Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

     Naložili mi tři druhy hroznů: zelené, červené a  - nevím zda ho doma znáte, tady se jim říká flame, čili plamen. Jsou světlejší než červené a obvykle ne tak sladké. Na pravou stěnu traileru, uvnitř pochopitelně, mi přilepili Ryan a já vyrazil.  (Ryan = krabička,  co měla – teďje to už elektronika – uvnitř hodinový strojek, který protahoval proužek papíru pod ručičkou mechanického teploměru a zapisovalo to průběh teploty asi za týden. Příjemce pak papíirek vytáhl a přečetl si, zda byla dodržena předepsaná teplota po celou dobu přepravy. Zatracená věc, naštěstí zeleninu pro velkoprodejny a velkosklady už nevozím.)  Cesta vede přes Arizonu, Nové Mexiko a Texas až do Dallas – Fort Worth po Interstate 10, pak po I-20 na Texarkanu, do Arkansasu, stáčí se pořád lehce k severu a na východ, pochopitelně.

Pamatuju se, že jsem jel jak šílený, protože jsem měl na cestu čtyři dny a je to 3200 mil (5150 km). Podíval jsem se ráno na tachometr, připočetl 750 jako minimální vzdálenost, kterou musím ujet a vyrazil. Až bylo na tachometru hledané číslo, obvykle hodně pozdě večer, směl jsem začít hledat truckstop, kde bych přespal. Ale co přespat, nejdřív je třeba natankovat, pak najít vhodné místo k zaparkování a jít se najíst. To zaparkování zní jednoduše, ale jednoduché není. Zacouvat do díry mezi traky, díry, která je na každou stranu sotva o půl metru větší než já, přitom nic neodřít, nezavadit zrcátkem, unavený tak, že skoro nevidím a v té díře je ještě k tomu tma... Vynalezl jsem pro vlastní pohodlí jiný  způsob parkování. Usoudil jsem totiž, že do volného prostoru se mi bude couvat líp ráno a za světla. Začal jsem najíždět do parkovacích mezer popředu, s tím potíže nejsou. No a když se řidiči ptali proč, řekl jsem jim, že je to z ohleduplnosti. Já mám chlazení a to dělá rámus. Když stojím normálně, mají to sousedé hned u kabiny, a to se jim pochopitelně nelíbí. Dnes už tak parkuje hodně řidičů a nejspíš netuší proč J.
Do Bostonu jsem dojel včas, Chelsea market jsem podle popisu našel, zaparkoval a šel spát. Po půlnoci mne vzbudili, že abych otevřel vrata, bude se vykládat. Pak už jsem se jen divil, protože tady si vykládal „dělník a vedoucí v jedné osobě“ sám. Náklad byl na paletách a on vybíral levou stranu trajleru, takže vznikala úzká ulička. Koukal jsem na to a snažil se pochopit proč. Nakonec zase navozil část nákladu zpátky, řekl mi že je to zkažené a ráno na to zavolají inspekci. Přitom si ale od každého druhu nechal tři palety!
     Napadlo mě hned, že je to ta stará známá hra, jako s jahodami na mé první cestě. Objednali si celý trajler, pak si vezmou co potřebují za výhodnější cenu, a ještě ani nebudou chtít zaplatit za dopravu, protože toho většinu odmítli. Ráno jsem čekal na inspektora a hned jsem mu o tom všem řekl. Nejdřív si myslel, že ho chci nějak ovlivňovat, ale dal si říci, když jsem mu pracně vysvětlil, že po něm nechci nic jiného, než pravdu. Dlouho prohlížel hrozny, nechal si rozebírat palety, bral vzorky ze spodních i horních vrstev. Po několika hodinách mi řekl, že je hotov a jde teď dovnitř jim říct výsledek. Pak že přijde za mnou.

Za několik minut byl venku, oči vykulené, vlasy mu vlály a hned ke mně."Tys měl pravdu" povídá,"oni jsou z toho celí nešťastní, hrozny jsou v pořádku, musí je vzít, ale nemají na ně místo… Takovouhle špinavou hru si s námi hrajou?"

     Vůbec nechtěl věřit, čeho byl právě svědkem.  Tenkrát byly v Bostonu k mání opravdu levné hrozny. Museli jít s cenou hodně dolů, aby je prodali. Já tam stál celý den a prodávalo se přímo z trajleru. Velkoobchod, samozřejmě, nevážili jsme do pytlíků, ale stejně to bylo zajímavé. Pikantní podrobnost je, že když se konečně probojovali k Ryanu a otevřeli ho, zjistili, spolu se mnou, že celá ta šaškárna s inspektorem nebyla nutná. Ryan byl na pravé straně traileru, vzpomínáte, že. Když jedu na východ, je pravá strana na jih. V Arizoně, Novém Mexiku a vTexasu to hraje podstatnou roli. Stěna se ohřeje, a výsledkem je, že na pásku by byly zaznamenány teploty až 40 stupňů Farenheita, misto předepsaných 34 – 36. Už na podkladě teploty mně mohli vyhodit. Ale protože zavolali inspektora a ten potvrdil, že je víno v pořádku, už to odmítnout nemohli. Ryan letěl do bedny pod pult a nárazem se rozpadl na prvočinitele…

linkuj.cz vybrali.sme.sk