Jak mohu poznávat život cizích lidí, když neznám osudy svých nebližších... Moje nejmilovanější babička, přímo moje modla, kterou si pamatuji jen jako velkou všeobjímající náruč, hojivější než všichni doktoři světa, co uměla pofoukat nejbolavější bebíčka na těle i na duchu, co já o ní vím? Co vím o jejích ideálech? O tom, čím kdy chtěla být, jak chtěla prožít svůj život, proč si vzala zrovna dědu, proč zůstala po jeho tragické smrti sama s čtyřmi dětmi... Byla tenkrát tak mladá... Kde je její mládí? Ve kterých zdech jsou uvězněny jeho stopy?

     Babička je pro mne už jen tou kulatou babičkou, která mi zkrásněla dětství a hojila moje rány puberty. Tak bych si přála poznat mladou Otylii, Otku mladou i stárnoucí, vědět o čem přemýšlela, o co bojovala. Jak přišla ke své velké životní moudrosti...

     Moje maminka – z dětství mi zůstala v paměti jako krásná, štíhlá, udržovaná, nesmírně tvrdá sama na sebe. Uměla snad všechno, k čemu se dostala. Šila, pletla, vařila, stavěla, psala mi pohádky, znala snad všechnu muziku světa, těch písniček... Chodila a později mě vodila na koncerty. Lezla po skalách, podnikala nejprve sama, pak se mnou, pak zase sama – velké tůry. S tátou později jezdila na montáže jako dělník. S mou sestřenicí vystudovala práva – ano, ona sama se ke studiu nedostala, ale ji to všechno dokázala naučit... První televizi zaplatila ze šití trenýrek – jedny za 3,40 Kč, dodnes si pamatuju neustávající zvuk šlapání singrovky. Šila tak rychle, že jsem ani nestačila odstřihovat ušité díly, ten nekonečný pás, který se nakonec proměnil na tu první černobílou televizi...

     Co všechno zvládla, jsem pochopila až po mnoha létech, když jsem sama byla „velká“, měla už své životní koleje, ve kterých jel můj vlak. Znala jsem ji především jako mámu, člověka, ke kterému mohu kdykoliv přijít pro radu, která mi mnohokrát nesmírně vynadala, seřvala mě „do kuličky“, ale nikdy jsem nezůstala bez pomoci. Vlastně až do své smrti byla mou součástí, i když jsme se zrovna nevídaly. Pro moje děti byla báječnou babičkou, azylem před celým světem, kamarádem v tajemných výpravách za záhadami a nástrahami velkého neznáma. Kdykoliv byla s nimi, věděla jsem, že nemohou být v lepších rukách...

    Ale – o ní také nevím nic... Její soukromý život – kdo byla ona jako dívka? Znám mnoho jejích zážitků z dětství, znám její život, který jsem prožila s ní, ale – co vím o jejím soukromí? Mám však vůbec právo to vědět?

     Osudy. Znáte osudy těch, kteří byli před vámi? Znáte osudy svých rodičů? Nemyslím jen to, co znáte ze svého dětství, dospívání – ale jejich lásky a sny, jejich touhy, splněná i nesplněná přání...

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk