Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

My s Honzou už se pomalu dostáváme do let, kdy místo oslav spíš držíme tryznu za uplynulá léta J. Ovšem letošní narozeniny mého drahého manžela byly vážně nezapomenutelné…<?xml:namespace prefix = u1 />   <?xml:namespace prefix = o />

7 hodin ráno
Rána jako z děla – kocour shodil vázu, která se rozbila na tisíc kousků. Vyletěli jsme z postele a jdeme probudit sousedy řvoucím vysavačem (je sobota, normálně se touto dobou přeci neluxuje)

 8 hodin a pár minut
Snídáme, zvoní telefon – Honza se lekl (asi nemá čisté svědomí J) a padá mu z ruky krajíc chleba. Jak jinak, než namazanou stranou na kalhoty.

9 hodin a třičtvtě
Jedeme na nákup. Jeník, který zná Prahu lépe než uložení svých ponožek, se rozhoduje pro zkratku, protože v sobotu dopoledne je na hlavních tazích zácpa. Před námi jede, roztažen po celé šířce ulice, metařský vůz. Suneme se rychlostí naštvaného hlemýždě. Za vozem se práší a Honza řve. Jeho výrazy jsou nepublikovatelné. Ale budiž mu omluvou, že je vodnář. Někde jsem četla, že z klidných vodnářů se za volantem stávají barbaři. Je tomu tak, vedle mě nesedí můj klidný manžel, ale nějaký cizí hysterický chlap.

 Skoro 11
Máme nakoupeno. Tradičně jsme si vybrali tu nejpomalejší pokladnu, ve které sedí zástupce vedoucího prodejny a během máchání zbožím před čtečkou kódu úřaduje a zřejmě dohání vše, co za celý týden nestihl. Honza začíná rudnout. Já pobíhám okolo a přihazuji další potraviny. Lentilky neměly dobrý dopad a přistály na zemi. Můj pán a vládce se shýbá, že je zvedne. Při tom se praští o vozík do brady, až mu scvaknou zuby. Já švitořím a snažím se jeho pozornost odvést jinam, protože je vidět, že jeho sebeovládání drží za poslední vlásek.

Někdy po obědě
Můj drahý antikutil se ještě rozhodne dojet pro nějaké hmoždinky. Tam už s ním nejedu. Asi za dvě hodiny (prodejna je čtvrt hodiny autem) se vrací, jeho obličej má barvu borůvkové šťávy. Zase řve – prý se na to může vykašlat! Že nemá žádné narozeniny, ale totální den blbec. Chtěl koupit 2 (slovy: dvě) hmoždinky. Paní od pokladny ho poslala nazpátek, že si je musí zvážit, dát do pytlíku, na něj nalepit štítek, který z váhy vyleze, pak přijít zaplatit. Vrací se tedy – jenže nikde nejsou čísla, která by na váhu vyťukal. Další půlhodinu hledá prodavače, který by mu vysvětlil, co má dělat. Nakonec se dovídá, že nemůže koupit dvě hmoždinky, ale jen celé plató (deset kusů), neboť jen na něm jsou čárky, který potřebuje pokladní.    Doma soptí ještě asi hodinu, že to je plýtvání, co má se zbylými hmoždinkami dělat. A zase:  on se může na všechno vykašlat, protože nesnáší, když se s něčím takhle mrhá!!!

 Navečer
Už se trochu uklidnil a jde si natřít nějakou titěrnou součástku k modelu tanku. Otvírá láhvičku s barvou… tak šikovně, že ohodí ubrus i záclonu.

Naštěstí už nemá sil a jenom funí.

Ptám se ho, jestli chce panáka nebo ránu z milosti.

Volí to druhé.

pavla@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk