Ona si zase zvykla, že v osm ráno prostě vylezu rozcuchaná a v županu a že mi bude muset říct, kterýho dneska vlastně je. Ale zvykly jsme si obě. Dneska dorazila přesně v osm. Dědeček Mrazíček by z ní měl radost. Než sundala těch svých deset slupek oblečení, aby se mohla hýbat a tím pádem mohla vyndat z brašny doporučený dopis, nalila jsem jí čaj. HORKEJ. A kápla jí tam rum. Ne, nedivte se...já dneska vstávala obzvlášť brzy.
     Než jsem našla občanku, podepsala a tak... usrkávala čaj a pomalu rozmrzala. A pak, protože se zřejmě její čas naplnil, vyndala odněkud termosku, zbytek čaje do ní vylila a vrátila mi prázdnej hrnek: "To mám na později", usmála se. "Chytře vymyšlený", pokyvovala jsem hlavou. "A do týhle klády zcela nezbytný".

     "Jo,jo. Už tam mám čaj s rumem od Navrátilů, slivovici od Moravců a čaj od Šprýglů. Nebo tak nějak. To víte, ještě dva baráky a budu ráda, že tu termosku najdu. Ještě, že dneska nenosím důchody."
     Nandala na sebe svých tisíc vrstev, zamávala palčákem a šla dál.

     Víte – moc, ale opravdu moc bych chtěla vidět, jak bude vypadat ve dvě odpoledne :-))).

Lorrain

linkuj.cz vybrali.sme.sk