Nevidat se s nim, zabranit tomu vsemi prostredky.

Z ukonceneho vztahu se (z pozice "obeti") sakra blbe dostava, pokud je ten druhy porad nablizku. To trapeni muze trvat leta, nedejboze pokud jeste provozujete sex (to mezi radky tak trochu tusim, ale mohu se mylit). Naopak pokud byste se opravduvubec nevideli, muze to byt za par mesicu v poradku a pak zase zacnes zit drivejsim aktivnim zivotem :)

Hodne stesti!

naprosta pravda, ale ono je to dost tezke, kdyz ten clovek je po ruce, k dostizeni telefonem, mobilem...jakkoliv. To pak chce zatracene tvrdou vuli. Nebo se odstehovat, coz neni tak lehke. Ja to jednou resila emigraci. No a fakt byl konec. Nakonec vsichni tenhle pribeh znate. Jinak ale naprosto naprosto souhlasim a je to jedine reseni. Jine neni. Zkus se vratit k necemu co te driv bavilo. Sammy a taky ti preju hodne stesti, neni to lehky, ani trochu!

A tím pádem sobě ani jemu nebejt za blbečka.

poručit. Člověk musí mít pevnou vůli s něčím přestat, když ví, že mu to ubližuje. Jinak to není normální a chce to odbornou radu!

změnit tel číslo nebo ho prostě požádat, aby Tě přestal jakkoliv kontaktovat a vyhledávat. Chce to jen sebrat tu odvahu. Pokud s ním nebudeš v konatktu sebereš se mnohem rychleji. A jestli je rozumný a měl Tě rád, tak to pochopí a přestane.

a taky, ze si mu nebranila, kdyz odesel.. mam pocit, ze si se postavila do role pasivni ocekavatelky veci pristich. A pritom jsi samostatna zenska, ktera se dokaze postarat o dve deti. Takze pasivitu pryc, narovnat zada, nadechnout se a udelat tlustou caru. Ve 36 mas nejlepsi roky pred sebou.

Teda, určitě by to situaci vyřešilo, ale mohla by vyfásnout i pár let za katrem natvrdo!

vím, my ženský se těžko odpoutáváme od někoho, s kým nám bylo dobře. Ale nenechává si on zadní vrátka? Kdyby jeho současná známost nedopadla, že by se jako měl kam vrátit ? Tak poslechni ty dobře míněné rady - třeba jsi chtěla slyšet něco jiného, vytrvat - ale takhle to nefunguje. Utni to.

Tak jesli snad přecijen rači ukousnout, než rovnou utnout?

přerušit definitivně ten vztah, jo na co ty pořád nemyslíš: žer mě a kousej, ale pomalinku a něžně...ať si to stačím užít.

já mám rád, když sou věci jasný a jednoznačný! Aby to s tim vašim utnutim pak nedopadlo jako s tim hajnym, kerej
v lese usnul, a někdo mu ho utnul :-(

Se všemi výše popsanými řádky naprosto souhlasim, a možná k tomu přidat i nějakou svou aktivitu. Nebýt zavřená jen se svými dětmi, ale chtít se seznámovat s lidmi okolo, a určitě se najde mezi nima dříve či později někdo, kde oboustanně přeskočí jiskra. Vždyť i na netu je spousty lidiček, kteří upřímně hledají. A to hledání nebrat nijak křečovitě, poklábosit, třeba zajít na kafčo, okruh známých se může rozšířit, nebudeš tak sama a třeba se mezi nimi jednou objeví ten pravý. Držím palečky, ale takhle rozbitou vázu už neslepuj ! Ono to už nebude ono a ty se jen budeš trápit a utápět ve svém žalu. Vím o čem píšu i o tom, že když člověk druhého člověka chce potkat, tak to vyjde, většinou ale, když to vůbec nečeká. O to více je to příjemné !!!

Ano, nebýt zavřená doma a užívat si s dětmi a poznávat nové lidi. Bude to těžké, ale život stojí za to. Pracuješ v nemocnici, tudíž vidíš, že život není jednoduchý a stojí za to si jej užívat. Určitě narazíš na někoho, kdo bude o Tebe stát a bude chtít být jen s Tebou. Jsem v podobné situaci, ne ve stejné a nemít kolem sebe své děti, kolegy v práci a známé, tak se z toho zblázním... Držím Ti pěstičky!

musíš si vážit sama sebe, jinak se z toho marazmu dlouho nedostaneš. Mne to trvalo tři roky a pořád to bolí, takže, věnuj se sama sobě, těš se z jednoduchých věcí, které Tě obklopují a hlavně neřeš minulost. Rozumně zlepšuj svou budoucnost. Uvidíš, funguje to. Spousta holek by Ti to potvrdila :-))). Spousta z nás to dobře zná :-))).

ony asi některé zkušenosti jsou nepřenosné a každý si musí nabít tu dvou hubu...a když už je jednou vyřešeno a vystaráno - a najednou nic. Mohla by zkusit vás, co jste to prožily, poslechnout.

nebo dopadneš jako já. Rok jsem bývalého přítele neviděla, bylo to strašné období, až jsme se potkali náhodou na metru. Pomaličku jsme se začli scházet až z toho bylo zase pravidelné vídání (před chozením jsme byli nejlepší přátelé, co jsme kdy měli, takže po rozchodu byly ztráty 2 -partnera i přítele. A dodones si myslíme, že jsme 2 části 1 dušičky.) Pak chtěl se mnou začít kamarádsky spát, já nechtěla, ale jednou se to omylem stalo a už v tom jedeme. Pak chtěl přestat on, já nechtěla, teď už je to asi 2 roky, možná i 3, co se vpodstatě chováme jako pár, jezdím k němu po práci, na víkendy, on se ke mně moc hezky chová, já se znova zamilovala, ale z jeho strany láska chybí, resp. si to myslí, rád by jí ještě našel, ale jinde, ale nemůže kvůli mně, svazuji ho. A já jsem příliš velký slaboch, abych osvobodila vpodstatě nás oba. Nechci být sama a ztratit ho úplně, i jako kamaráda, což se předpoládá, protože bych ho nesměla zas vůbec vídat, a rok tenkrát nestačil, takže by to byla hnusná léta. Navíc si myslím, že to, co cítí láska, jen to neví, protže jí nepozná. Nedá se to všechno vypsat, muselo by se znát pozadí - jeho vztah ke mně i jeho život.jenže zároveň vím, že aby to poznal, musí zkusit být s někým jiným, aletoho se právě bojím - třeba bychom zjistili, že to ke mně láska není... Takže raději to skonči už teď, když to skončí takhle,je to pak bludný kruh.