Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

     Jenže všechno se dá vydržet, když na konci čeká naděje  - naděje na uzdravení… Mnoho podobných slov už na toto téma bylo vysloveno a přeci jsou statistiky mnohem horší, než by mohly být. Spousta žen „strká hlavu do písku“ a o pomoc volá až pět minut po dvanácté. Léčba je pak delší, krušnější a výsledek mnohem, mnohem nejistější.

Samovyšetření prsu (nejlepším obdobím je druhý nebo třetí den po skončení menstruace, kdy jsou prsy bez napětí) by mělo být pro všechny ženy naprostou samozřejmostí, protože až 90 % pacientek, u nichž je nádor odhalen včas, může být současnými léčebnými postupy vyléčeno!

A teď vás budu opravdu strašit:

V posledních letech se počet žen s diagnostikovaným zhoubným nádorem prsu v České republice přiblížil devadesáti na každých 100 000.

Ročně je hlášeno kolem 4 700 nových onemocnění; 
Asi1.800 žen ročně na tuto nemoc zemře, což je v průměru pět žen každý den… Na rakovinu prsu se v Česku hodně umírá z jednoho důvodu: ženy nemoc zanedbají, protože se bojí. Na vyšetření nejdou včas – z prostého strachu, že se dozvědí špatnou zprávu. 

Chcete vědět, jak „to“ poznáte, jak to začíná? Nejčastějším projevem je nebolestivé zduření nebo bulka s nepravidelnými okraji – kdekoliv v prsu. Příznakem může být  i zarudnutí, vzhledem připomínající pomerančovou kůru – důlkovatění, otok kůže, mokvání, nehojící se vřídek, vtažení bradavky nebo výtok z ní. Rovněž bulka v podpaží nebo nadklíčku je jedním z příznaků nádorového onemocnění.<?xml:namespace prefix = o /> Naštěstí dřívější praxe, tak jak jsem ji ještě zažila já, se stává minulostí. Nejdříve jsem čekala dva týdny na ultrazvuk, pak další dva týdny na odstranění bulky. Bohudík jsem měla báječného lékaře a ten po týdnu už volal do laboratoře, jaké jsou výsledky (stejně to bylo hrozných pět týdnů neustálého napětí a strachu).
Výsledky byly negativní, a protože bylo před vánocemi, nastalo třítýdenní vyčkávání na další operaci, kdy mi byly vyňaty uzliny z podpaždí, aby se zjistilo, jestli nemoc nepostoupila dál do těla… Po operaci zase další dva týdny čekání na výsledek. Na jeho konci jsem byla o pět kilo lehčí a zbýval ze mě jen uzlíček nervů… Dneska pochopitelně nelituji, že jsem tohle martýrium podstoupila, ale jsem skutečně ráda, že dnešní praxe je už jiná. Čekání na výsledky se v mamma centrech – díky mamografickému screeningu (program, který ovlivňuje – mimo jiné – právě tu nejistotu) – zkracuje na minimum. Z osmdesáti snímků, které denně v Mamma centru udělají, je šedesát procent zcela v pořádku. Třetina je nejasných,  takže tyto klientky jdou ještě na ultrazvuk. Nádor se opravdu potvrdí zhruba u jedné…To ale není důvod k planým nadějím, že „já ta jedna určitě nebudu…“  Vážně všem doporučuji, aby byli takoví hypochondři jako já a k lékaři šli hned, jak si nějakou bulku najdou.
     Je lepší jít desetkrát zbytečně, než jednou pozdě… Překonejte svůj strach a objevíte-li něco „divného“ jděte hned k lékaři. A věřte, že to není jen fráze, když vám všem přeji pevné zdraví. Vím, o čem to je…
pavla@kudlanka.cz

P.S. Rozhodně choďte pravidelně na všechny potřebné prohlídky, i když vám „nic není“. Je lépe objevit něco začínajícího, než pak si chystat košiličku do rakvičky J.

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk