Stejně jako ONY si předávají své zkušenosti, vlastnosti a chování (vědomě či nevědomě) z prabáby na bábu, z báby na dceru, vnučku, atd. i muži mají něco imaginárního, co si předávají z dědka a otce na syna.I ONI mají svůj řetězec nikde nepsaných mouder a zkušeností a také povah, který je možná dědičný. Všechno, co muži dělají, mají něčím podložené, zdůvodněné. Pokud muž nežije sám, ale se ženou, oproti Vodoměrce si myslím, že právě muž přejímá některé otisky ženy, naopak žena už méně otisky muže, protože žena je v tomto ohledu méně přizpůsobivá.

     ONA, oproti muži, touží mít pořád navrch. A to je moment, kdy může být i tzv. zralá na zabití. Návyky, pořadí i dobu strávenou v koupelně, respektování svého ručníku, čtení či nečtení při jídle, prkénko na WC atd., s tím se vyrovná snáze muž, než žena. Ženě však můžete říkat 1000x, aby neutahovala vodovodní kohoutky na doraz a je to stejně prd platné. A právě pro tento druh nepřizpůsobivých „jedinkyň“ vynalezl MUŽ pákovou baterii. A už se nemusí zlobit. Tady už nemají co zničit. Dovolím si tvrdit, že po mnoha společných letech i MUŽ pozná, že třeba v pátek je nutné dát to či ono do prádelního koše. On je na to však upozorňován už v úterý, ve středu… PROČ? Ve sporných případech vždy vítězí žena. Muž se v zájmu klidu raději přizpůsobí i nesmyslu. Některý humorista by to mohl nazvat i převýchovou. Ba ne. Nutno však dodat, že i to přizpůsobování se, má své mantinely. Ale převýchova to v žádném případě být nemůže, protože i muž je myslící tvor a nenechá ze sebe dělat vola.

     Zanechám té nic neříkající omáčky a přejdu ještě více k realitě všedních dnů. Chci zde poukázat na markantní rozdíly mezi mužem a ženou, u kterých nemůže vzniknout otisk, ani kdyby chtěl. Zatímco žena žije v jakémsi každodenním strachu (Vodoměrka o tom píše, já ne), muž si žádný strach nepřipouští. Žena se strachuje o hnízdo, o mláďata, o budoucnost. Různými fígly a poťouchlými otázkami se mnohdy stále přesvědčuje o JEHO neměnné lásce k NÍ. ON ne. ON si JI přece už jednou vzal, má JI jistou, tak co se má k sakru pořád řešit? ON se přece stará jinak než ONA. Připouštím, že ON má třeba jiný strach, jiné obavy, které ONA vůbec nechápe a protože ON ví, že ONA je nechápe, tak JI jimi vůbec nezatěžuje. ON se např. bojí, aby nezamrzla voda, topení, dělá úpravy, nápravy, v současné době třeba sleduje množství sněhu na střeše, počítá váhu, odhazuje apod. Kdo jiný by měl měnit letní gumy za zimní a opačně, nežli ON? Mráz narušil vjezd do garáže. JÍ to nevadí, JEMU ano. ON to musí opravit. Takové domácí práce jsou, proti těmto nutným a neodkladným, úplnou prkotinou.

      Některá by teď mohla říct: „Jaké ON může mít starosti, akorát tak o svůj břich a faulenc.“ Omyl, dámy. ON žije v jiném světě, ON žije v realitě. Zatímco ONA se stará třeba o to, aby bylo vyžehleno, ON se stará o celkové bytí. ON, když je nesoustředěn a když zdánlivě nevnímá JEJÍ začínající dialog, ON plánuje, přemýšlí. ON se soustřeďuje právě na to, jak a kdy co opravit, postavit, vylepšit, natřít, narubat, naštípat, jak zpříjemnit jejich společné bydlo. A protože je to také jen člověk, i ON chce chvíli relaxovat, i ON chce jít třeba na to pivo. ONA však právě teď řeší momentálně nedůležité věci, které snesou odkladu. ON ví, že musí měnit brzdové destičky, ale ONA plánuje okamžitý a neodkladný výlet za nákupem.

