Prave v patek tam byva obrovsky souk. No uznejte ... trh na hrbitove ? To jsem prece musela videt! A kdo je lepsi pruvodce nez rozeni Kahirani? Sagira a Masud se mne snazili premluvit, ze snad radeji  pyramidy, ale ty jsem si chtela nechat na zitra, aby s nama mohl jit i Sashi, který dnes cekal nejaky dulezity hovor z Tokia a nemohl se hnout od telefonu. Hapi zase mel nejakou dulezitou schuzku o islamu, na kterou meli prijet nejaci Syrani a Sagira se rozhodla, ze radeji nikam nepujde a udela radsi neco k veceri, na kterou je oba pozve. Rekla ze se domniva, ze Masud bude mit i tak plne ruce prace se starat jenom o mne. Vystoupili jsme z auta kousek od hrbitova, proklickovali jsme pres silnici (paneboze mohli jsme byt snad petkrat mrtvi, aspon podle mne) a skrz rezavou starou branu, kde byl obrovsky napis v arabstine, jsme vstoupili.

     "Tak jsme tady", rekl  Masud a sli jsme dal  po dlouhe neupravovane ceste, ktera se tahla mezi hroby. Vysvetloval mi, ze egyptsky zakon rika, ze kdyz se na nejakem hrbitove 15 let nepohrbiva, muze byt pouzity k jinym ucelum. V Cairu, zije 6 milionu lidi na 214ti ctverecnich kilometrech, chudi lide bez pristresi si obsadili mausolea a spi v hrobkach, rakve jim slouzi jako stoly ci postele. Mezi mrtvymi ziji, vychovávají deti, jedi, vari, miluji a take umiraji....Z toho jsem mela dost neprijemny pocit.     

     Premyslela jsem o lidech co tady ziji. Jestli nekdy mysli na mrtveho, se kterym sdileji byt. Jak asi v noci spi? Nevadi jim to? Nezapomenutelny obraz byl trh sam. Reznici predkladaji obrovske nadoby plne vnitrnosti, hromady jater a masa v horku na slunci, v nich i kolem miliony much. Lidi hrabajici se v krvi do puli loktu, prebiraji, ktery kousek je lepsi, prodavaci dohadujici se se zakazniky, prekrikuji jeden druheho.. Masud poznamenal, ze co pres tyden nekde ztratis, nebo ti to nekdo ukradne, to v patek najdes tady na trhu ...  Vsude v Egypte je spina, ale tady clovek musel chodit mezi lidskymi i zvirecimi vykaly a zvratky. Mrtvoly kocek, dav lidi, ktery te postrkuje chvili sem ci tam, krik a zvuky zubozenych zvirat splyvajici v temny hukot, proste hruza. Ale presto.. i kdyz se to zda morbidni, mezi nahrobky vyskaly deti, hraly si na honenou, zeny vesely pradlo a jako vsude jinde se za nami tahli zebraci. Vubec nepomohlo, ze jsem se na to oblekla do beztvareho kaftanu a hlavu ovazala satkem, hidzabem. Pripadala jsem si jako pstros, ktery schovava v pisku hlavu ... naprosto zbytecne. Masa lidi  mne odtahla od Masuda a vlekla mne kamsi pryc..

     Prodavaci na mne pokrikovali, abych koupila to, ci ono, snazili se mne chytat za kaftan....Nikdy jsem netusila, ze budu kdy nakupovat na hrbitove a navic, co se tady da vsechno najit. Kosile z mrtvol sem snad jeste patri, ale chranena zvirata, která jsou zakazana nejen vyvazet, ale i chytat (egyptske zelvy a male opicky), tranzistorova radia, vzacne mince, o kterych prodavač tvrdil, ze jsou z doby Ptolemajovcu, to znamena jeste pred nasim letopoctem, patrne ukradene z hrobu egyptskych kralu, vedle plechove nadobi a destniky z umele hmoty, koberce, budiky a elektricke vysavace... Jit takhle samotna bylo hodne neprijemne, citila jsem, jak mne nekdo zezadu osahava, ale sevrena davem nemohla jsem se ani obratit... dav si proste se mnou pohraval. Mela jsem pocit, ze se zalknu.    

