Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

     Byla hrůza na něj jen kouknout, ale zlý nebyl. To zubožené stvoření bylo něco mezi šeltkolií briardem a možná taky nějaký ten mopslík se  v předcích zúčastnil. No prostě jeho předci byli z plemen dlouhosrstých a tohle stvořeníčko nejspíš dlouhou dobu pobývalo v lesích. Něco tak zcuckovaného jsem v životě neviděla. Hlad to mělo a blechy na něm nejspíš taky. Děti byly naštěstí v lese, tak jsem mu dala nejprve alespoň vodu a nažrat. Snědl toho jako dva vlci. Nejspíš jsem byla první, kdo mu dal vodu a žrádlo. Jenže psík mě sice vzal na vědomí, ale držel se blízko misky.      

Také jsem měla strach, jak na něj budou reagovat alergické děti, takže když se vrátily z lesa, hned jsem jim hlásila, že na dvoře je pes a také jsem řekla,  v jakém stavu byl. Aby k němu radši nechodili. Jenže hlavní vedoucí nebyla zas tak cimprlich a v zápětí se všichni mazlili s hafíkem. A teď se to stalo: ten pes si vybral jednu z vedoucích, lehl si k ní a už ji neopustil. Jako by vám k ní odjakživa  patřil. Mně – jeho statečnou zachránkyni – naprosto ignoroval. Jenže jak to řešit, naše chata nemá nic proti psům, ale „tohle“ jsem do domu pustit nemohla a dvorek je královstvím naší Idy.

„Vybraná paní“ neváhala. Odevzdala děti svému protestujícímu a na psy alergickému manželovi a jela se psem do salónu. Vrátili se k večeru; přivezla jakéhosi skina, nechali mu jen střapeček na ocásku. Jinak byl hladce oholen, dezinfikován, ošetřen a nebezpečně krásný.     

 Ale co s ním? Zatím se stal účastníkem tábora. Jenže nastal jiný problém,  ten hafan se rozhodl, že paní je jen jeho. Žádné dítě (ani její vlastní) se k ní nesmělo ani přiblížit. A tak se začal stávat dokonce nebezpečným. Přesto všechno se ho paní nemínila vzdát. Vysvětlila mu a vypadalo to, že to snad i pochopil, že přes den bude na zahradě kde nebudou děti a večer pak že bude bydlet na pokoji s paničkou, která se k vůli němu odloučila od lože manželského. Což již takhle žárlivého manžela celkem slušně vytočilo a dohnalo k bohulibému činu. Po první noci, vlastně druhý den přijeli jeho rodiče a psa si odvezli do Prahy…

Naštěstí tábor za čtyři dny už končil. Často si s majitelkou zmíněného tuláka zavoláme a tak vím, že psisko nyní žije v Praze, někde kolem Černého Mostu. Svou majitelku sice nepřestal milovat,  ale už prý všechno pochopil a uznal svou novou smečku. To zvíře snad bylo její reinkarnovaný pradědeček, protože podle normálních psích pravidel by měl přeci  po zásluze milovat mě J! (to je jenom teorie, třetí pes v domě by byl už příliš). A jaké jméno mu děti vybraly? Pokud by se usuzovalo podle prvního pohledu na něj – naprosto příhodné: Prašivka, podle krysy z Harryho Pottera… J

Alka, Lužické hory

linkuj.cz vybrali.sme.sk