kdo na funkci ministryně neměl, ať už z té pozice, že se jedná o ženu anebo z faktu, že je původní profesí režisérka. Přitom ale titíž lidé (muži) kladně hodnotí činnost Tomáše Topfera v politice (byť herce), ačkoliv já nevím, co pozitivního zatím této zemi přinesl. Upřímně mě tohle ser* - ten dvojí metr a obecné opovrhování ženami jako někým, kdo nemůže být nikdy tak schopný jako muži. V podstatě jde o to, že paní Třeštíková sice byla průbojná (a tím pádem se měla podle Radky dostat k lepšímu), ale v důsledku jí to je na ho*no, protože stejně bude muži hodnocena jako slepice, která se cpala, kam neměla.

psi vyji a karavana jede dal! Copak to Miso nevidis, ze je to jen cast muzu, ta co si masiruje svoje ego pres shazovani nekoho jineho? Tohle jsou trapne metody jak toho druheho deptat. Je treba se nad to povznest. protoze urazka urazi jen toho, kdo si to pripusti.
Zde jeopet videt obrovsky rozdil mezi zenou a muzem (omlouvam se za pausalizovani). Kdyz zenu nekdo kritizuje tak se zacne v tom nimrat a ptat proc a co udelala spatne (nebo dobre), litovat se. Chlap to hodi za hlavu a jede dal jakoby nic. Taky se to tak musime naucit a neresit zbytecne co je pryc. To co nevyslo hodit za hlavu a jit dal. Pani Trestikova si bude tocit filmy a bude stastna a at se vsichni pose.... :o) Ja se priznam ze politiku nesleduju. Nezajima me to.

Muži jsou na kritiku obzvlášť hákliví. Ó jé-je. A v tomhle budu klidně paušalizovat :)

jinak já osobně už končím tuhle plodnou debatu, kdy se nic nevyřešilo, protože každá neochvějně lpíme na tom svém názoru. Jak v parlamentu :)

to bude ještě běh na dlouhou trať, tak na desitky let.

Jinak k té otázce, zda jsem někdy pocítila tu "diskriminaci", tak zatím asi moc ne. Maximálně můžu skuhrat nad tím,že šance na vedoucí pozice mají muži objektivně vyšší (proč, to je otázka, asi taky "jak kde" a "jak kdo").
Hodně často slyším nářky mamin dětí, že společnost nemá ráda kočárky (někde jsou zákazy vstupu s kočárkem) nebo neochota s ním pomáhat v MHD. Tohle některé ženy berou jako diskriminaci.
Je jasné, že zákaz vstupu s kočárkem do veřejné budovy typu úřad, škola, knihovna mi teda diskriminací zavání dost a myslím, že je to něco nepřípustného. Pokud jde ale o restauraci nebo obchod, tak už si tak jistá nejsem. Je to podle mě už víc otázka toho provozovatele, jestli oželí nějaký ten zisk nebo například špinavé koberce od kol kočárků (jak bývá prý argumentováno).
Pokud jde o ochotu pomáhat v MHD (je to trochu mimo téma, tak se omlouvám), jen bych chtěla říct, že jsem se osobně nikdy nesetkala s tím, že by matce někdo na její žádost s kočárkem pomoci odmítl. (Ale věřím, že se to může stát. Ostatně, někdo může mít i oprávněný důvod, např. je po operaci a nemůže zvedat těžké předměty...) Ale jestli jde o otrávené úšklebky nad kočárkem, který v MHD zabírá místo, tak si říkám, co ty ženské čekají??? Někdy se mi zdá, že se tu v ČR rozmohl trend "matek teroristek" - prostě já jsem matka a všichni jsou povinni mi sloužit, pomáhat a já nevím co. Vadí mi, když se někdo tváří, jakoby to byla moje povinnost. Já se taky vracím z práce unavená a uvítám, když si v MHD sednu a nemusím pouštět sednout ani důchodce, ani těhotnou, ani matku s dítětem... (jakože ale pustím). Prostě rozhodnutí pořídit si dítě je každého věc. Z čistě biologického hlediska není vůbec důvod, aby ostatní někoho podporovali v předávání jeho DNA, zvířata to taky nedělají, každé chce předat tu svou :-).

