Já sama bych tak určitě uvažovala až do té doby, než se to stalo i mě..

     Co by rok rozvedená, třicetiletá, s pětiletým dítětem a ještě v nové práci, jsem se zcela soustředila na nové úkoly a na to, jak všechno časově zvládnout. Nikam jsem téměř nechodila, byla jsem se svým životem spokojená, že jsem samostatná a vše celkem zvládám. Vůbec jsem nepřemýšlela o tom, že by mi něco chybělo (alespoň jsem si to nepřipouštěla). Kolegy v práci jsem brala jako kolegy a ani jsem necítila lítost, že jsem sama a většinou každý někoho má. Večer jsem opravdu nepropadala depresím, že jsem sama.

     Spíš jsem neměla čas na takové myšlenky. Sex mi nechyběl. No a pak jsem se seznámila s jedním mužem, který k nám do práce často jezdí. Bavili jsem se jen pracovně a to zřídka, ale začali jsme si psát. Samozřejmě jsem se o něm hned snažila zjistit všechny informace a ty byly – má dlouholetou přítelkyni, s kterou žije spokojený vztah. Ale jak už to u některých mužů bývá, chce sex častěji než jeho partnerka… Vůbec nevím, co mě to do mě vjelo, ale psala jsem si s ním nadále...

    Já, která měla vztahy vždy jen „na vážno“ se vším všudy! Nikdy jsem nebyla nevěrná a muže na „jednu noc“ neměla. Věděla jsem, že to nemá žádnou budoucnost, že mu jde opravdu jen o jedno. Přesto jsem byla přitahovaná jako magnetem. On vždy napsal jako první, každý večer a i přes den. Neustále. A mě ty sms dělaly radost. Nesliboval nic, nepsal, jak je nešťastný, to vůbec ne. Bylo jasné, o co mu jde a já na to přistoupila. A od začátku jsem taky myslela na sex, každý den. A to i přesto, že s bývalým manželem jsem to byla já, kdo byl ten sexuálně neaktivní, prostě nějak s ním jsem to nechtěla. Ale co jsem si psala s tímto mužem, byla jsem jako vyměněná.

     Když jsem přemýšlela o pozitivech, tak ty byly – zvedlo se mi sebevědomí, konečně jsem začala pořádně hubnout (dobrý start :-)),  začala jsem víc přemýšlet, co si obléknout, přemýšlela jsem o sobě jako o ženě, no prostě cítila jsem se naprosto skvěle. To trvalo víc jak měsíc, než jsme se konečně sešli… A pak bylo logické, že svádění po sms má už za sebou. Teď to napíšu ošklivě – dostal, co chtěl. A ona to vlastně byla pravda, sms tehdy ustaly. Nejdřív jsem z toho byla moc smutná. Hlavně, když jsem ho pak viděla často, když přijel k nám do firmy.... Rozumem jsem si to zdůvodňovala, hned od začátku. Věděla jsem to dopředu, je to jako když si dáte větrník – když ho jíte, je lahodný, vychutnáváte si ho. Víte samozřejmě, že ho nakonec sníte. To já taky věděla od začátku, přesto jsem se s tím dalších 14 dnů špatně vyrovnávala, přemýšlela jsem o tom, zda se mi ještě ozve, nebo se mu mám ozvat já ? Prostě jsem z toho byla špatná. Ale věděla jsem, že větrníky není dobré jíst – jsou velmi kalorické :-)), neměla bych je jíst. Přesto mám na dorty chuť….

     Prostě někdy děláme to co nemáme, nedá se přece o všem přemýšlet do důsledků, to bychom jen přemýšleli, než něco uděláme. A co by jsem pak stihli? Už jsem se vyrovnala s tím, že mi nepíše. Už 20x denně nekoukám do mobilu s přáním, aby tam byla sms od něj. Dostala jsem se na rovinu, kde jsem měla být od začátku; prostě nedávat do toho city (nevím, jak dlouho to zrovna já takto dokážu). A asi proto jsem se s ním dokázala sejít ještě jednou. A nelituji toho. Samozřejmě to budu já, kdo bude čekat, až napíše. Pokud to ještě udělá… Samozřejmě jsem nerada, že se budu muset podřizovat a on si „pískne“, až bude mít chuť a čas. To souvisí s tím, že to nemohu to být přece já, kdo ho odvádí od přítelkyně, ač jde „jen“ o sex.

     Už jsem se tedy ovládla natolik, abych ho zkusila já přimět k dřívějšímu setkání. A vidím ho ópět velmi často, když k nám do firmy přijede. Děláme oba, jako by nic. Na jednu stranu je to deprimující, alespoň ze začátku – pro mě. Teď už tak trochu i dobrodružné, aby se to neprovalilo. Co by si ostatní o mě mysleli? Jako že si začnu s chlapem, který už někoho má, že ho snad balím, když jsem teď sama? Určitě by mě odsoudili :-(( Svědčí to o mé bezcharakternosti ? … o nedostatku vlastního sebevědomí?….. nevážení si sama sebe ? (tohle jsem přeci psala už v úvodu...)

     Je pravda, že ani tak moc jeho odpověď nečekám, tu bych čekala v těch prvních 14 dnech, kdy jsem byla smutná z toho, že ustalo to hezké psaní. Jen hodnotím svoji současnou situaci: žádný dlouhodobý vztah nemám, tak proč bych měla být „úplně“ sama? Mám alespoň jednu malou radost, že vím, že jeden muž na mě myslí, i kdyby to bylo jen minimálně (a myslí jen na sex se mnou). I kdyby to bylo už v čase minulém…. protože ten měsíc našeho psaní bylo pro mě fantastický... Teď mě napadlo, že jsem mu moc vděčná, že od začátku mě dokázal svádět, aniž by mi cokoliv sliboval a já tak nenabyla falešného  dojmu, že bych ho mohla zajímat i jinak. Protože zlomené srdíčko bych měla dvojnásob a ještě bych si o něm myslela, jak mě jen využil, že je bezcharakterní sobec…. A to si o něm nemyslím. Proto – kdyby se chtěl se mnou sejít, tak to udělám...

    Samozřejmě, že není bezcharakterní sobec -  alespoň z mého pohledu. Z pohledu jeho partnerky je to na zcela jinou diskuzi....Vím, že ji má ale skutečně rád… jen prostě jemu ve vztahu chybí právě ten sex. Ještě chci na závěr podotknout, že  je mi strašně moc líto všech partnerů, kteří jsou podváděni… o tom jsem taky přemýšlela velmi často… Ach jo. Lenka