Pokud bychom to brali jako skupinovou terapii, OK, to nikomu nemůže vadit, ovšem – ale – JAK K TOMU PŘIŠLA TA PŮVODNÍ TAZATELKA? Dodnes si myslím, že téma dotazu vlastně nebylo pochopeno :-))).  

     Něco podobného se stalo pod lehce nahozeným článkem českého studenta, který klukovským stylem popisuje první zážitky z legálních studií za velkou louží. Nic a nikoho nemohl urazit. V mnoha jiných článcích už se psaly podstatně horší poznatky a přeci se nikdo nepohoršil... Přesto se pod článkem objevily nejen nepříjemnosti větších kalibrů, ale i telefonní číslo na jeho amerického ředitele školy s tím, že tam bude zavoláno, vše oznámeno, že TAKHLE TEDY, PŘÁTELÉ, NEEEE, TO SE NEDĚLÁ, NEPÍŠE –  a  „vari zlý hochu, od našeho prahu „ :-))). Následná diskuze pak už jen řinčela zbraněmi, vytahovaly se urážky a výpady.

     Dávám tedy všem vůkol dotaz:

chcete články nezávadné,

nikomu a ničemu neubližující,

nikoho se v žádném případě nedotýkající?

Mám zavést autocenzuru (upozornit každého, že si musí rozmyslet, co napíše)?

Mám cenzurovat, a hbitě vymazávat věci, které by se – snad – možná – co kdyby – mohly někoho nějak dotknout?

Mám zamezit možnost psát reakce?

Chcete snad Kudl@nku šedobéžovou,

vybledlou,

ve všem se vším souhlasnou?

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk