Citila jsem se po nocnim baleni celkem utahana, ale verila jsem, ze na letiste to jeste v pohode zvladnu. Odvezl me Mario, tak jsme dorazili vcas. Magdu vezl jeji pritel Jorje a prijeli o neco pozdeji. Vsude u okynek byla strasna spousta lidi, ale u te nasi spolecnosti byla rada minimalne na tri hodiny. Ale co, v pohode jsme se zaradili. Postupovali jsme tempem jeden krok za pul hodinky, a tudiz nam zanedlouho dosla trpelivost. Zacali jsme tak trochu panikarit, ze to nemuzeme stihnout, ale patnact minut pred odletem otevreli specialni okenko vyhradne pro nas let.

     Pracovnice nas v rychlosti odbavila a vtipne dodala, ze nam nezarucuje, zda letadlo stihneme. Tak to me dostala. Jeste jsme musely probehnout s kuframa pres security prohlidku, to trvalo dalsich pet minut. Letmym pohledem ve vecnem behu jsme se s Magdou rozloucily s nasimi mexickymi milenci a uprkem prebehly k patricnemu terminalu. Ja jsem jeste tolik nepanikarila, rikala jsem si, ze za nami stale jeste cekali nejaci lide. Kdyz jsme vsak dobehly, tak nas v letadle odskrtli a zavreli za nami dvere a letadlo se dalo do pohybu. Ja jsem se celkem vydesila pri predstave, ze by nas v rade na odbaveni nekdo predbehl.

     Do Atlanty, kde jsme mely prestupovat, jsme samozrejme dorazili se znacnym zpozdenim. Na prestup jsme mely pouze pul hodinky. Zorientovane jsem Magde tvrdila, ze pres Atlantu jsem uz letela, tak to bude v pohode. Po pristani jsem ale zjistila, ze nas prestup je uplne nekde jinde a vubec jsme se nemohly vymotat. Zastavily jsme tedy jakousi cernosku s hodne ruzovym makeupem, ktera vypadala jako zamestnanec. Byla nadmiru ochotna a tvrdila, ze nas tam hned dovede. Nasedli jsme na metro a jelo se. Po ceste jeste musela vymenit nejake cedule a trosku se zapovidala se znamym. Ve vytahu k nasemu terminalu se jen tak mimochodem zeptala, kdy nam to leti. Ja jsem ochotne potvrdila, ze presne za deset minut. Ona se zdesila a my s Magdou jsme po opusteni vytahu nelenily a daly se do behu. Magda mela snerovaci boty a tkanicky vlaly pul metru za ni. Nejaky pan ji upozornil, ze by si mela zavazat boty, jinak prijde k urazu. Magda zbezne podekovala, popadla tkanicky do rukou a upalovala za mnou. Stihly jsme to jen tak tak mezi poslednimi... V letadle jsme si znovu zhluboka oddychly. Pred nami byl sestihodinovy let do Los Angeles, kde jsme se mely setkat s Gabcou. Ani behem tohoto letu jsme nezaspaly. Stale jsme rozebiraly spoustu veci, hlavne z nasi minulosti a taky chlapy ;-)).

     Do LA jsme dorazily rozvnez o neco pozdeji. Gaba uz na nas cekala. Ze setkani jsme mely ohromnou radost, hlasite jsme se privitaly, opusinkovaly a oobjimaly, vzajemne jsme se ujistily, ze jsme vsechny zhubly. Pak uz nas dav strhnul k zavazadlovemu pasu. Po celkem dlouhem cekani jsme pochybovaly, ze nase kufry dorazily. Preci jen nas prestup v Atlante byl celkem narychlo. Nakonec nam kufry vypadly na pas jako posledni a to nam stacilo k zakonceni dnesniho tak uspesneho cestovani. Nejprve jsme se vydaly do supermarketu nakoupit nejaka vina na vecerni planovanou oslavu Gabininych narozenin. Behem toho mi zazvonil mobil a ja jsem se divila, kdo ze mi to vola. Byla to moje prvni velka laska. Coz me opravdu prekvapilo, behem meho pobytu v Americe jsme si ani moc nevolali. Jeho hlas mi oznamil, ze z meho telefonu dostal zpravu, aby okamzite zavolal zpet. To jsem nevychazela z udivu a doslo mi, ze muj mobil si proste takhle sam od sebe posila sos zpravy. Ujistila jsem ho, ze jsem v pohode, nachazim se tam kde jsem a je mi opravdu fajn. S usmevem jsme se rozloucili a ja si umistila mobil na bezpecne misto v kabelce.

     Pak nas Gaba zavedla domu. Bydlela v prizemnim domku v podnajmu spolecne s Peruankou. Peruanka pry vetsinou nebyvala doma, pres den chodila uklizet domky anebo hlidat deti. Majitelka mela zvlastni mistnost a vlastni koupelnu. Pochazela z ostrova Fiji.  Bohuzel jsme nemely moznost ji videt, pry ji vcera odvezli do nemocnice. Udajne se porezala ziletkou pri holeni onech mist a dostala se ji do toho infekce. Jajks, mraz mi prejel po zadech a ja jsem v dusi doufala, ze se z toho brzy zotavi. Videla jsem ji pouze na fotkach, ona i cela jeji rodina vypadala jako puvodem z Indie.  Pozdeji jsem se fakt dozvedela, ze ostrov Fiji je osidlen vetsinou Indy.

     Jeje – ted uz jen ubytovat – a tolik toho bylo pred nami!!! Ale o tom zas az priste :-)))

Katka Kolářová, Charleston, USA

linkuj.cz vybrali.sme.sk