Deti dostali spoustu sladkosti, take nejake ode me. Ja jsem od rodinky dostala ramecek na fotky a od Maria krasnou kytici slunecnic. Ja jsem ho obdarovala velikym pernikovym srdcem. Vecer jsme si zasli na veceri. Dalsi aupair meeting, tentokrat v cukrarne. Dala jsem si svou oblibenou spongebob zmrzku. Dorazila i aupair z Islandu, ktera siroce rozpravela, jak ji vubec nechybi rodina a domov a jak ji prace aupair strasne vycerpava. Byla cela takova divna a ja jsem si rikala, jestli je vetsina Islandanu jako ona, tak se na ten ostrov asi v zivote nevypravim.

     A bvla tu Velka unorova sobota. Ja, Dasa a Jirka jsme vyrazili na nas velkolepy vylet do Washingtonu DC. Cesta trvala necelych deset hodin a ja jsem si to pekne odridila, protoze Jirka byl po nocni a Dasa neni zvykla moc ridit. Vsechno slo v naproste pohode, cesta byla v podstate po dalnici, takze nic moc. Staveli jsme jen dvakrat, jednou pro benzin a podruhe kvuli me, protoze jsem vazne nutne potrebovala na zachod :-))). Mezitim, co Jirka spal, jsme s Dasou probraly vsechny mozne veci od spodniho pradla az k miss Ceske Republiky ;-)). Ja jsem take snazive koupila baterky do CD-prehravace a posleze zjistila, ze tam tak uplne nepasujou, a tak jsme to rozjeli se zalozni kazetou Helci Vondrackove. V noci jsme dorazili do Washingtonu a ja jsem schopne minula jakysi vyjezd z dalnice, az jsme se nakonec jakymsi zazrakem dostali az do centra. Prohledli jsme si tedy osviceny Bily dum a z udivu jsme nevychazeli ani pri shlednuti dalsich celkem obycejnych osvicenych budov.

     Po par hodinkach okruzni jizdy jsme se konecne dostali na misto bydliste Dasi domaciho. On totiz pres tyden pracuje ve Washingtonu, a tak Dase sveril klice od apacka, ze tam jako muzeme cela nase banda prespat. Bylo to tak super, ze jsme nemuseli utracet za bydleni a rozhodli jsme se za odmenu nechat v lednici nejake dobre vino. Dasi domaci sdilel apartman jeste s jednim kolegou z prace, takze to byli dve celkem utulne mistnosti, kuchynka a koupelna. V jedne mistnosti jsme na radiatoru objevili pouzite slipy se smykama, drevenyho ptaka a obraz Benatek. To uz jsem se v duchu rozhodla, ze v teto mistnosti se slipama rozhodne spat nebudu, a tak se tam ubytoval Jirka. Ja s Dasou jsme se rozlozili v jedne posteli ve druhem pokoji. Opravdu jsem se podivila nad stavem vany a uvazovala, ze jestli se oba chlapici koupou, tak by me zajimalo, jestli z te vany maji vubec po koupeli sanci vylezt cisti.

     V lednici jsme objevili olej s obrovskou plisni uvnitr a v nasem pokoji truhlu po babicce (jeste s puvodnim prachem). Zitra ceka Jirku zachod, ktery si dobrovolne vylosoval, ja uz jsem stacila vydrhnout odporny drez (nechala jsem to pres noc vyzrat). Dasa nechala vyzrat vanu. Pak uz jsme radeji nic neobhlizeli, byli jsme radi, ze uvnitr je teplo a vycerpani jsme padli za vlast. Ja s Dasou do ciste povlecene postele (Dasa zabalila nejake zanovni povleceni (spravna hospodyne se nikdy nezapre!) a Jirka zalezl do spacaku. Sice se trochu stitil celkem strouchniveleho gauce, ale i presto z nej odmital otrit prach.

     A pak uz jsme se vsichni probudili do prekrasneho nedelniho rana. Jako prvni jsme si naplanovali monument. Byl opravdu velky a my jsme vyjeli az nahoru. Vyjit se tam nedalo, pry ze kdosi nicil po ceste zed sprostymi napisy, a tak vnitrek jsme meli moznost prohlednout si pouze z casti proskleneho vytahu. Z vrchu monumentu byl krasny rozhled, pocasi nam pralo. U kazdeho miniokenka stalo asi tak osm turistu, a tak jsme si museli pockat. Kazde okenko smerovalo jinym smerem a pri pohledu na Bily dum jakysi American, stojici hned za mnou, prohlasil, ze tato stavba je nejkrasnejsi na svete. Jirka se hned s usmevem pohotove optal, zda nekdy videl Karlstejn a Hlubokou...

    Pak jsme vyrazili do muzea na zviratka. V opravdu obrovskem muzeu jsme shledli trilobity, kostry dinosauru, zajimave diamanty (ktere oslnily zejmena Dasu, ktera si je opravdu prala vzit domu ;-)) a giganticke chlupate pavouky (pri pohledu na ne mi opravdu behal mraz po zadech!). Vecer jsme se vybrali do jakehosi baru, zahrat si billiard a trochu se pobavit. Ja s Jirkou jsme do sebe kopli na doporuceni barmana jakesi grapefruitove drinky a bylo nam naprosto fajn. Vratili jsme se ale celkem brzy, meli jsme spoustu planu na dalsi den!

     Pondeli bylo ve znameni memorialu. Videli jsme dva monumentalni monumenty prezidentu Jeffersona a Lincolna. Opravdu ohromujici, ale presto se mi ceske hrady a zamky libi o mnoho vic.

