(Na technické detaily se neptejte, já je neznám.) Tak to prostě uložila do krabičky od diáře Vuittona a vkusně zabalila. Na Štědrý den u nich byla vždycky nasáčkovaná celá jeho rodina – otec, matka, jeho bratr s manželkou a dvěma pubescenty. Navíc si teď hodlal přivést kolegu z práce – Američana, který chtěl zažít "prauve céské kristmas". Po večeři, kterou sama jako vždy s láskou připravila, se všichni slezli u stromku a rozbalovali za všeobecného obdivného vzdychání dárečky... šampóny, ponožky a tak. Však to znáte. Ale – když rozbalil svůj značkový dárek manžel, tak se "čas zastavil".

    Ovšem - nejlepší na tom bylo, že si myslel, že se jedná o takové to hovino z umělé hmoty a zmáčknul ho, aby zapískalo... Nejlíp pak reagoval Američan, když prohlásil – "ou, shit". Což bylo to docela na místě... :-)))

     Po rozvodu, který proběhl velmi rychle, si vzala po nějakém čase právě toho Američana, se kterým se na onen Štědrý den seznámila. Byl z ní nadšený, však on ten její ex byl vyhlášený debil i ve firmě. Ona jím je nadšena taky, jenom jí je líto, že od ní nechce žádné dárky. Prý, když už mu něco koupí, tak trvá na tom, aby to sama před ním rozbalila...“

(internetová poezie)

linkuj.cz vybrali.sme.sk