     ONA vydrží celé hodiny v kabince a zkouší si jeden oděv za druhým, ON by se tam zbláznil. ON si zkusí jedny kalhoty a má se k odchodu. ONA mu nosí stále další a další. Kratší, delší, širší, užší…ONA je ve svém živlu, ON je na mrtvici. ON projede nákupní centrum v 10ti minutách a má vše potřebné, ONA je tam hodinu. ONA (třeba Kamila, nemusíme chodit daleko) je ochotná koupit si nejprve apartní pásek, k němu pak ladící botky, pokračuje kabelkou, kabátem, hučkou, rukavicemi… celým šatníkem. ONA prosím staví auto od volantu. ON? ON jde na vše s rozmyslem, rozumem, logikou…ON začíná stavět od základů.Od zá kla důůůů!

     ON je ohleduplný, ONA podezřívavá, ONA ho, považte – i po x letech, podezřívá z nevěry. Pro pááána krááále.To ON musí uvést na pravou míru. ON vstává dříve než ONA. Jak už jsem psal, ON je ohleduplný a když ráno vstává, nerozsvítí v ložnici jen proto, aby JI nevzbudil. Potichu jde do koupelny a pak se vrátí do své skříně, kterou má už od večera pootevřenou, aby náhodou nevrzla. Z úhledného komínku, který, jak sám uznává, není jeho dílem, sejme první trenky, které mu přijdou do ruky. Stejně tak i ponožky. V šeru ložnice si vše obleče a přesvědčen, že ONA spí, odejde do kuchyně, kde připraví snídani i pro NI a stále jako myška, odchází.

     Odpoledne, po návratu z práce. ON se převléká. Jako každý den. ONA ho vidí v trenkách, nejprve se směje, pak náhle zvážní a začíná útočit a dokonce HO i vyslýchat. „Teď mi, prosím tě, řekni, kde jsi se svlíkal?“ ON zprvu nechápe, ONA však pokračuje. „No jen řekni, kde jsi měl tak móóóc naspěch?“ JEJÍ pohled naznačuje, že už nejde o srandu.

     „Podívej, vždyť ty máš poklopec vzadu…“? A směje se MU tak vítězně, jako kdyby HO nachytala na hruškách. Á tááák. Teď MU to docvakne. ON už to zjistil ráno v práci, když stál na WC před mušlí a když se na NĚHO nemohl dostat. Prostě HO přendal přes gumu trenek a v duchu si řekl, co že to jsou za blbé trenky… ON nad tím nijak nepřemýšlel, protože už zase myslel na to, co má zařídit, vyřídit, ON přemýšlel o vážných věcech, byl prostě jinde. Tak odtud vítr fouká…  „No, to je toho“. ON na to ráno při oblékání prostě neviděl, protože byl k NÍ ohleduplný a nechtěl JI budit světlem. A ONA takto... Nakonec uznala JEHO pravdu.

     A to jsem se vůbec nezmínil o tom, co všechno se může stát, když ON, zaneprázdněn spoustou nápadů, myšlenek a povinností, zapomene – nedej bože – na kytku k svátku, k narozeninám nebo dokonce k výročí svatby. To už je opravdu lepší nechodit domů vůbec. Ovšem naopak, když ON nezapomene, protože HO současně upozorní dcery, PC i mobil, pak ničeho nelituje. Ňu, ňu, ňu, ťu, ťu, ťu… ňaminky, papinky. ON však za ta léta ví, že je vhodné, už před příchodem domů spočítat si počet spoluprožitých let a nejlépe na kalkulačce, aby pak nemusel čelit JEJÍMU případnému a nenadálému vítěznému testu: „A jestlipak vůbec víš taťuldo, kolikáté to máme dnes výročí?“ To ovšem předpokládá znalost další neměnné veličiny a tou je datum svatby. V opačném případě je i kalkulačka na draka.

     Těch rozdílů mezi mužem a ženou je opravdu habaděj. Snad ten největší rozdíl se pozná už na prvý pohled.

Master