Kdepak, ja s Vami souhlasim :o) A preju hezky vecer. A tu kritiku jsem myslela jen pracovne. kdyz sleduju chlapy co neco pohnoji a delaji jakoby nic, tak se musim jen smat :o) To zenska by uz skakala po usich a tisickrat se omlouvala.

Radko, napsala jsi: "Až budou běžně hlídat děti muži, tak se zaměstnavatel bude ptát i muže, kdo mu bude hlídat dítě." No.., a proč vlastně muži ty děti nehlídají. A proč nechodí na rodičovskou dovolenou, když konečně přestali být, jak jsi řekla, v této věci diskriminováni...?
Není právě tohle ta diskriminace žen v praxi?
Že se, jak napsala bb, můžeme věnovat kariéře, nebo rodině, nebo obojímu, když to zvládneme (my ženy pochopitelně). Ale od mužů nikdo neočekává, že budou zvládat obojí...(Stačí, že budou ženě s "její" domácností a s "jejími" dětmi občas "pomáhat")
Zkrátka to je prostor pro tu osvětu, jak jsi řekla. Osvětu, kterou odmítáš nazvat feminismem. Myslím, že je fuk, jak tomu budeme říkat, hlavně když budou výsledky. Já ale myslím, že je to spíš otázka výchovy další generace holčiček i chlapečků. Já mám jen jednoho syna, bude z něj zřejmě programátor, a ten se zatím tváří tak, že jednou v budoucnu pro něj otcovství a péče o dítě bude důležitá věc. Říká, že nebude otec "na baterky" jako je ten jeho. Ne, nejsem rozvedená, a syn má s mým mužem (čili svým otcem) celkem dobré vztahy. Ale můj muž se synovi nijak zvlášť v dětství nevěnoval, jako většina otců. Neměl čas, a když čas měl, věnoval ho něčemu "důležitějšímu". Takže, uvidíme jaká z mého syna a jeho vrstevníků vyroste generace otců a jestli budou nějaké změny k lepšímu. Je to, jak už řekla Gita, běh na dlouhou trať. Synovi je jednadvacet...

Ja nejsem s tebou v rozporu. vubec ne. Vidim, ze mas taky dospeleho kluka jako ja. Toto tema jsem za svuj zivot prohovorila s kamaradkami ze vsech stran :o) Proc jsou ti chlapi takovi a makovi a proc nejsou jini.

Ja mam dva dospele syny a jednoho mensiho. U tech dnou prvnich se tatinek moc nezajmal a ja smozrejme dstila siru a choleru na jeho nevsimavou hlavu a tahla karu jako pitoma :o)
U toho tretiho se tatinek mohl roztrhnout, byl u porodu a jakse maly narodil tak jsme se o onej pretahovli, kdo ho smi mit dele. A muj muz by okamzite zustal doma, ale mel dobroupraci a tak jsem se starala ja. Moc mu to bylo lito, ze ho videl malo.
Ted se mi dari lepe. Ale jedno jsem si uvedomila. Ze muzi jsou na tom hure. Muzou jen vydelavat. A kdyz jim zena dovoli, tak se smi i starat.
Zena ma moznost volby. Muze vydelavat. A muze volit rodinu. A dokonce, kdyz dobre zvoli partnera, muze mit i rodinu i vydelavat.
Na vlastni oci jsem potkala nekolik zen, ktere byly zivitelkami rodiny a jejich muz pecoval o dite. mely ten samy problem co muz. Obrovsky pocit zodpovednosti a tlak aby vsechno zvladly, aby nezlyhaly a kazdy mesic prinesly davku penez. A jejich dite kdyz brecelo, tak se utikalo schovat k tatinkovi a ne k mamince. A jejich manzele se chovali jak listostive a prepeclive matky. Proste vechno naopak :o)))

Ale abych to shrnula. Vsechno je mozne. Ale zena musi mit dost sily prevzit odpovednost za uziveni rodiny a zajisteni dostatecne vysokeho standardu decku a muzi v domacnosti. Je porad vice muzu, kteri by zustali doma radi. Pracovat se jim moc nechce a radeji by pecovali a uklizeli.

Jenze zena si vybira rada dominantniho partnera, ktery nechce delat doma putku u sporaku. A tam je to s domluvou horsi. Tam musi jeden ustoupit
A pokud se chteji delit oba stejnym dilem o povinnosti, tak je to vzdycky jen o vzajemne domluve. Nic nejde nasilim. A kdyz doma skutecne nechce uklizet ani jeden protoze pracuji oba stejne a ani jeden neustoupi, tak se da vzdycky poridit uklizecka :o)
Ale rozvadet se nebo hadat kvuli tomu ze on nevyhodil odpadky nebo nevysal me prijde jako ta nejnizzsi uroven :o)
A na druhou stranu nemuze muz NIKDY zakazat zene, aby si vedla svuj zivot a mela svoje zajmy a venovala se svojim konickum.
Je to jen na ni, co bude delat a jak to bude delat. Muz muze skakat po usich ale zena si stejne muze jit svoji cestou. Dnes neni zavisla ekonomicky a ani tradici neni nucena zustavat doma za peci.

Člověk je sociální tvor, a to je zásadní důvod k tomu, aby se lidé navzájem podporovali při "předávání DNA". Zvířata žijící ve smečkách nebo větších společenstvích, to také dělají...

Myslím si, že v době, kdy pro většinu povolání je fyzická síla stále míň a míň důležitá, půjde (a měl by jít) vývoj tím směrem, že čím dál víc mužů se bude víc a víc podílet na péči o malé děti. Až to jednoho krásného dne nebude nikomu připadat zvláštní, a tak i muži budou mít na vybranou docela stejně jako ženy. (Kromě porodu a prvních šesti až deseti měsíců kojení...) A to bude definitivní konec feminismu...

já se jen trošku připojím, co se týče vstupů do restaurací nebo pomoci s kočárkem, spíše mi připadá, že jako národ nemáme slušné vychování a ochotu někomu pomoci nebo vyjít vstříc. O tom to spíš je, je to v nás a v naší výchově a setkávám se s tím hodně často, stačí jen jít na úřady, do obchodů, v hromadných městských prostředcích ani nemluvě. Kolikrát mám v obchodě naložený košík, že má kopec a za mnou stojí někdo kdo má dvě housky, tak ho automaticky pustím, aby nečekal, ale musím říct, že se mi stane zcela výjimečně, že se otočí a poděkuje, to stejný je s řidiči na ulici, když je pustíte, ne že bych na to čekala, ale je to slušnost a úcta mezi lidmi, která tu schází. Když se stane na dálnici nehoda, řidiči se snaží najít kudy projet a jedou dál, jen pár jich zastaví. Ve Francii jsem se setkala s tím, že jste pro ně opravdu zákazník, jsou milí a snaží se Vám vyhovět, vezmou Vás do restaurace s kočárkem, donesou židli pro dítě automaticky, misku s vodou pro psa. O všechno se automaticky poprosí a poděkuje, to nikomu nic neudělá a nic ho to nestojí. V obchodech Vás mile, příjemně a s úsměvem pozdraví jakmile vejdete, nabídnou Vám pomoc, ale nevnucují Vám nic. A i když nic nekoupíte, tak Vám popřejí hezký den a řeknou nashledanou. Valnou většinou je to fakt v nás je to v té výchově a úctě mezi lidmi vzájemně. Mě to samotnou mrzí, ale to to prostě tak. Dokážeme být většinou agresivní, neochotní, dělat potíže a řvát. Ona ta slušnost udělá své.

Tu poslední větu jsem napsala s určitou nadsázkou. Každopádně (ač nejsem odborníkem přes etologii), stejně si myslím, že primárně každý tvor touží po tom, aby předal svou DNA, pomáhat ostatním členům smečky je pak až druhotné. Ostatně, jestli je pravda, že člověk jako společenský tvor má tendenci podporovat jiné lidi v plození potomstva, proč je tolik "neadoptovatelných" dětí v DD? Já to cítím tak, že skutečně u sebe nepozoruju nějaké altruistické sklony, abych někomu nějak napomáhala přivádět na svět děti a starat se o ně. Ani se mi nelíbí, když si někdo pořídí pět deset dětí, a pak žije na sociálních dávkách (tj. za peníze druhých). Dnes by každý měl být schopen odhadnout, kolik dětí uživí, ostatně je spousta prostředků, jak to regulovat.

Jinak se mně samozřejmě taky nelíbí ta diskriminace kvůli dětem (i potenciálním), na druhou stranu kdo ví, jak bych to brala já, kdybych byla zaměstnavatel. Znám pár ženských, které kolikrát těch výhod zneužívají (v práci máme jednu takovou), takže se pak ani nedivím... Třeba ale zase vůbec nevidím problém v částečném úvazku. Kolikrát se v práci hodně času "profláká" a nějaká půlhodina denně (i hodina) si myslím, že nikoho nezabije. Ale naprosto s Tebou souhlasím, že pokud by muži běžně chodili na rodičovskou dovolenou, pracovali na částečný úvazek nebo zůstávali s dětmi doma, pak by ta diskriminace vůbec nevznikala. Ale stejně asi vždycky zůstane diskriminace bezdětní x s dětmi.

A je to vůbec diskriminace?
Děti prostě přinášejí do života omezení. Mít děti je naše volba, samozřejmě že prospěšná společnosti, pokud se o děti staráme a vychováváme z nich platné daňové poplatníky. Proto je na místě podpora státu formou daňových úlev, přídavů apod.
Můžeme chtít všechno, děti a koníčky a kariéru, ale nemůžeme chtít, aby nám k tomu zaměstnavatel dopomohl, resp. stát ho donutil zákony.
Kdysi jsem se účastnila dvou výběrových řízení, jedno mělo dvě kola, druhé tři. Došla jsem na konec, stála jsem o to místo, přednost dostal jednou chlap, měl lepší kvalifikaci a to rozhodlo, a jednou žena o cca 12 let starší, bez malých dětí,a to taky rozhodlo. Mrzelo mě to, že tu práci nedostanu, ale nepřišlo mi to nespravedlivé. Jednou budu mít lepší kvalifikaci a odrostlé děti i já, takhle jsem to brala.

Otázku dětí beru jako diskriminaci fakt hodně - ten zakořeněný pohled zaměstnavatelů, že "dítě je starost a povinnost matky, tatínka se dítě netýká". Až budu hledat práci po mateřské, tak se mě nikdo nebude ptát kdo s nemocným dítětem zůstane doma, automaticky "je to očekáváno" od matky bez ohledu na to, že můj manžel se o nemocné dítě dokáže postarat levou zadní. Mimochodem, jeho bratr byl před mnoha lety jediným vojákem z povolání v naší zemi na mateřské dovolené. Takže o těch rovných právech je to hezká teorie, ale praxe je jinde a práci feministek zdaleka nevidím jako zbytečnou a hotovou, je tady ještě dost předsudků k odbourání.

Nemyslím si, že pohled zaměstnavatelů je "dítě je starost a povinnost matky, tatínka se to netýká", ale "dítě potřebuje péči a čas rodičů", a bohužel, spousta zaměstnavatelů se setkala s tím, že jim maminky naslibovaly hory doly, když stály o práci, ale pak skutek utek´. Děti jsou samostatné, chodí do družiny, vyzvedává je babička, nemoc+prázdniny taky prarodiče, opravdu se můžu věnovat práci naplno. Podotýkám, že šlo o běžná zaměstnání s pevnou pracovní dobou. Po zkušební době prarodiče asi odmítli péči o vnoučata a děti přestaly být samostatné, protože paragraf střídal paragraf, dovolenou a neplacené volno o prázdninách, a její práci si museli rozdělit jiní. Jasně, že jí to nikdo vyčítat nemůže,s dětmi to tak chodí, ale zaměstnavateli se tím situace strašně zkomplikuje, obzvlášť těm malým, kde není ani jeden člověk navíc. My zaměstnáváme dělníky-muže, tak se nás to netýká, ale od známých tohle dobře znám. Nejsou necitelní, nechápaví, jen mají takové zkušenosti, že prostě příště radši zaměstnají někoho, s kým takové starosti nehrozí.

