Sam to nikdy nejedl a tvrdil, ze ma velke obedy. Deti byli po veceri v pohode, s zaludkem zadne problemy nemely, tak jsem si docela oddychla, preci jen, gulas nevypadal zrovna nejlip. Po veceri jsem zajela za Magdou a Jirkou zjistit, co je noveho. Spolecne jsme sporadali obrovskou zmrzku, na vyroci trictvrte roku v Americe. Magda uz ma uklizeni kina dost, tak si dala inzerat na hlidani deti, par rodin ji zkontaktovalo, a tak se tesi. Naproti tomu Jirka kontaktoval svou kamosku Tanu a domluvili se na cervnovem cestovani po Americe. Moc jim to zavidim, ale preci jen bych muj zaverecny mesic chtela stravit s Mariem a taky – penez moc neni, hodne cestuju tady a v dubnu nas ceka Hawai!!!

     Dalsi vecer jsem stravila s psycholozkou Dasou, ktera me vzdycky rozebere, i kdyz tvrdi, ze je tezke najit vhodne reseni mych problemu ;-)). Ale vzdycky se nesmirne pobavime a ja se nekdy opravdu musim pri zachvatech smichu drzet, aby se mi nestalo to same co Nicholasovi. Take jsem v polovine brezna zvladla to ocekavane Ged. Prisla jsem si opravdu vtipne. Cele zkouskove drama se odehravalo v jakesi stredni skole. Vsude sama spousta cernochu a stavaru. Po prokazani se mym ridicakem me posadili ke stolku s jakousi Cinankou. A pak uz slo vse raz na raz, jedna zkouska mijela dalsi. Cinanka si cosi mackala do prekladace, celkem nahlas to pipalo a slovniky nebyli povolene. Nastesti si toho nikdo nevsiml, a tak jsem si oddychla, ze jsem se nakonec nedostala do maleru i ja. Na vysledky jsem si musela mesic pockat. Byla jsem trosku nervozni, ale rikala jsem si, ze to neni konec sveta. Brala jsem to spise s humorem a urcite jsem pocitala, ze mi to poodkryje rousku meho stupne anglictiny.

     Jednu breznovou nedeli jsme se s Mariem vypravili na blesi trh do nedalekeho Summervillu. Byva to celkem obrovske a obcas se tam daji koupit potrebne veci, ktere se jinak nedaji sehnat ;-)). Potkala jsem tam Jitu ze skoly, tak jsem se konecne seznamila s jejim manzelem z Ekvadoru. Jejimu triletemu klucinovi se nechtelo moc mluvit cesky. Tak spis pozoroval, co se deje. Jita mi mimo jine oznamila, ze je opet tehotna! Tomu jsem nemohla uverit... Tak jsem si pogratulovala a z jejiho obliceje bylo zrejme, ze uz se tesi. Predstavila jsem si me ve triceti. To uz je vlastne nejvyssi cas. Vzdycky jsem si predstavovala, ze do triceti budu mit minimalne jedno miminko.

     Take jsem vzala hlidani devitilete holcicky. Jednalo se o mou rodinku, kde jsem obcas hlidala. Pozadali me, jestli bych nemohla hlidat jeste pro sousedy. Ja jsem nebyla proti. Holcicka byla celkem divoka, ale i presto jsme zvladli dva Barbie filmy. Uprostred prvniho dotahla silenou krabici plnou nejruznejsich panenek Barbie. Dohromady jich mela asi padesat. Neverila jsem svym ocim. Nescetnekrat rvala na ruzne zaskodnicke postavicky, aby zalezly a ptala se me, jestli jsem stejneho nazoru. Pri jejim vyrazu obliceje jsem nemohla nesouhlasit ;-)).

     Ovsem, poslechnete si, co bylo Zlatym hrebem vecera: ulozila jsem holcinu, ktera v pohode usnula a najednou slysim narek jejich obrovskeho psa, zavreneho v jakesi mistnosti. Bylo to docela silene, tak jsem se nad nim slitovala a otevrela. Pes vyrazil ze dveri silenou rychlosti a ja padila nahoru do prvniho patra, kam pes nesmel. Tam jsem premyslela, co dal. Se psama moc zkusenosti nemam, tak jsem nevedela kudy kam.

     Prislo mi to az vtipne, ale citila jsem, ze tady se musi najit reseni. Zhruba po deseti minutach premysleni klaply dvere a objevila se domaci. Ja jsem sesla dolu jakoby nic, ze jsem jen kontrolovala malou, jestli je ok. Pes porad zurive za mnou. Domaci se divila, co je to s tim psem a teprve, kdyz me doprovazela ke dverim, tak jsem pochopila, ze pejsek si potreboval odskocit...  

     Ponauceni pro priste -  nikdy neotvirej psovi vetsimu nez jsi ty dvere, anebo mu otevri i ty venkovni ;-)). Takze vse dopadlo dobre. Neopovazuji se premyslet nad tim, co by se stalo kdyby...

Katka Kolářová, Charleston, USA

linkuj.cz vybrali.sme.sk