Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Vždycky mi říkala, že je ráda, že jsme všichni v pořádku, že to je to poslední, co ji drží při životě. a já jsem prostě potřebovala k životu jistotu, rodinu, a navíc jsem neměla v sobě ani žádný vzor, s kterým bych mohla srovnávat, že vlastně něco není v pořádku. Teď už jsem se  přece jen trochu víc rozkoukala. A asi tou poslední kapkou, co mého muže vyprovokovalo k tomu bití, byla má přihláška na výšku, vlastně jsem to dostala přímo ředitelským příkazem, že na svou funkci musím mít patřičné vzdělání, abych nemusela být krácena na platu. To dost nelibě nesl. Začal křičet, že žádnou mou školu financovat nebude (jako kdyby to někdy dělal, nedává mi žádné peníze, sice platí nájem a benzín, a dvakrát do roka přidá dětem na boty a tak). Ale to by bylo na dlouhé lokte. Možná je to i má chyba, ale u mého muže nikdy předem nebylo jasné, s jakou náladou se vrátí. A i když přišel s dobrou, tak se v pár vteřinách všechno zvrátilo o 360 stupňů a najednou bylo vše špatně. A já už jsem ho párkrát upozornila, že prostě nemůžeme za jeho problémy, jak se na nás snažil to házet, a ať si nás nevšímá, stačí říct a necháme ho. Jenže on se vždy prostě potřeboval pohádat, bylo vidět, že prostě hledá jakoukoliv záminku. Nebylo to žárlivostí, myslím si, v podstatě se doma skoro nevyskytuje, ráno odchází dřív než my a večer se před jedenáctou nevrací, jen výjimečně. Tentokrát ten důvod bylo to, že jsem se dcery zastala a nenechala ho potrestat ji, protože už jsem nechtěla, aby ji urážel a shazoval ji, to se prostě nedělá, to je slabošské. Navíc je dcera v pubertě a tak si všechno zabírá mnohem víc. A já jsem se konečně za ty roky vzepřela tomu všemu ponižování a ubližování a to ho tak rozběsnilo. Být sama nebo jen s dcerou, tak bych už asi byla dávno pryč, ale náš syn na něm doslova visí, chce ho a nechápe ještě, že táta jeho city neopětuje. A já mu přece nebudu vykládat, že táta je ten, kdo ho nechce, stejně by to nechtěl ani slyšet. Když jsem v létě byla na dovolené s dětmi sama bez muže, tak mi nakonec syn vyčetl, že jsem to udělala jen proto, aby nemohl být s tátou. Co se na to dá říct? Snažila jsem se vysvětlit mu, že tatínek neměl dovolenou a tak by s ním stejně nemohl být, ale on na to, že táta by s ním doma zůstal a dovolenou by si vzal. A muž mu občas koupí nějaký drahý dárek a ještě nezapomene dodat, že je to od něho. Pro devítiletého kluka je to potom fakt super táta. Jo, a rozvádět se on nechce, o tom jsme už jednou mluvili, on prý nevidí žádné problémy, jestli já ano, tak je to moje chyba. A kdybych se snad chtěla já rozvést, tak prý odejdu s holým zadkem, jak jsem přišla, protože všechno koupil on za své peníze, když jsem byla na mateřské. Dál o tom nechce diskutovat, na argumenty o společném vlastnictví a tak reaguje prásknutím dveří a odchodem.
Co se týká těch mých srdečních záležitostí, tak nenaléhám. Jen čekám, jak modrá čekanka v prachu cesty, píšeme si s tím mým přítelem dál, padlo něco v tom smyslu, že musíme naplánovat, kdy a kde příště, ale nic konkrétního, a světe div se, nejsem ani nešťastná, ani nervozní, jak bych byla dřív. Je ve mně podivný klid, takové nějaké pohodové ticho, jistota v nejistotě, nevím, jak bych to popsala. Ale byly doby, kdy jsem byla úplně rozhozená, když mi dlouho nepípl mobil, nepřišla smska nebo se neozval. Teď mi podvědomí našeptává, že je vše tak, jak má být. Až se sama sebe bojím, jestli jsem normální. No, je to tak lepší, jsem v pohodě a usmívám se a po večerech tajně sním před spaním. Nechci na něho tlačit, tím bych spíš všechno jen pokazila. To bych nerada. Možná není zas až tak skvělý, ale dokonalý není nikdo, jen prostě někdo má chyby, které vadí méně než zdánlivé maličkosti, které já ani nevnímám, ale zase některé jiné by se zdály nepřekonatelné.
Jsem ráda, že se aspoň někomu můžu vypsat z toho svého trápení. Děkuji.
Pavla

ODPOVĚĎ:

   Pavlínko, při čtení tvého dopisu jsem jen vzdychala a téměř se chytala za hlavu... Holka, jak jsi to mohla nechat tak daleko dojít? Tolik moc sis nechala líbit... Ale, za jednu jedinou věc tě musím pochválit – alespoň že ses dokázala postavit na zadní, když začal ubližovat tvé dceři. Hele, moje rada teď bude o trochu jinší, než bych myslela před tímto tvým vysvětlením. Ne, opravdu, ač mi to některé ze čtenářek nebudou věřit, neradím ti k rozvodu. To by to měl, tvůj drahý pán a vládce, nesmírně jednoduché – oholit vás dočista do čista :-))) Žádné takové! Naopak. Neboj se ohradit, a především neboj se jednat jako rovnoprávný člen rodiny, rozhodovat podle svého uvážení. A: myslím, že bys měla zvýšit urychleně své požadavky na "finanční podílnictví" na vaší domácnosti. Podívej – ty chodíš do zaměstnání a ještě děláš veškeré domácí práce, že. Jen si to napiš na papír, co všechno děláš! A v práci si hezky stahni z netu ceník – podíváš-li se na nějaké ty úklidové práce, případně kolik je za vyprání, vyžehlení atd. Ne, nesměj se, klidně si tu svou veškerou práci pěkně rozepiš a napiš ke všemu, kolik by to stálo, kdyby se to mělo "objednat a zaplatit". Budeš koukat, jak jsi levná námezdná síla... Do školy pochopitelně jdi. Stejně tak si nakup něco hezkého na sebe i pro dcerku. Proboha, co ze života bys měla? Jen v zaměstnání v práci a doma... Kde máš něco pro potěchu? Jeho? Kam spolu chodíte? Co hezkého spolu prožíváte? No, já vím, v duchu slyším tvou odpověď... Uvědom si, že pokud tvoje holčička uvidí, jaká jsi pokorná ženička, jak všechno tohle jen spolkneš spolu se slzičkama, tak jen jí dáš vzor do jejího budoucího života!!! Že takhle to nejspíš má být!!! A ty bys jí podobný osud přála?
   Hele, nevaž se na toho přítele, ono to opravdu může být (ten jeho současný odtah) tím, že se začal bát, že by rozbil svou rodinu... Ale, co ti doporučím, odpověz na několik různých inzerátů. Prosím tě, ale ne ženáčům... A: odmítni zatím jakékoliv jiné kontakty, než písemné. Víš, dopřej si potěchu, že budeš mít v ranní poště pár hezkých dopisů, něco milého. Zkus si třebas i dopisovat s nějakým Čechem v zahraničí... Jo – a ne abys hned každému řekla, v jaké mizerné situaci jsi... :-))) Takže shrnu to: doma se neboj oponovat. Pokud by tvůj drahoušek chtěl být agresivní, klidně mu všechno pošli mejlem – s tím, že osobně to s ním řešit nejde, tak mu to posíláš písemně... Přiteli dej opravdu volnost. A zkus si najít několik dobrých kamarádů na dopisování... Pavlínko, jak jsi možná četla, měla jsem teď nějaké problémy se svým počítačem, jak budou za mnou, napíšu ti ještě další dopis :-))) rozhodně se ozvi, co je nového. Ahoj, daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk