ja jsme takhle koupila v globusu brokolici, hodila ji do hrnce uvarit, po par minutach jsme zvedla poklicku a odesla zvracet, na hladine plavali cervi, musela byt skrz naskrz prolezla. od te doby brokolici nejim :-)

maso jako maso. Ale co to má proteinů! :))

Už jste jedli mravenčí vajíčka ? Nebo pražené kobylky ? Nejzdravější strava. To jen na to nejsme zvyklí, ale kdo si zvykne nejdřív, ten vyhraje. Já bych se tedy pro začátek taky asi poblinkala, ono všechno chce svou úpravu a ne to schovávat do rybek, že.

já bych se taky po... :)

Posílám odkaz na zajímavé video související tak trochu s tématem. Je to ale jenom pro silné žaludky. BRRR!!!
http://www.super.cz/vtipky/2937-co-jsou-lide-schopni-udelat-pro-penize.html

jsem potížák na nová jídla nemohu to v sobě nijak zlomit, co jsem nikdy nejedla tak si prostě neobjednám a jako na potvoru mám manžela francouze, takže za těch 6 let co ho znám jsem už jedla dost pro mě velice zváštních věcí jako šneky, malé a velké krevety, různé kraby, langusty, žabí stehýnka, mušle,....atd. poslední věc byly ústřice, zvládla jsem je před 2 měsíci ale se sebezapřením, měla jsem pocit, že se mi ještě po snědení v břiše hýbaly, protže se jedí živé a bylo mi fakt děsně. Vzpomínám když jsem byla první návštevě u jeho rodičů a dali na stůl mísu velkých krevet a já jim měla ulomit hlavičku a sundat krunýřek a ulámat nožičky, tak se o mě zcela vážně u stolu pokoušely mdlodby, střídala jsem barvy a myslela jsem, že to je má poslední hodina, manžel to naštěstí věděl, oloupal mi je dal mi to jen jako kousek masíčka, což už jsem pak zvládla, celá rodina mě pozorovala a smáli se. Mě do smíchu tedy vůbec nebylo. Pak si zase vzpomínám jak tady v Čechách napršelo, a šli jsme do zahrady a manžel se naprosto nezřízeně radoval jaké tu máme veliké šneky, maminka je sbírala do kyblíku aby jí nesežrali salát a manžel juchal, že je udělá k večeři. U nich se důchdového věku asi nedožijou když se všechny snědí.

Já jedla všechno co uvádíš kromě ústřic, je mi jich líto, že bych je jedla živé. Co asi musí v tom žaludku zkusit ? Jinak Francouzi jsou známí gurmáni, takže přeji hodně odvahy...

Já nejsem sice konzervativní, ale podobnou havěť jíst nemůžu, protože se toho štítím. Asi před patnácti lety jsem na jednom rautu v Německu se sebezapřením ochutnala paštiku z krevet, ale žádný požitek jsem z toho neměla. Manžel si dal ústřice, což jsem tenkrát viděla poprvé v životě a poprvé se taky dozvěděla, že se jedí živé. Když s sebou v lastuře po zakápnutí citrónem mrskla, zvedl se mi kufr a šla jsem od toho. Němčouři ze mě měli legraci jako Francouzi z Inky :) Jo, jednou mi taky brácha přivezl z Ameriky humra (i když se to nesmí). Když jsem tu hnusnou stvůru uviděla, odmítla jsem s tím mít cokoliv společného. Nakonec ho vařeného dostaly kočky. To je barbarství, co? :)) No jo, když já mám nejradši topinky, bramboráky a podobně prostá česká jídla :)

a jedla jsi už vůbec někdy humří maso ? Už teda vypreparované ? Je jedno z nejjemnějších a nejlahodnějších, fakt, nekecám.

že to se mnou vydržel on je totiž kvalitář a hygienik přes mořské ryby a ty potvory z moře (korýše), tak co mi zbývá a ještě k tomu si říkám, že jsem statečný hrdina (dodávám si potichoučku odvahy), protože jak někdo rád ochutnává nové, tak já jsem přesný opak, ale je to asi v psychice. I když občas s tím zažíváme dost legrace i když myslím, že se víc baví manžel než já, on je takový humorista a moc mě nešetří. Jednou mi donesl salát z chobotničky s olejem a cibulí, stačilo mi jen vidět ty malinké přísavčičky a už jsem měla představu jak se mi po spolknutí přisajou do trubky a na žaludek a vytrvají, musel mě dlouho přesvědčovat, že je to jako vepřové, pak mi z toho vybrat ty kousky bez přísavek a uznávám, že to bylo moc dobré. Je veliký vařílek a vaří velice rád a s láskou, dělal sepii, tvrdila jsem rázně, že gumové kroužky jíst nebudu, že to nemám zapotřebí, udělal je s omáčkou na víně a cibuli, dělal je starašně dlouho, byly fakt super a nebyly gumové! Jednou když jsme spolu začali chodit, to jsem ještě nevěděla co mě čeká, mi za běhu strčil do ruky šneky už naplněné v krabičce: hoď je na pět minut do horké trouby a sněz, jsou super, bylo to poprvé, jen jsem řvala já? Né nikdy! Pak je tedy dělal sám taky fakt moc dobré. Jedou na velikonoce jsem za ním přijela do Bretaně a ráno jsem šla udělat do kuchňky kafíčko do postele, udělám kafíčko, otevřu lednici a šahám pro mlíko a po ruce mi přejely asi 30 cm dlouhá tykadla, jen jsem zařvala a zabouchla lednici a už jsem slyšela dusot jak běží manžel po schodech a křičí: jé já Ti to zapomněl říct, máme tam na oběd langustu, byla živá zabalená v mokrých novinách, měla jsem otázku jestli jí tam není zima a lednici jsem otevřela až když tam už nebyla. Nebo jsem povinná chodit na rybí trhy a do těch jejich mořských koutů a jen vždy zírám, jak si tam sahají lidé pro různé kraby, berou je ruky a prohlížejí a kupují, sama si vždy držím rozumnou vzdálenost, aby mi nějaká malá živá a čiperná krevetka neskočila do kapsičky nebo za výstřih, asi bych to nezvládla. Jednou jsme tam takhle stáli a manžel diskutoval s prodavačem, byla mi dlouhá chvíle a začala si jsem si dodávat odvahu, pozorovala jsem tam tak dobrých 60 cm dlouhou langustu, byla tam naaranžovaná a tak veliká, že jsem si myslela, že je mrtvá a tak jsem se hrdině přibližovala pomalounku a pomalounku až jsem byla docela blizounko, ona najednou zdvihla tykadla nahoru a couvla, já nadskočila asi metr a zařvala a manžel pak už jen vysvětloval, že to v Čechách prostě nemáme. Jednou mi dal manžel v rychlosti igelitovou tašku s tím: dělej podrž to, jen odběhl, taška se začala hejbat, no bylo mi to jasný, držela jsem jí hrůzou bez sebe na vzdálenost jak to jen šlo daleko, byli tam 3 rychlý krabi, doma je vyndal, opláchl, posolil jim bříška a popepřil, dal do papiňáku a zalil vodou, jak se voda začala hřát, začali škrabat na pokličku, myslela jsem, že mě vezme infarkt, stála jsem tam a brečela, hnal mě z kuchyně na zahrádku, ať prý si dám červené víno a přijdu až bude prostřeno. Už jsem také jedla žabí stehýnka s tím, že tvrdil, že je to jako malé kuřátko, taky byly dobré.

co manžel uvaří jím už docela bez problémů a mám to moc ráda, dokonce jsem po těch 6ti letech konečně dospěla tak daleko, že si nechám od manžela objednat v restauraci to, co neznám, když tvrdí, že to je dobré. Problém mám stabilní s ústřicemi, jsem vždy tak hrůzou bez sebe, že ani nevím jak chutnají. U těch manžel s humorem tvrdí, že jsou dobré na potenci a na to já říkám, že s tím já tedy problém rozhodně nemám, tak myslím, že je jíst opravdu nemusím. On má na všechno odpověď, ovšem startuje na heslo guláš s knedlíkem, to nemá rád a naopak ve Francii říká, že tu jíme upečené maso se smetanovou omáčkou, knedlíkem - což je divná hrouda z těsta a s marmeládou?!?! (Naše svíčková), tak to jsem se řehtala, ale já ho taky zajíždím na českou stravu a zvládá to, říká, že máme ty jídla občas strašně těžká.