Takže třeba já bych maminky s dětmi zaměstnala klidně na práci, která se může dělat externě, dát jim domů počítač a tiskárnu, mobil, a jednou týdně přinést výsledky, například.
Nebo na hodně zkrácený úvazek, 4-5 hodin s tím, že si to může sloučit do dvou dnů a dělat 10 hodin denně, a zbytek být s dětmi doma. Ale na práci, kde bych potřebovala 6-8 hodin denně aby tam byla 10-11 měsíců v roce, to ne.

Máme děti, musíme se tomu přizpůsobit, a ne řvát DISKRIMINACE, DISKRIMINACE, když chceme tu ROVNOPRÁVNOST, tj. abychom pracovaly jako svobodní bezdětní muži a braly za to stejné peníze :)

v jednom příspěvku máš větu: "...Nemyslím si, že pohled zaměstnavatelů je - dítě je starost a povinnost matky, tatínka se to netýká... " a taky větu:"My zaměstnáváme dělníky-muže, tak se nás to netýká".
Jinak - pružná pracovní doba nebo práce, jejíž část jde dělat z domova... anebo možnost být v nemoci s dítětem doma, ke konci měsíce strašit v práci do noci a resty si dotáhnout, něco kde nejsou přesné termíny... to je vroucný sen každé matky. Pokud matka chce dělat svou práci dobře a má možnost pružné pracovní doby (stačí i jen v rámci dne), tak si to vždycky zařídí. Taková matka, která je víc doma než v práci, o té si myslím, že měla ručičky dozadu už před mateřskou. Taky jsem zažila svobodné dvacetileté kolegyňky, co při neschopence po večerech vymetaly diskotéky. A taky kolegy, kteří sice na pracovišti poctivě byli, ale nejvíc energie tam věnovali tomu, aby se moc nepředřeli a co nejvíc povinností nenápadně přehodili na někoho jinýho. Úplně nejlepší odborníci na zašívání se před prací bývali kluci na civilce o).

Samozřejmě jsem tím myslela to, že nás se netýkají problémy žen-matek, protože u nás prostě nepracují. Problémy tatínků malých dětí se nás netýkají taky, ale ne proto, že bych byla názoru "má manželku, ať se postará ona a on ať maká". Je to tak, že u nás pracují dělníci, jak jsem už psala, a ty při nástupu všechny bez rozdílu věku a rodinného stavu upozorňujeme na to, že budou kromě vánoc, naplánované dovolené a nemoci v podstatě viset na hřebíčku a ve chvíli, kdy bude práce, budou v práci, a to třeba 150 km od domova. Taková je jejich práce a mají 3 měsíce zkušebku na to, aby si to vyzkoušeli a rozmysleli. Všichni, opravdu všichni tatínkové menších dětí odešli buď hned, nebo za pár týdnů. Zůstali svobodní, rozvedení, a s odrostlejšími dětmi.
Pokud potřebují volno z rodinných důvodů, na den dva, neptáme se na důvod, dostanou ho, i třeba půjčíme auto na stěhování apod. Ale neumím si představit, že by začal jeden z nich operovat s tím, že má doma malé děti, nebude dělat přesčasy, nebude dělat víkendy, ve 4 bude končit kvůli školce, bude mít 6x do roka OČR, mezitím dovolenou o školních prázdninách atd.
Možná to jde tam, kde opravdu můžou dělat ženy a muži stejnou práci, na jiných pozicích, ne dělnických, ale u nás to prostě nejde. Proto se jim na začátku řekne co a jak, oni to ostatně sami vědí, a automaticky předpokláme, že když zůstanou, mají o děti postaráno.
Jejich ženy to taky vědí a počítají s tím. Tak to prostě ve světě chodí.