     Agresivita tech lidi byla opravdu hrozna.   Konecne se ke mne prodral Masud a chytil mne za ruku. Jen tak se dalo udrzet pohromade. Spousta veci co jsem videla, byly podle mne nepouzitelne, hory rozbitych hracek, nefungujici hodinky, prastare psaci stroje, roztrhane  casopisy a stale jen, kupte, prosim kupte!. Zastavila jsem se u jedne hromady a uvidela zajmavou brozicku na krk. Vypadala opravdu, ze je hodne stara. Ukazala jsm na ni nenapadne Masudovi. "Chces ji?" Bylo to primo nadherne sledovat jak umi Egyptan smlouvat! Masud navrhl cenu, za jakou je ochoten brozicku koupit. Prodavač se zasmal a rekl petinasobnou cenu.. Masud ji snizil.. Prodavač zalkal, ze za ty penize by to neprodal ani vlastni matce. Masud mavl rukou a se mnou v patach zacal odchazet. Prodavac se vrhl za nim. "Pockej, pockej" kricel. "Dam ti to levneji ... at te Allah prokleje!"a strcil mu broz do ruky. Masud ji upustil na zem, ze ji za ty penize nechce. Prodavac ji zacal na zemi hledat a cena se stale snizovala... Nakonec jsme ji koupili opravdu za minimum. Podle mne ta broz mela opravdu vetsi cenu. Tohle smlouvani mi uz pripadalo trosku moc... asi to bylo tim, ze mi bylo tech lidi lito, rada bych zaplatila celou cenu, jen abych jim pomohla v te bide.  

     Bohati lidi byli pohrbivani v mauzoleich, ktere byly spis domky nez hroby. Maji spoustu pokoju, loznic, a nekdy taky maly domek pro hlidace a nektere pripominaji palace.  Velike krasne mausoleum je asi tolik, co driv znemanala pyramida pro faraona. Pochopitelne rikala jsem si, potomci faraonu prece nemohou byt jen tak hozeni do hrobu! .Nikdo neocekava, ze mrtvi ozivnou, ale zivi je chodi navstevovat, maji tam pikniky a nekdy zustavaji i pres noc.Kolem si stavi dalsi lidi domky z hliny a jsou tam obchody a velice rusno, proste zijici hrbitov nebo vlastne hrbitovni ctvrt. Urcite je tam vic zivejch nez mrtvejch. Presto predstava vyhledu z okna na nahrobni kameny je podle mne deprimujici.    

     Predstavovala jsem si, jak asi na otazku "Kde bydlis?" bych odpovedela, ze na hrbitove!." a hned jsem si vzpomela na Erbenovu svatebni kosili.... Ten hrbitov – a tech krízu rad?" "To nejsou kríze, to muj sad! Hoj, má panenko, na mne hled, a skoc vesele pres tu zed!"" Domu jsme se dostali pozde odpoledne. Sla jsem se hned vykoupat a pak jsem psala dlouhy dopis Hamadimu. Tak strasne se mi styskalo....Uvidim ho jeste? Habibi.....Bylo to strasne depresivni, kdyz jsem od nej nemohla mit zadnou odpoved! Najednou jsem si prala byt odsud co nejrychleji, mit alespon svou pevnou adresu! Zaklepala na mne Sagira, ze prisel Sashi. Utrela jsem si slzy a sla jsem do obyvaciho pokoje, ale vubec se mi nechtelo. To byla jedna z neprijemnosti me situace, kdyz clovek neni sam a musí se podrizovat rodine, se kterou zije. Nemuzu si ani rozhodovat o vlastnich navstevach !!!

Alena Kennedy, Yukon, Kanada

linkuj.cz vybrali.sme.sk