Langustu vypreparovanou máme v koupelně na stěně a je to docela pěkný doplněk... asi by ses tam nevysprchovala, že ? Jinak jako poznámku pod čarou k mořským tvorům - vždycky trpím, když vidím, jak s nimi rybáři a prodejci zacházejí, jsou ještě živí a oni s nimi házejí, bouchají a vyklápějí je a vůbec.

prosím, prosím, prosííím... sepiš ty svoje perličky ze života s Francouzem a hoď na Kudle na hlavní stránku, to by vydalo i na vícero dílů o). Už jen tyhle komentáře jsem četla jedním dechem. Kdyby po mně v lednici přejela langusta tykadlem, tak mě taky určitě picne o)). A navíc - já poprvé mořské plody ochutnala na svatební cestě právě v Bretani. Měli jsme je na pizze, takže tam bylo pohromadě kdeco od krevetek přes mušle a sepii až po chobotničky - taky jsem na ty chapadýlka s přísavkama koukala prudce nedůvěřivě o)).

jako Vodoměrka, ale příhody nastanou, neboť se v sobotu stěhuje do Čech, přijede kamión i s nábytkem, jako že zde zapustí kořínek, no to jsem tedy sama zvědavá na světoběžníka. Ono to tak vypadá, že strašně moc ráda přírodu i zvířata, jen neumím zabít jakýkoliv zvíře a špatně to nesu a tyhle zvířata byly pro mě hodně cizokrajný nejen na jídlo, ale i na to nacházet je na místech na kterých je prostě nečekáš, nebo je kupovat a prohlížet..., jak mu říkám mám ráda zvířátka s kožíškem a tyhle ho prostě nemaji.

koukám, že mi tam něco vypadlo: Ono to tak vypadá, že jsem strašpytel, ale tak to není mám strašně moc ráda přírodu...

aby napsala své zážitky z Francie. Také mě ty její příběhy moc zajímají.
Inko, neřekla bych, že nejsi spisovatel - vždyť tu píšeš ty nejdelší komentáře a vždy je to poutavé a čtivé. Měla by ses do toho pustit, určitě by to zajímalo víc lidí a Daniela by si případně nějaký ten slovosled upravila. No a tebou sepsané zážitky Francouze žijícího v Čechách - tak to by mohlo být pro Kudlanku dobré terno. Jéééé, já bych to tak ráda četla... :)))

Tak stastne prestehovani, at se nic nerozbije a neponici a jeste vice stesti v Cechach.
Jinak vsechny tyhle morske potvory mam rada a sama je pripravuji. U nas v Holandsku neni problem je koupit, nektere jiz hotove jako napr. sneky, ale jejich chut mi nic nerika je to takovy kus gumy, nebyt tam ty bilinkove maslicka atd. Ale ustrice take nemusim, predstava, ze jsou zive mi tolik nevadi, ale proste mi nechutnaji. Holandane miluji slane harinky s hodne cibuli, nechutna mi to, proste mi to moc "smrdi" i kdyz verim, ze jsou strasne zdrave. Rada pripravuji musle, bohuzel sezona skoncila, ale zase zacne chrestova. A tak porad dokola....

teď to mám nějaký opravdu hektický, ani nestačím denně číst Kudlu a to mě fakt štve (závislost je závislost a tohle je má jediná a já jí hýčkám, užívám a pěstuji), ale ono se to usadí. Ale díky za podporu no fakt je, že život s cizincem má občas docela legrační příhody, jiné mravy, zvyky, výchova, jiné jídlo...

Mohla bys hravě zkombinovat témata : Tady a tam, Nejen duše (recepty z langustích a jiných kuchyní) a chlupáčci, když máš ráda ty kožíšky. Máš pejska ? A když by se vyskytl problém, tvůj muž by napsal : Musím se s vámi poradit. Moje žena Češka nechce vařit chobotnice, poraď mi, co mám dělat ?

Jemináčku, jemináčku, tak jsem zrovna minulý týden měla ústřicovou premiéru. "vzmužila" jsem se a vycucla je bez váhání, abych nevypadala zbaběle :-). Musím říct, že mi chutnaly... A vy mi teď tady tvrdíte, že jsou ŽIVÉ!!!!! Fůůj, to jsem netušila, to mi nikdo neřekl! Blééé...:-(

vás to fakt přivedlo jenom k takovýmhle úvahám?!! Vždyť je to strašný, co si dovolí takovéhle "giganty" lidem prodat! Fakt se z nás asi stává odpadkový koš.

a budeme se s tím setkávat. To je rub a líc kapitalismu. Za socialismnu jsme toho měli tak málo, že červi neměli pomalu v čem být, dnes je to takhle. Protagonisté tohoto konkrétního případu se zachovali správně. Pán to šel reklamovat až na ČOI a paní to rozmázla zde. A asi nejen zde, že? A my to budeme vyprávět zase dál a prohlížet důkladně zboží. No zmrazené moc neprohlídneš, ale nesmíme polevovat v bdělosti a ostražitosti. Aby ten odpadkový koš nezačal přetékat.Takže tak.

nahodou ustrice jsou moc dobre!