Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Vim ,ze kluk, s kterym ted jsem, je spolehlivy, hodny jen mi asi chybi trochu te romantiky, kterou jsem mela neustale se svym prvnim partnerem. Nemate radu, jak z racionalniho muzskyho, ktery porad nemysli na vedu, udelat trosku romantika? Proste to nema v sobe, nebo ja nejsem ta prava?
 Jen jsem nepochopila...... Nebylo by asi dobré, abys s ním žila další 3 – 4 roky, pak byste se mohli rozejít a on by si pak, dejme tomu za další 3 -4 roky vzal nějakou dvacítku.…
Myslite si ze s nim nemam bydlet? Mi rodice maji nazor, ze lide by nemeli spolu bydlet dlouho. Prilis se poznaji a pak se uz nevezmou :)
O tom, ze by me chtel muj prvni pritel zpatky vim, protoze mame par spolecnych znamych, a pred par mesici se sveril i me sestre. <?xml:namespace prefix = o />

Nemam potrebu si vybirat z preplnene pekarny, casto tam jsou veci, ktere na oko vypadaji lakave, ale prilis nechutnaji:) Stacil by mi jeden  rohlik, o kterom bych vedela, ze je ten nejkrupavejsi) a ze chci s timto clovekem zustat cely zivot. Snad se da na to prejit bez toho, aniz by ste vyzkouseli vsechno, co pekarna nabizi:). No a to mam strach, ze nikdy nebudu diky svoji narocnosti citit a vedet. Dekuji za radu ohledne sledovani okoli, jinych vztahu a pod. Linda

ODPOVĚĎ:

Milá Lindo, jsem moc ráda, žes pochopila mé nadsázky a bereš to taky trochu s humorem J.

Pravda je, že se ztotožňuji s tvými rodiči – opravdu si myslím, že mládenci, na rozdíl od děvčat, v některých případech po dlouho trvajícím soužití volí spíš „něco nového“… Pro dívky (ženy) je takový dlouhý vztah, kdy spolu i bydlí, hospodaří atd. něco jako manželství, takže se chovají ke svému partnerovi pak spíše jako manželky, kdežto oni si tyto – řekla bych morální závazky – nekladou. Víceméně to pak berou tak, že vztah už jim nemá vůbec nic co nového nabídnout, nemají vlastně důvod, proč by se ženili. Všechno, co poznat, zažít šlo, už znají…. Samozřejmě, že se nedá generalizovat…

Pokud se jedná o to, zda je jednoduché pragmatika předělat na romantika: také si myslím, že to není jednoduché. Spíš bys měla sama si říct jeho klady a zápory, zjistit, co jsi schopná tolerovat a co ti moc vadí. Zda je to pro tebe únosné či ne. Samozřejmě, že to můžeš nenápadně zkoušet a sledovat jeho reakci (dáš mu najevo, že třebas tohle a tohle je krásné, líbí se ti to atd. a sledovat, jak se k tomu staví on), ale z racionálního mužského nedostaneš rozněžnění se nad mláďátky, nad něžnou básničkou, atd. – tedy věci, které se třebas líbí nám, ženskejm… chápeš? Oni nad „těmito blbostmi z toho dostanou kopřivku“… (výraz někoho podobného J… Ale – přitom to může být jinak nesmírně fajn mužském…

To, že bys se neměla už hned rozhodovat „na stálo“, jsem psala proto, že si myslím, že ještě nejspíš sis nic moc neužila. Já vím, nejsi „dítě“, ale manželství přeci jen je záležitost, která vyžaduje (pokud to už předem nebereme jako „jakousi zajímavost krátkodobou“) určité zkušenosti… Sama píšeš, že si nejsi jistá, jestli díky své náročnosti dovedeš rozpoznat toho pravého. Neboj, myslím, že pokud se nebudeš rozhodovat pod nějakým tlakem (např. pokročilé těhotenství atd.), tak určitě, až ten pravý přijde, budeš to vědět… J J J – napiš zas, hodně pozdravů a držím palce i při studiu. daniela

P.S. Jinak – četla jsi, co ti v reakcích napsala Rozinka? Taky mám podobný názor...

poradna@kudlanka.cz 

linkuj.cz vybrali.sme.sk