| www.kudl@nk@.cz |
|
| O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé… |
|---|
 |
| manuál téma poradna tady a tam úkol pro vás fauna a flora próza a poesie nejen duše :-))) zážitky |
| FÓRA KUDLANKY |
| Hledej na Kudlance |
 |
| Marihuana, Mariška. Tráva - Hulení... |
| Trampoty sličné tlustice |
| Minutka za čtvrt hodinky :-))) |
| Gruppensex, swingers - aneb kam se ztrácíš, lásko? |
| Balzám na nervy |
| Žena v područí alkoholu |
| Žebříček nepopularity |
| NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY |
| Trak a já |
| Milovali jsme lištičku... |
| Když soužití sešedne |
 |
 |
| DOMŮ |
| dopisy do poradny |
| dopisy do redakce |
 |
Kudl@nk@ |
|
|
| ARCHIV |
 |
|
|
| KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826 |
| Copyright (c) 2003-2006 |
| Šéfredaktorka: Mgr. Daniela Umlauf Goldwein |
| PageRank.cz |
 |
| TRAK A JÁ - NAUČÍM SE TO NĚKDY? XIII. |
Rubrika: [zážitky] Texas je stát řidiči přímo nenáviděný. Nízká povolená rychlost, ve dne 60, v noci 55 mil, stát tak placatý, že se policajt nemá kde schovat a musí stále jet. Když někde číhá, můj radar detektor mě ochrání. Když jede, je sebeobrana mnohem horší, takřka nemožná. To proti tomu třeba Pensylvanie je úplný ráj. Všude lesy, často i mezi dvěma směry dálnice. V nich mají policajti udělané cestičky, spíš něco jako jednotlivá parkovišťátka, kde číhají.
Na Pensylvanii mám ještě jednu vzpomínku. Začíná to v Bostonu, kde jsem celý den nakládal trajler, nejedl a nepil, nebylo co a kde. Když to bylo hotovo, vyrazil jsem na západ. Byl čtvrtek večer a já měl být v pondělí v 8 hodin v přístavu v Oaklandu v Kalifornii, měl jsem v traileru mimo jiného palety s buráky pro americkou ambasádu v Hong Kongu.
Po nějaké době, když se mi zdálo, že už je mi snad trochu líp, jsem utáhl pás co se dalo, aby mně to drželo a já točil volantem místo sebou kolem volantu. Věděl jsem, že pár mil přede mnou je křižovatka s dálnicí 80, kterou potřebuju a která vede do San Francisca. Tam zabočím doprava a po několika mílích je rest area, kde můžu bezpečně zůstat stát. Vyjel jsem tedy. Pekelně jsem se na to soustředil a povedlo se. Sjel jsem z dálnice, zaparkoval. Co teď? Bylo mi tak zle, že jsem věřil tomu, že umírám a v tu chvíli bylo nejrozumnější napsat manželce a synovi. Dopis nechám ležet na volantu a až mně najdou, najdou i dopis a pošlou jim ho. Napsal jsem dopis na rozloučenou a přemýšlel co dál. Možná, že mi udělá dobře čerstvý vzduch? Slezl jsem z traku a najednou se vidím, jak jdu do restaurace, usedám, objednávám kafe a sypu do něj snad dvacet pytlíčků cukru. Ono to naše tělo někdy ví samo, co je potřeba. Vypil jsem tu příšerně sladkou, takřka nepoživatelnou cukrovou kaši a za několik minut jsem byl v pořádku. Najedl jsem se a šel spát. Měl jsem původně dojet mnohem dál, jenomže mi to v tu chvíli bylo nějak jedno… Michal Málek, Boise, Idaho
|
|
Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu Komentáře
Muselo to být fakt strašný... (Mihule - Mail - WWW) 26.03.2004, 12:32:07
To si vlastně ani člověk neumí představit... Známe to jen z fotek a filmů, řidič si sedí, za sebou má krásný minibyteček, pohodlí, okolo krásná krajina - asi je to všechno trochu jinak, jak vidět. Moc se mi tohle čtení líbí.
Mihule (weny - Mail - WWW) 09.04.2005, 22:28:10
jojo,je to fakt,každý vidí jen tu "romantiku dálek",ale to co to všechno obnáší,to zjistí až když vyrazí s řidičem na pár dní na cestu.Volantem kroutím už hezkých pár let,zatím mě to ještě pořád baví,ale k romantice to má velmi daleko,jak může potvrdit i má žena,po pár týdnech dovolené strávené se mnou na cestách.
|
Je snadné si zapamatovat kde jsou, je snadné prostě koukat po křoviskách a když vidím nějaké extra husté, raději zpomalit. Od pokuty mě zachránil třeba i maják na policejním autě, který si čouhal z křoví. To pak člověk musí jen hodně dupnout na brzdy. 
Kolem desáté večer se to stalo. Zničeho nic jsem najednou přestal vidět, všechno rozmazané, já se cítil jako opilý, chtěl jsem zatočit ke kraji dálnice a nemohl jsem hnout volantem a rukama. Nevím jak se mi nakonec podařilo zastavit, ale stál jsem tam ve tmě a nevěděl, co se děje. 
Správně se mi povedlo odbočit doprava, ale zajet na rest areu bylo nějak nad moje síly. Naštěstí po dalších deseti mílích je malý truckstop Shell, zastavím tam. 
)hezky napsano