Katuš, to "mluvení" zas nemůže být jen o počasí, nebo o zapnutí či vypnutí televize. Koukám, že se dějou věci... Musíš prostě sebrat odvahu a umět se zeptat – ALE NEVYLÍTNOUT! K tomu týdnu, kdy chce jet s klukem – hele, víš přesně, jak to ta známá formulovala? Co když se zeptala, jestli kluk bude po tom týdnu už jen doma? Třeba to řekl zcela spontánně, jen aby něco řekl (jak říkáš, i on "hraje divadýlko" bezva rodiny). Myslíš, že ty bys si v té samé době také mohla vzít volno? Víš, že bys dělala jakoby nic, a pak řekla, že byste jeli všichni... že máš tenhle návrh... A dej mu ovšem možnost...
 Pokud se jedná o ty jeho činnosti – VYTRVEJ  – stále mu všechno říkej, co má udělat. A snaž se – pokud by to šlo, ho pomalu zapojit do věcí, které děláš právě ty – tzn. "prosím tě, mohl bys mi tohle pomoct – já to nezvládnu – podrž to – podej mi to... atd. víš, nenápadně, ale abyste se dostávali do kontaktu...
Další –  snaž se – prosím klidně – třebas při večeři, a klidně před klukem (před tím on snad si dá na pusu pozor) – s ním mluvit, nejlépe třebas všichni tři – komentuj například nějak televizi, atd. Mluv na kluka, ale tak, že se budeš obracet i na manžela. Prosím tě, zkus si "hrát na manželku" ne na spolubydlící... Uvědom si, že ty jsi ta "moudřejší, která to má víc v rukách!" Jo a riskla bych ještě jedno – zkus mu říct, jestli by si nechtěl zajít za těma Švejka klukama do hospody, že např. v televizi je film, na kterej bys se ráda podívala a jeho asi bavit nebude... Řekni to ale s úsměvem, ne ironicky, rozhodně mu dej najevo, že to není jedovatost, ale dobře míněný... Jsem přesvědčená, že když by opravdu odešel, určitě se vrátí včas a fit...
Pak se ho můžeš zeptat, co tam bylo nového, jestli tam byl ten a ten...vždyť je znáš... Jen takovou větu, hozenou do vzduchu, dáš mu možnost...
Třebas to ještě nevyjde, nejspíš bude překvapenej....
A zkus i v té ložnici nějak navázat kontakt – to je jedno jak, víš, ono nezáleží ani tak na tom, co z "tebe půjde za zvuky", ale na tónině, jestli bude milá... Třebas, jestli mu to večer chutnalo, atd. A pak mu můžeš ještě říct, že se ti např. zasekl řetízek, jestli by ti ho nerozepnul... Uvidíš... Když bude u tebe a bude ti ho rozepínat, tak bych se na něj usmála... A nevztekej se, když po tobě hned neskočí – jak říkám, i v něm je to všechno po té době zaseklé, zastaralé..... Nemůžeš chtít z hodiny na hodinu předělat jeho, když nedovedeš ani sebe – po tak dlouhé době... já vím, že je ti to děsně proti srsti, ale: chceš přeci zachránit manželství! Uvědom si, že mimo dubový palice (kterou opravdu máte sestsakra dubovou oba) a sem tam toho úletu s hospodou, je ještě "chlap vyšívanej"... Hele, sama víš, že kdyby se to nějak dalo "přetočit", tak bys byla ráda. Ale opravdu, je to tak jak píšeš – je to už zastydlý :-))). Nebo, teď si tak vzpomínám – haha – jak říkala moje babička:  je to stejný, jako neumytá pánvička se zbytkama – když se to neumeje hned, tak to pak dá pořádnou práci...
No, a vy jste to nechali tedy nejen zaschnout, ale přímo zkamenět!!!
A to s tím řetízkem –  případně cokoliv jiného – musíš sama nějak vycítit, jestli není zrovna nějak moc nakrknutej, a prostě dělej jakoby nic... třebas si k němu jdi z druhý strany sednout na postel: řekni: podívej, já to nějak nedokážu... (předtím to musíš asi nejspíš nějak trochu zacuckat vlasama J), nebo cokoliv – to byl jen nápad, a uvidíš – jak říkám, on nejspíš hned
nezabere... Musíš několikrát... Jakej ostatně byl, když jste spolu začali chodit? Podle toho všeho na mně dělá dojem, že to není chlap, kterej ženskou pře... hned první večer... On asi hned tak nedá najevo svý city... Prosím tě, jak říkám, nemůžeš teď najednou chtít všechno během jednoho dne... Myslím, že na něj musíš pomalejc... Ale vytrvat – a přidávat... Hromadili jste to pěkně dlouho, tak se nediv, že on teď nebude vědět co a jak… J

daniela