A nemyl se, Margot, matka, která je na OČR víc než v práci, vůbec nemusí být lenoch a ručičky dozadu...to by bylo ještě snadné a našla by se asi cesta, jak si s ní poradit.
Ale co ty matky, které mají prostě marodivé děti, to přece nepoznáš a nemáš šanci to poznat, přece za ní nebudeš chodit posuzovat stav dítěte :) Pokud mají tu smůlu, že jim dítě omarodí ve zkušebce, skončí. Pokud ne, má smůlu zaměstnavatel, může přijmout další sílu, která bude pracovat, aby tamta mohla pečovat o maroda. No a příště si dá pozor a pro jistotu nepřijme žádnou matku s dítětem pod 10 let, pro jistotu nad 15. Taková je realita.
Snad se to zlepší. Až se budou moct lidi volněji propouštět, a sníží se zatížení odvody, kdy z každých 10 000 čistého, které dostane zaměstnanec, odvede zaměstnavatel státu dalších 6 000.

jo, máš pravdu, já vím. Dítě opravdu může být douhodobě nemocné, háklivé... no ale zas potom mám pocit, že se soudná matka, která dobře ví co má doma, snaží buď hledat práci výše popisovanou (co se dá dělat zčásti po večerech nebo třeba víkendech), podle možností rodiny zůstane doma ještě o rok déle po mateřské, domluví se s manželem kdo si vezme nějakou vedlejší práci, zorganizuje na hlídání babičky... prostě každý má situaci jinou, jiné možnosti a podmínky, ale pokud je snaha a soudnost, tak se většinou všechno nějak přijatelně řešit dá. Sousedka (matka samoživitelka), je s vážně nemocným synem na mateřské do sedmi let, nemá to jednoduchý, ale snaží se problémy zvládat.

To víš, že se to dá většinou řešit.
Jenže co když je to práce, kterou nelze dělat v jiném režimu než 8 hodin denně na pracovišti. Prošla jsem tím sama, manžel pracovně celý týden, někdy i dva v Praze, dětem 3 a 6 let, chodila jsem do práce. Občas jsem vyčerpáním skoro brečela. V 6.15 děti do školky, v 16.30 jako poslední ze školky. První rok bohužel chytily kdeco, tak jsem si během roku střihla paragraf asi 5x. Jedna babička už nežila, druhá pracovala, dovolenou jsme všichni střídali v létě, protože školka byla o prázdninách zavřená. Takže nemoci jsem slízla já. Svobodná bezdětná šéfová byla otrávená, já ji chápala, ona mě taky, ale to bylo tak všechno co jsme mohly. Jinak jsme spolu vycházely dobře, dodneška jsme kamarádky a občas se sejdeme na kafe, ale když jsem po roce a půl odešla, ulevilo se jí a už nikdy nepřijala mladou matku s malými dětmi, i kdyby jí Diskriminace vypálili na dveře :) Rok jsem pak byla doma, doplňovala si vzdělání a trošku přicmrndávala doma účetnictvím pro pár živnostníků,manžel nás všechny uživil. Ovšem za tu cenu, že děti mu odrůstaly před očima, takže kolikrát skoro brečel on, když přišel o nějakou událost v jejich životě. Byly to 4 náročné roky, ale jinak to nešlo, tak jsme to prostě museli vydržet. Kdyby ale manžel neměl tu práci co měl, musela bych na původním místě asi zůstat a kolegové a šéfová přetrpět častější absence. Čili bych vlastně diskriminovala já je :)

je to pořád dokola. Tys měla problémy, vybírala jsi OČR, jiná matka by se u dítěte prostřídala s manželem co dělá na ranní, práci si v klidu zvládla odpoledne a večer nebo k dítěti povolala schopnou ochotnou důchodovou babičku. Některá matka má podmínky (a zájem), jiná nemůže nebo nechce, ale Tvá šéfová to po zkušenosti s Tebou bere šmahem a nepřijme už nikdy žádnou matku. Ani takovou, která by si práci v pohodě zvládat mohla.

Je to opět o tom, že od matky "se očekává" to a ono bez ohledu na to jak si svoje věci zorganizovat může nebo chce.

Na tom svém příkladu jsem se snažila ukázat, že to je pořád především o zkušenostech a ne o diskriminace, jak tvrdíš Ty. Nelze někoho obviňovat z diskriminace, jestliže se rozhodne na základě svých zkušeností. Rizika, náklady svého rozhodnutí nese sám.

To ostatně neplatí jen při zaměstnávání matek maličkých dětí. Nepřijmu dělníka proto, že má snědou barvu kůže, tu má i Ital nebo Španěl nebo Řek, ale nepřijmu ho proto, že s Romy máme špatné zkušenosti. Klidně bych mu to i řekla, ovšem riskovala bych obvinění z rasové diskriminace, tak řeknu Hlásí se nám tři, pokud vybereme Vás, dáme Vám vědět. Budu-li nucena zdůvodnit, zdůvodním to vždycky.

Nyní jsou kvóty na lidi se ZPS. Nezaměstnává-li firma potřebný počet lidí se ZPS, je potrestána a platí.
Čekají nás kvóty též na Romy, rodiče malých dětí, lidi nad 55? Pokud ano, kdo za zaměstnavatele ponese rizika a zvýšené náklady z toho plynoucí?
Nesouhlasím s diskriminací vůbec, tedy ani s pozitivní.
Malé děti odrostou, než se tak stane, musí jejich rodiče na pár let počítat s jistým omezením. Například s tím, že se jim nepovede přesvědčit potenciálního zaměstnavatele o tom, že podají plný výkon i když bude mít prcek zánět průdušek, a tak je prostě radši nezaměstná a dá přednost někomu jinému.
Nikdo, kdo mu to nezaplatí, by ho neměl nutit k něčemu jinému než ke svobodné volbě svých zaměstnanců.
Pro antidiskriminační kvóty je místo ve státní správě, ve školství, zdravotnictví, prostě tam, kde to dotuje státní rozpočet. Čili daňový poplatník ze svých daní. Od toho daně jsou.

ale zase mi to nešlo poslat najednou, tak jsem to rozdělila.

já Ti Tvoje názory a životní zkušenosti neberu... Jenom mluvím o tom, že považuju za chybu a nespravedlnost vyrábět si ze zkušeností předsudky a považovat PREVENTIVNĚ VŠECHNY pejskaře za čuňata neuklízející bobky po svých psech a podle stejného pravidla můžeš za slovo "pejskař" a "čuně" dosadit další varianty.
Potížisty najdeš mezi peskařema, kuřákama, matkama, menšinama... a zároveň jsou mezi nima lidi, co žádný potíže nedělaj, akorát ti bezproblémoví vlastně nejsou moc vidět.

Nerozumíme si :) Nebo ses trošku ztratila v pojmech a pleteš si je s pojmy. Zpočátku ti šlo o diskriminaci matek malých dětí, že to se děje, když někdo nezaměstná matku proto, že má malé děti. Trvala jsem (a trvám) na tom, že to není diskriminace, ale opatrnost jako následek zkušenosti, a že na takovou opatrnost má právo ten,kdo nese rizika svých rozhodnutí.
Bude-li přesto ten (tj. zaměstnavatel), kdo ta rizika svých rozhodnutí nese, nucen jednat proti své vůli, např. těmi antidiskriminačními kvótami, nebo Zákoníkem práce, půjde v tom případě o diskriminaci zaměstnavatele.

No a teď jsi od diskriminace přešla k potížistům...a zajímavé je, všimni si toho, že matky, které budou využívat Zákoníku práce aj. výhod a budou mít OČR nebo nějaké úlevy z titulu péče o malé děti, přiřazuješ k těm potížistům...:)
Nepotížista je tedy jen ta, která maká stejně jako kdyby žádnou rodinu, malé dítě, neměla.
Jenže naprostá většina matek malých dětí chce normálně pracovat, mít v práci pohodu a ne otráveného šéfa a kolegy, netěší ji volat do práce že už zase bude doma s marodem atd. atd. Jak to ale skloubit s dítětem, které po nástupu do školky promarodí půl roku v roce? V dnešní době alergiků, astmatiků aj. aj. to není nic neobvyklého.
Babičky, které už jsou v důchodu a přitom fit a současně bydlí blízko a ještě taky nemají od října do května jinou náplň než hlídat svá nemocná vnoučata, taky nerostou na stromech. Na chůvu má jen málokterá, leckterá nemá ani manžela.
Samozřejmě, lidsky pochopitelně, nic z toho při pohovoru nenahlásí, ale někdy to ani neví, že její dítě bude marodit často.
No a tohle všechno si zaměstnavatelé dobře uvědomují.
Ne to, že co matka malého dítěte, to podvodnice, která využije systém a bude se flákat doma. Ale to, že jakmile ji přijmou, MŮŽE se stát leccos, a bohužel se stává.

Možná náš rozdílný přístup k věci plyne z toho, v jakém prostředí se pohybujeme. Pokud se pohybuješ mezi lidmi, kteří 99% práce odvedou na počítači, mailem, faxem a telefonem, pak se může zdát celkem snadné domluvit si pružnou pracovní dobu nebo práci dotáhnout o víkendu apod.
Takhle to má třeba moje známá z jedné redakce - drtivou většinu napíše a udělá doma.
V té naší výměně ale mluvím o zkušenostech svých, a mých známých - majitelů středních a drobných firem, sestřenice personalistky velké fabriky a kamarádky - ředitelky ÚSP, bratrance-ředitele školy, kamarádky - vedoucí na poště. Ti všichni zaměstnávají lidi na práci s pevným režimem, na práci, která se musí udělat každý den pět dní v týdnu a je na ni určen právě ten člověk, pokud vypadne, musí tu práci udělat někdo jiný. Mluvím tedy o účetních, asistentkách, koncipientkách, učitelkách, zdravotních sestrách, prodavačkách, dělnic malých továren a velkých dílen, sekretářkách, pošťačkách.
Nejsou to potížistky, ale jakmile mají nemocné děti, musí s nimi být doma, způsobí to v práci potíže, za které nikdo nemůže, ani ony ne, ale zaměstnavatel se s tím musí vypořádat. V převážně ženských kolektivech to pak může udělat pěknou paseku. Stejně tak sestřička u zubaře v privátní ordinaci. No tak se nedivme, že si příště radši vybere někoho jiného, i když mají pro tu maminku pochopení a dobře si vzpomínají, že oni na tom byli podobně. Ale tím to tak asi končí, přece si nebude šéf sám počítat výplaty pro celou dílnu, když mzdovka je ob měsíc na OČR, nebo zubař každý třetí měsíc bude hledat sestřičku brigádnici, ony taky nečekají za rohem..
Přizpůsobit se realitě a vyhnout se tak problémům, o to jde, ne o diskriminaci.

tak už naposledy, dál už se mi v tom babrat nechce o). Už někde nahoře jsem psala, že soudná matka si s prťaty hledá pokud možno práci nějak zvládnutelnou, stíhatelnou, pružnou pracovní dobu atd.
Z pohledu zaměstnavatele je bezpochyby potížistkou (byť ne vlastní vinou) každá matka, co opakovaně vybírá OČR. V tomto smylslu použito slovo potížistka. No a připadá mi nefér, pokud náročnou práci žádá matka, která "hlídací podmínky" má bezva, ale náročnou práci stejně nedostane. Za trest - že má malý děti, z opatrnosti... prostě "protože je od ní očekáváno" že to nezvládne, i kdyby ona byla stokrát schopná zvládnout kdeco. Chlapa, který má těhotnou ženu, hledá práci (a plánuje jít na mateřskou) se v práci na děti pravděpodobně nikdo nezeptá, ženu z přesně stejného důvodu odmítnou.

Nefér to asi je, naštěstí tento druh neférovosti mizí s tím, jak odrůstají děti:)