Uterek jsme zasvetili Americkemu historickemu muzeu, bylo to celkem zajimave, od kazdeho neco, od starozitnych lokomotiv az po prvni damy americkych prezidentu. Rekla bych, ze utery bylo nejchladnejsim dnem, ktery jsme v hlavnim americkem meste stravili, a tak jsme zalezli do vyhrateho Mekace na hodne dlouho a probirali otazky existence a viry. Presto jsme jeste odpoledne zvladli budovu venovanou Holocaustu. Veci, ktere uz my jsme znali... Bylo to smutne a pusobive.

     Ve stredu jsme se vydali do Air Space muzea na vesmir. Bylo to opravdu ohromne, byla tam expozice vsech moznych motoru, letadel a raket. Me osobne nejvice zaujala mistnost venovana astronomii s vykladem planet a zajimavych faktech o hvezdach. Dasu nejvic zaujala zajimava simulace obehu planet kolem zeme, naopak ji rozcililo, ze tam nemaji pravy model prvniho letadla od Wright Brothers, ale jen nejakou maketu. Jirka obdivoval model spiciho kosmonauta, ktery musel byt pripoutan k posteli, aby neodletel a v klidu se vyspal. Spolecne se nam nejvice libila vystava "Jak se zije na orbitu". Prosli jsme se modelem rakety a videli, jak jsou takove rakety vybaveny zevnitr. Nejzajimavejsi byla sprcha.

    Hned vedle bylo muzeum jakehosi Hirschera, a tak jsme zasli dovnitr. Muzeum bylo venovano abstraktnimu umeni. Nejzajimavejsi byla mistnost, kde bylia tri velka platna a jeden kratky film spusteny kazdy v jinem momente. I po pilnem pozorovani nam delalo problem uhadnout, ktery byl spusteny prvni.

     Vecer nas prisla navstivit nase kolegyne, aupairka Helca, kterou jsme s Jirkou poznali na skoleni ve Velkem Jablku. Prinesla obrovitanskou vodku, a tak jsme to rozjeli. Helca je stale celkem spokojena u sve puvodni rodinky, ma hodne privydelku a jakehosi americkeho pritela, se kterym se planuje odstehovat do Cech. Byl to moc fajn vecer!

     Ve ctvrtek jsme zasli do Botanicke zahrady, bylo tam krasne teplo a barevno ;-)). Pak jsme se sli mrknout na obrazy, kde nas nejvice zaujalo zelene platno :-))). V patek jsme se probudili celkem pozde, a tak jsme se sli jen tak trosku cournout po meste. Sobota byla ve znameni Philadelphie, kam jsme se vypravili za dalsi kolegyni, take aupairkou, Alcou. Cesta nam trvala dve a pul hodiny a take jsme si pekne zaplatili mytne. Vsichni jsme byli radi, ze jsme se konecne stretli a Alca nas na vecer pozvala do jakehosi baru. V rychlosti nam vysvetlila cestu, kterou jsme vubec nepochopili, vazne to bylo slozite, ale spolehali jsme na nase prirozene instinkty. Videli jsme praskly zvon a vystavu v Obecnim dome. Pak nam Alca ukazala mesto a padila se starat o deti. Vsichni jsme se tesili na vecer. Alca nam vypravela nejruznejsi zazitky, pri kterych jsme opravdu valili oci. Je take stale u sve puvodni rodinky, ale deti jsou hrozne rozjivene a na zacatku to pry chtela vzdat; pak si tu ale nasla nejake kamarady, a tak zustala. Nejkomictejsi story, ktery by mohla o necem svedcit byla, kdyz nam Alca vypravela, ze jeji sedmilety sverenec se pred ni snazil onanovat. Nejdrive se zarazila, ale pak zareagovala naprosto chladne, rekla mu, ze si to klidne muze delat, ale ne pred ni, at si zaleze do koupelny a zavre dvere. Pro me neuveritelne! Nechtelo se nam loucit, a taky se nam nechtelo zase dalsi tri hodiny sedet v aute. Bohuzel, nebylo vyhnuti, a tak jsme se vypravili zpet. Do Washingtonu jsme dojeli okolo druhe rano.

     Sobotu jsme spise proflakali jen tak chuzi po ulicich mistni ctvrte. Koupila jsem si celkem pekne sukno-kalhotovy komplet z Indie. Dostala jsem slevu, kdyz jsem rekla, ze se venuji brisnimu tanci a okolo ctvrte jsme vyrazili na cestu zpet do Charlestonu. Jiz po par minutach jizdy nam doslo, ze jsme v pekne zacpe a ze se tim padem cesta hodne protahne. Nicmene jsme to vzali oklikou, a tim padem si moc nepolepsili, cestu jsme ale nasli a Dasa mi navrhla, ze bych si mohla udelat zkousky na topografa. Zas tak spatny navigator jsem nebyla.

    Po ceste jsme take videli horici auta, nastesti v prostejsim pruhu, kde byla jeste vetsi zacpa nez v tom nasem. Domu jsme dojeli celkem unaveni. Dasa si bude uzivat jeste tydne volna, Jirka uz jde zpet do kina a me si Mario vyzvedl u Jirky a odvezl do sveho doupete, kde jsme si povidali az do rana.

Nedele byla odpocivaci, s Mariem jsme shledli nejake filmy.

     Mimo jine me v jednom zaujal citat "Clovek nemuze rict, ze je stastny, protoze jestli opravdu stastny je, tak to pozna az za nekolik let". Hezky, co? ;-)). Hrozne jsem se netesila na opet pracovni pondeli....

Katka Kolářová, Charleston, USA

linkuj.cz vybrali.sme.sk