Úkolem časopisu o zdraví bylo očividně strašit lidi jen pouhým faktem, že žijí. Další článek se věnoval dentální hygieně a ukazoval fotografie chrupů (většinou bývalých), v nichž patrně proběhla atomová katastrofa nebo alespoň politická reforma. Autor článku pak dalekosáhle popisoval správné postupy údržby ústní dutiny, přičemž o tictacu nepadlo ani slovo. Vyrozuměl jsem, že ideálním kamarádem našich zubů je mezizubní kartáček a jeho manželka dentální nit.

     Koupil jsem si oba. Nevím, zda jste měli někdy v ruce mezizubní kartáček, ale vyčistit si jím zuby je pěkně zdlouhavé. Je totiž hrozně maličký. Když jsem po půlhodině dorazil ke čtyřce vlevo nahoře a byl teprve v polovině čištění, začal jsem přemýšlet o tom, že dentální hygiena prováděná podle časopisu nám zabere většinu života, takže na konzumaci bílého zla už nám nezbyde čas a patrně umřeme dříve, než se nám stihnou zkazit zuby. Raději jsem se ale podíval do časopisu, zda něco nedělám špatně. Samozřejmě dělal! Mezizubní kartáček totiž čistí otvory mezi zuby, zatímco na normální čištění poslouží běžný zubní kartáček! Otvory mezi zuby jsou vlastně díry a co chcete čistit na díře? Díra je vzduch a mezizubní kartáček je jen oblbovák na lidi.

     Další článek časopisu se zabýval ovocem a zeleninou. Psali v něm, že kůra citrusových plodů je chemicky ošetřena, takže bychom si po oloupání pomeranče měli nejdřív umýt ruce savem, než se pustíme do dužniny. Jablka prý obsahují těžké kovy a hroznové víno je postříkané jedy. Ze všeho ovoce to ale nejvíc schytaly banány. Nejenže nemají žádnou vitaminózní hodnotu, ale navíc se dovážejí zelené, a aby vydržely, jsou po dobu transportu udržovány v prudce jedovatém oparu, aby se nezkazily – na to mají dost času v prodejně. Zelenina má v sobě zase fosfáty, rtuť, olovo, plíseň a kusy hlíny. Do baleného zboží přecházejí z igelitu různé karcinogenní látky.

     Následující oddíl časopisu pojednával o zdravé stravě. Člověk by prý měl v zájmu svého zdraví denně sníst tolik ovoce a zeleniny, kolik sám váží. Zatímco jsem se živil koncentrovaným bílým zlem v podobě palačinek ze včerejška, dočetl jsem se, že pokud chceme žít zdravě, musíme jíst především syrovou zeleninu a jiné zdravé věci. Zdravé věci poznáme snadno podle toho, že chutnají hnusně, například tuřín. Vybavil jsem si při čtení naše vyzáblé zelené sousedy, zapřisáhlé vegetariány, kteří si celý rok vaří zelí, hrách a kapustu, načež se jako mátohy potácejí po domě, opírají se o zdi a trpí úpornou plynatostí. Také jsem si, pravda, vzpomněl na svého kulatého růžolícího dědu, fanouška sádla, uzenin a ovaru, kterému se podařilo zemřít časně po šedesátce s klobásou v ruce, a chvíli se rozhodoval, zda chci skončit raději jako on nebo jako naši sousedé opřen o stěnu. Rozhodování mne unavilo na těle, takže jsem si ještě přidal bílé zlo a namazal si ho hnědým zlem ve formě čokoládového krému s umělou příchutí.

     Časopis o zdravém životě se dále věnoval chemickým přídavkům v potravinách. Dozvěděl jsem se, že to, co jsem mylně léta považoval za vitamíny (totiž např. jako je vitamín B2, domníval jsem se, že i E 412 je vitamín), jsou vlastně nejrůznější ropné produkty s výraznými chuťovými a smrtícími účinky. Taky jsem se dozvěděl, že díky „zlepšujícímu přípravku“, který je ve všem pečivu, vydrží vánočka čerstvá i několik let, když se občas zaleje a promasíruje. V tabulce nejnebezpečnějších vitamínů E se vyskytl nějaký, který je součástí gumových medvídků a dalších želatinových cukrátek. O článek dál jsem se dozvěděl, že na nemocné klouby, jimž vysychá chrupavka, je nejlépe sníst balíček gumových medvídků denně a zapít je mlékem, které obsahuje dostatek vápníku a způsobuje ucpávání tepen a smrt.

     Dále časopis pojednával o tom, jaké živiny člověk potřebuje pro každodenní život. Netušil jsem, že musím jíst i takové věci, jako je selen a křemík; jednou jsem měl sice sele, ale selen jsem v životě nejedl. Jíst křemík mě nikdo nedonutí.

     Dlouho jsem se necítil tak nemocný jako po přečtení časopisu o zdraví. Poté, co jsem si z něj přečetl článek o důležitosti pohybu, jsem ho s vypětím posledních sil vyhodil do popelnice před domem a podíval se přitom do schránky, zdali mi nepřišla pošta. Přišel ale jen nějaký barevný časopis.

     Jmenoval se Probuďte se a vedle barevných obrázků šťastných párů, tygrů, černoušků, lvů a jiných zvířátek v něm psali, že lidé se často starají jen o to, aby zdravě jedli a hodně cvičili, ale zapomínají přitom na svou duši. Následovala série rad, jak se postarat o to, aby měl člověk zdravou duši. Snad bych ten článek i dočetl a pověděl vám o něm něco bližšího, ale musel jsem časopis odložit, protože mě strašně rozbolely mezizubní prostory.

linkuj.cz vybrali.sme.sk