A mě baví je chytat ještě než dopadnou na zem a divim se, proč mi je máma bere z ruky, říká „Fuj!“ a brečí a rozčiluje se… Nebo si taky pamatuju, jak sedim v postýlce a hraju si s nohama, navlečenejma v pletenejch bačkůrkách, nade mnou se sklání máma, která vypadá obrovsky, háže mi do klína oblíbený kousací kroužky a říká: „Počkej tady na maminku a buď hodná“ a mně je to úplně šumák, protože si rvu do pusy ty kroužky a žužlám je….)

     Ale zpátky – není jeden, ale dva problémy, který spolu dost souvisej. Mám totiž studenej zadek a když je mi jenom trošku zima, na kůži se mi vykreslej fialový mřížky, což vypadá dost blbě a některý lidi to děsí, páč se domnívaj, že možná nemusim až tak úplně pocházet z tohohle světa. Problém zčásti mizí dlouhodobým pobytem v horkém ovzduší, v prostoru solária či pohybováním se na světě v kombinéze, rukavicích, vysokých botách a kukle, ale jistě chápete, že takhle nelze žít pořád! Mimořádně chladný ruce, chodidla a nos zcela samozřejmě dotvářej rámec „studenýho mřížkovce,“ jak mě nazvala babička Agnes.  

     Furt lepší, nežli má přezdívka z dob, kdy mi bylo pár dnů až tejdnů – narodila jsem se totiž o měsíc dřív a některé..echm..ryze holčičí orgány, respektive ten jeden důležitej, se nestačil tak jako úplně dovřít, takže se mě moje matka drobet štítila a když mě koupala, lehce opovržlivě mi říkala „Pukaňa“. Když mi to babička v mejch cca 25ti prozradila, prodělala jsem si lehký trauma, byť matku chápu: malinkatá zarudlá nedovřená holčička s chlupatejma zádama, brrrr…..! I když, nakonec jsem se docela pěkně vyloupla, ne, že ne…Teda až na tyhle problémky. 

     A je to venku. Nemusim snad vypočítávat, kolikrát jsem musela poslouchat mužský povzdechy typu: „Jéžiš, ty si studená jak led, posuň se kus vode mě,“ nebo výsměšný „Jé, hele, co se ti to děje s kůží, seš ňáká flekatá….šmarjá, ty seš nemocná??!!!??“ Je samozřejmé, že jsem svůj handicap byla nucena zčásti vyrovnávat rozvíjením slovní zásoby, smyslu pro extravaganci a schopností verbální i nonverbální komunikace (i když, třeba tanec nebo pantomima mi přes veškerou snahu fakt nejdou) a dalšími dovednostmi, které upoutají pozornost potenciálních milců a posunou zorný úhel, jímž mne sledují známí i neznámí. I když, faktem je, že všichni mí muži stejně nakonec došli k podobnejm výlevům, jaký jsem tu v souvislosti s mým problémem uvedla. Na druhou stranu, někteří se přes něj přenesli s pomocí spánku v teplém pyžamu či kontaktem se mnou pouze ve tmě a oblečení a pár let to šlo, dokud se neobjevily jiné a větší problémy, který nám zabránily spolu zestárnout.

     Jistě chápete, že jsem se prostě musela začít obalovat tukem, abych se zahřála aspoň zevnitř a nemusela po zbytek života čelit výsměchu a opovržení. Jenže: Už čtvrtej měsíc víceméně pravidelně cvičím, vrstva tuku se pomaličku ztenčuje a já se děsím dne, kdy zmizí a naplno se projeví studenej mřížkovec! Nemyslete si, že jen tak z hecu panikařim, kdybyste mě viděli a ucítili mrazivej chlad mých končetin a sedacího ústrojí, pochopili byste, co prožívám.

     A tak nevím, jestli mám bejt tlustá = ne tak ledová, nebo štíhlejší = mřížkovec. Nevíte někdo o nějaké chaloupce (nic velkýho, stačí 3+1 se zahradou) u rovníku?

     Mně se totiž to mý studený, mřížkovaný, ale stále pevnější tělo začíná líbit….. :-)))

ROSEANNE

linkuj.cz vybrali.sme.sk