až neuvědomovaných, leč dámám... A teď nevím co – cizích? Nepatřičných? Nedopřaných? (To je blbý slovo...) teď nemůžu psát, kocour mi ťape po klávesnici...

     Už je to dávno, co jsem poprvní nad něčím podobným rozjímala já. 

     Nad tím, jak jinak vypadají chlapi, když... Močí. To je to dobrý slovo. Normálně říkám čůrat. Protože jsem ženská a ženský čůrají. Ve více či méně skrčenecké poloze, s očima zapíchnutýma dolů nebo do dveří od WC (zejména veřejného, když se za těmi dveřmi ozývají kroky), v přírodě s pohledem utopeným v lepším případě do maliní, bezu či jinýho bejlí v lesním podrostu, v horším případě do kopřiv. V neutrálním případě do mechu a jehličí pod nohama, kudy že se to zas hergot kroutí ten potůček mezi sandály. Ve všech třech předešlých případech s divným pocitem, ze kterýho lechtavýho bejlí co přeleze...

     Chlapi nečůrají. Chlapi stojí a s nadhledem močí. V mírném rozkročení co symboly neochvějnosti s nohama pevně vrostlýma do země (teda za střízliva), s rameny napřímenými, ba povytaženými výš než obvykle, snad v souhře s nutností povytažení něčeho tam níže... I brada povytažená, pohled hrdě do dálav...  A pak se sklapnou podpatky a je hotovo.
     Tomu prostě nejde říkat čůrání.

     Jednou jsem měla s jedním sraz a jeho auto tam bylo, ale on ne. Prozváním ho mobilem. "Prosimtě kde seš?" – "Močííím!!!" – No řekněte, nezní to hrdě?

     Ráda se na ně koukám, ne čelně, kvůli tomu, že bych jim chtěla obhlížet, čím myslí, ale zezadu či zpovzdálí, kvůli tomu, jak úplně jinak při tom vypadají. Mám takovej sen, vznikl pohledem na jednoho, co se mi líbil víc svlečenej než oblečenej a co si nejednou odskočil do postavení zády ke mně. Mám sen, že někdy ještě narazím na nějakýho, co se mi na něj bude chtít zase takhle koukat a co se nebude cítit v trapně ponížených rozpacích, když se k němu – zaujavšímu postavení zády ke mně – potichoučku přiblížím, až bude mít ramena povytažená a pohled upřený do dálav, obejmu ho kolem pasu a dýchnu mu za krk, aby nepřestával a neuhýbal, a pak... si sáhnu... jaký to je...

     Akorát nemám dořešeno, jestli je fyziologicky reálný, aby normální chlap pak tu původně zamýšlenou činnost dotáh do konce...

RULISA

linkuj.cz vybrali.sme.sk