Vies nepohli sme sa od seba na krok, na vleku spolu, na svahu spolu – stale ma cakal, kym som dosla k nemu, kazde dve hodinky pauza – raz na jednej chate kava, raz na druhej caj s medom atd. Vecer prechadzka po dedine a vecera pri krbe s vinkom – a v noci vsetko co k tomu patri :o)... ked ideme na ranajky – stale ma necha aby som sedela a obsluzi ma on ... a najviac mu vyhovuje ked su – vsade – tam  okolo i ludia, ktorí si vsimnu, ako sa o mna stara a aka to je pre neho samozřejmost; aky je uzasny , ja mu to tiez stale do zblbnutia opakujem a jemu uz chyba len ten pavi chvost, aby ho nacechral... ale naozaj je s nim fajn ... dava mi to pocit naozajstnej zenskosti ,  dokonca ked ma vyprevádza na vlak tak tasku mi osobne vylozí az na policu, pocka, kym vlak odide a az potom ide on. No a vo februari bol na programe zasa vylet…  v hoteli mal specialne prianie J… v piatok boli sme v divadle Na zabradli, potom na veceri v Kampaparku, tak tam priznam sa mi to vyrazilo dych – najprv prostredie, potom vecera  a nakoniec ked som letmo zazrela tie ceny – joj!, ale bolo to super. Atd., atd. Ked sme spolu nema to chybu a vsetko by bolo v najlepsom poriadku keby.... a teraz, mila Daniela, porad co s tymto:  

tak ad 1) stale donekonecna ma presviedca, ze teda on chce byt uz len so mnou, ze je to len otazka casu kedy sa budeme musiet rozhodnut, a ze on uz chce mat konecne normalne zazemie atd .... vies ja sa najprv tvarim normalne, akoze ano, ked je to uz viackrat, neda mi nemysliet na vsetk,o co je zatym a hlavne na tu druhu a tie ich deti, vtedy znervozniem, ale este vzdy sa snazim „zachovat klud“. No nie som dobra herecka , vsimne si, ze nieco sa deje a ja sa niekedy neudrzim – nie nevytykam len mu to pripomeniem. On na to, ze to vsetko je davno vysporiadane, k tym detom ze nema vztah (je hrozne, ked to takto povie) a chvilu je napata atmosfera – potom si ja poviem, ze je skoda kazit si pekne chvile a preladim na nieco uplne ine a tvarim sa ze nic sa nestalo, ale 

ad 2)  ked som sa cela nadsena vratila, v pondelok popoludni mi zavolala „ona“ a narovinu sa ma slusne spytala, ci sme boli niekde cez vikend spolu lebo ze mala take tusenie a deti su chore a on sa jej ani neozval. Bola som z toho dost prekvapena, pretoze naozaj som si myslela, ze tam to uz asi nefunguje – kazdy den mi 5x vola, naposledy okolo desiatej vecer, byva v tom mojom byte, preraba ho – sice trochu pomalsie ale predsa ... a zrazu toto…  Nedokazala som jej povedat ze nie .... ona povedala ze odisiel od nej /doslova z jej postele/ v piatok rano, este dodobedu jej zhanal lieky pre deti a potom na obed akoby utal – vtedy som dosla ja...  a ozval sa jej az v nedelu vecer – ked som ja bola na ceste za nim.... potom zacala plakat, ze to je hrozne, ze aj oni zo zaciatku chodili spolu a ze jemu to vyhovovalo, presne tak, ako tam,  kde chodi so mnou – preto to tak pozna  – a ze teraz nema na nic cas. Je treba dokoncit v dome veci a nic, ze jej stale sluboval, ze sa rozvedie, a teraz ze vzdy  ked pride – tak len podme rychlo hore a deti nech sa bavia – to akoze do spalne, plakala a hovorila, ze oni v podstate stale fungovali spolu – aj ked dvakrat bola tehotna, priberala , chudla a kojila stale....potom povedala, ze je to hrozne, ze sa o tomto musi bavit so mnou, ale ze je to strasna hanba a ona to nemoze nikomu povedat, ze kolko ona mala vselijakych napadnikov a skoncila takto ... spytala som sa jej, ci si mysli, ze sa to zmeni, ked s nim skoncim ja a poslem ho z bytu prec (jej tvrdil, ze byva na ubytovni)  ... tak povedala, ze asi nie.... a este ze u neho v praci je ona a deti jeho rodinou, ze tam ju poznaju, ona mu tam vola a jeho kolegyne volaju jej  ... ale ze uz ho ma dost, len jej ide o tie deti. Nejak sme to skoncili a ja som sa citila strasne blbo, v podstate to, co preziva ona teraz, som prezivala ja v zaciatkoch – ked s nou  (este bez deti) chodil na vylety a mne sa napr. na 2 -3 dni odmlcal ... Ked v ten vecer akoze nic zavolal, mala som co robit, aby som nevybuchla ... vycitil, ze nieco visí vo vzduchu, tak sa spytal, ze co sa deje  - no musela som to predýchat ....  ako reagovat, ked mi znova ona zavola?  a ako sa tvarit na jeho reci o nasej „skvelej“ buducnosti ?

 No a treti problem je ze  – velky problem – doslova nedokazem spat (myslim teraz sex) s manzelom – nikdy to nebola extra slava , ale slo to. Vsak ked som spoznala jeho, dost sa to pohorsilo, ale teraz naozaj musim doslova zatat zuby a pritom manzel akoby vycitil, ze sa nieco deje, tak sa snazi ako vie, kupuje mi kvety, pozyva na veceru, doma otvori vino, a ja nedokazem, alebo len horko-tazko – vies aj to sa pozna, dokonca cim on sa viac snazi, tym som ja odmeranejsia ..... tak ako s tymto? Mila biela carodejka Danielka, co s tym?

ODPOVĚĎ:

Uffff, moje milá, jsi v tom tedy až po uši… Ty máš dva, on vás má – minimálně – tři… Víš, stále si myslím jedno – pokud se jedná jen a jen o radovánky, nechala bych vše být. Horší však je, že touto situací začínají i trpět dětičky… Na to jsem dost alergická L. Ale zpátky k onomu pánovi… Jak je vidět – a je to tak už celou tu dobu, co ho znáš, on rozhodně není a nikdy nebude tvor monogamní. Jeho finanční situace mu to navíc docela slušně umožňuje… Dost jsem o tomhle „neběžném“ problému uvažovala a došlo mi, že vyžaduje také zcela neběžné řešení.

Podívej, je ta „druhá“ – nebudu mluvit o jeho zákonité manželce, ta je zatím, jak to tak sleduji, zcela mimo hru – je ta druhá ze tvého města? Víš, pokud jen to trochu jde, navrhovala bych ti, abyste se – pochopitelně bez jeho vědomí – sešly. On zvládne být na vás všechny „v rámci svých možností“ docela hodný. A je jednoznačné, že když jedna z vás opustí bojiště, okamžitě si najde náhradu. A tak by bylo docela fajn, kdybyste se obě domluvily. Rozumně. Věř mi, stejně jako tobě, tak i ji jen oblbuje řečmi a sliby, že všechno ostatní ukončí, že se rozvede, že bude „jen s tebou, s nikým jiným“. Takže by bylo záhodno, abyste si vy dvě nastolily svá pravidla. V každém případě by neměly být škodné jeho děti. Ty přeci nemůžou za to, že tatínek je motýlek… Vzhledem k tomu, že „na to má“, měl by se o své potomečky postarat. Snad bych dokonce navrhla, aby mu ona nějak dala najevo, že by bylo vhodné, aby dětem založil nějaké to konto, aby – i kdyby se s ním cokoliv v budoucnu stalo – o ně bylo postaráno… Také si myslím, že – i když je to v našich končinách poměrně nekonvenční řešení, že kdybyste o svém drahém vzájemně věděly, žilo by se vám jistěji. Ono totiž to je teď stejné, jen se obě neustále trápíte. Dokonce si myslím, že byste mu to mohly časem i říct… J. Ale nevím nevím, dost možná, že jemu vyhovuje právě to napětí, to, že vás obě drží v šachu…

A teď k tvému manželovi: to je průšvih. On totiž je tobě tím, co nemá ta druhá – je ti jistotou, je tím „zodpovědnějším“. Drží rodinu. Asi bys měla přeci jen se víc snažit…

Ty máš v podstatě kliku, že máš děti starší, že tě už v blízké době nebudou potřebovat, kdežto ona je nyní zcela na vašem věrolomníkovi závislá. Snad bys jí mohla doporučit jedno – aby se pokusila najít si někoho, vdát se. Dost možná, že by se stala šťastnější. A i jemu by dala najevo, že není jen tou čekankou, která při zvuku brzd jeho auta rozvíjí červený koberec, obléká dráždivou noční košilku a navoněná se vrhá do „spálně“… No,  ber to také s humorem… jinak to snad ani nejde. Pokud se budete trápit, v utrápení zestárnete J. Život je krátký a nemá cenu se připravovat smutkem o byť jediný den… Dej mi vědět, až „to rozdejcháš“… ahoj, daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk