Je to velice povedený pořad,nevynechal jsem jediný díl,když jsem zrovna nebyl doma,tak jsem si to nahraval,i když to normálně nedělám.Gratuluju paní Třeštíkové,skvěle zaznamenala osudy “obyčejných lidí”.Souhlasím s názorem,že toto je ta pravá reality show.Ten minulý díl určitě zasáhl každého,kdo je alespoň trochu “normální”.Na závěr jen přání,aby takových pořadů bylo více…..

To je výýýbornej nápad. Co kdybysem já taky zveřejnil svý konto na posílání příspěvků? Třeba prozačátek tady na Kudle. Kdybysem eště k tomu zveřejnil úryvky ze svýho šíleně pohnutýho života (mladší milenky, starší auta, furt jen placení daní, soc. poj., zdrav. poj., zdražený pivo, zdražený cigára, zdražený vepřový, atd. atd. atd.), tak by se jistě mnohej (mnohá) ustrnuli!

Po šest nedělních večerů se bylo opravdu na co dívat. VyVolení a Big Brother se mohou jít zahrabat. Dokumenty paní Třeštíkové? Toť úchvatná reality show bez tupých a strojených senzací.
U toho posledního dokumentu jsem přemýšlel, zda před tímto párem obrazně smeknout klobouk či ho radši odhodit v dáli. Chvílemi mne totiž uváděl v úžas, ale za pár minut by člověk nad výsledkem zaplakal. Viděli jsme velice příjemné, nevídaně činorodé a šikovné lidi. Dokázali po revoluci vzít životy do svých rukou. A k tomu se snažili zvládnout ještě chod domácnosti s pěti(!!!) dětmi. Bohužel si toho na svá bedra naložili více, než byli často schopni unést. Zejména pak paní Ivaně dával tento náročný život pěkné kapky. Na úkor šíleného pracovního nasazení zřejmě trpěla i výchova dětí. Nicméně za odvahu, tvořivost a schopnost bojovat ten klobouk opravdu rád smekám.
Stejně tak činím před tímto výborným dokumentárním počinem.

Startovní čáru měli úplně stejnou, ale věřte, nezáleží na pohlaví. Můj otec by dopadl úplně stejně jako ženy v těchto dokumentech, kdyby nebylo mamy. Tři děti (vlastně s otcem čtyři) na krku a profesně se dokázala vypracovat na odbornou uznávanou sestru s VŠ vzděláním, když jsme všichni odrostli. Otec byl x let nezaměstnaný a teď v předčasném důchodu a kolik měl šancí a volného času. Nesedět doma se založenýma rukama a neokecávat proč a nač.

jinak jsem viděla všechny. Paní Třeštíková říkala, že páry vybírala náhodně na matrice a výsledek je opravdu zajímavý:
Tři páry vytvořily fungující rodinu, tři se rozvedly (dva kolem roku 2000, kdy se točila druhá řada). Všechny páry sice začínaly na stejné startovní čáře, přesto ty, které vydržely, měly dle mého mínění menší šance (studenti na VŠ, sotva vyučená 17-letá kadeřnice v jiném stavu a 20-letý řidič...).
Nejhlůř dopadl pár, který měl jako jediný svatbu v kostele (nevím, ale pro mě má svatba v kostele větší váhu než ta "obyčejná" na radnici), a který se (na rozdíl od většiny ostatních) brát "nemusel". Výsledek - dost nepříjemné rozvodové tahanice už po 2,5 roku, znásilnění dcery, na konci její smrt... Řekla bych, že tato svatba bylo pro aktérku - paní Marcelu to nejhorší rozhodnutí. Kdyby tehdy potkala nějakého šikovného kluka, který má rád přírodu, vandry a koně, možná by se její život ubíral lepší cestou. Ale to je jen plané "kdyby". Myslím, že její příběh otřásl všemi, kdo ten díl viděli.
Celý seriál je pro mě jedinečný a doufám, že paní Třeštíková natočí nějaká pokračování.

mne to zasáhlo moc. Jsou to i moji vrstevníci. Kolikrát jsem přemýšlela, kde jsem dělala chyby, ale díky tomuhle seriálu si myslím, že to byla prostě taková doba. Jinak to nešlo. A to i ta 90. léta.

Celé jsem viděla pouze poslední dva díly. A ty mne utvrdily, že rodinná či lidská vůbec spokojenost vůbec nezáleží na penězích. Příběh paní Haverlandové mnou opravdu otřásl. Tolik smůly a neštěstí musí být na jednoho člověka opravdu mnoho. Jistě je také dobré, že její osud vzbudil vlnu soucitu a solidarity. Jen si nejsem jistá, zda zveřejnění jejího konta a posílání peněz je to pravé ořechové. Musí matka s nemocným dítětem bydlet pouze v Praze, aby ono mělo vše potřebné ke svému zdravému vývoji? Nežijí takové děti v celé naší republice? Myslím si, že lidí s podobnými neblahými osudy je mnohem více. Měli by všichni zveřejnit svá konta? Měli bychom všem přispívat? Je toto řešení?

Včerejší příběh dokazuje, že ani úplné hmotné zabezpečení nedává záruku šťastného manželství, šťasných dětí, spokojené rodiny. V první části dokumentu jsme shodně s manželem konstatovali, že jsou to velmi šikovní lidé a netrpělivě jsme očekávali, jak svou zručnost a pracovitost zúročí po revoluci. Podle našeho mínění to nezvládli. Nelze mít vše - velkou spokojenou rodinu a velké podnikání.

Tento patý díl byl pro mne odstrašujícím příkladem toho, jak člověka může zahubit vlastní lenost a pohodlnost.Marcely mi bylo líto na konci, kdy ztratila dceru. Nepřeju to nikomu a jako máma si nikdy nedokážu představit tu bolest - pochovat své děti jinak než v náruči. To asi každá z nás.
Obecně ale k jejímu příběhu musím konstatovat, že pořádat sbírku z lítosti pro paní, která za celý svůj život díky své lenosti, pohodlnosti nebyla schopná se posunout ani o krok vpřed, mi nepřijde jako to pravé jak ji posunout kupředu a doopravdy jí pomoci.
Celý příběh byl velmi emotivní a ihned po jeho shlédnutí jsem měla velmi smíšné pocity. Proto jsem nahrála jeho reprízu jako putovní poselství pro své kamarádky, které neměly tu možnost dokument sledovat.
Myslím, že v porovnání s akční a šikovnou paní Strnadovou ze šestého dílu, před kterou smekám, působila paní Haverlandová, která převážnou část dokumentu prokouřila sedíce u stolu, pokřikujíce na děti a stěžujíc si na svou finanční situaci a nezaměstanost provázející ji po celou dobu, opravdu rezignovaně v boji s životem a snahou za jeho prožití naplno. Nemám právo nikoho soudit, jen mi lítost nad životním osudem hrdinky Marcely, vyjma tragické události roku 2004, přijde "nezasloužená". O to víc pořádaná finanční sbírka.

Teď mě asi ukamenujete za můj hodně odlišný názor, ale je můj a myslím, že když byste měly tu možnost shlédnout vše ještě jednou, daly byste mi za pravdu.

Zdravím všechny Kudlanky Vaše A.

a mohla bych se dívat dál až do vánoc - skvělý počin ! Strnadovi z posledního dílu jsem litovala - jsou činorodí, pracovití, schopní, ale bez paní k ruce doma a bez zadlužení (není-li základní kapitál po ruce) je to odsouzené ! Dovedete si dámy představit ten velký dům a 5 dětí, na které zákonitě neměli moc času a podle toho to vypadalo ? Byl čas jen na otcovy zřejmě vysoké nároky, nejstarší to unesl snad nejlépe. Dělat k tomu účetnictví a vše mít v pořádku ? Hned se mi líp uklízelo 2+1 s vidinou úplně volné neděle. Ta ženská se uštvala. Peníze a krásný dům náhle k ničemu.
A souhlasím s alexem - Marcely je mi taky líto, ale je to mouchy snězte si mě. Musíme však uznat, že ne všichni jsou činorodí a že třeba tu uklizečku někdo prostě taky dělat musí. Někteří lidé už takovou letoru mají a nemohou za ni.
Takže snad jen ten první pár byl i nyní v pohodě, že ?

Po vyprchání emocí: zcela souhlasím s tím, co vy. Ale Wendy má pravdu v tom, že je i hodně těch "trpných, neprůbojných". Kdyby Marcela měla za manžela trochu jiného, dost možná by měla i ten osud lepší; kdyby měla nějakého "popoháněče" - např. k jakému se přirovnává Jana v "NEZÁŽIVNÉ VZTAHY" nebo i Jarka v "PREDLOUHÁ REKONVALESCENCE". Prostě někoho, kdo by ji trošku popohnal, pomohl jí, nebyl jen takovým bubákem maminčinym, jakého měla. Není prostě každý bojovný, schopen se rvát s osudem. A znovu, použiju slov Wendy: "Někteří lidé už takovou letoru mají a nemohou za ni."
A jestli teď, po tolika létech srabu, jí někdo trochu pomůže, tak jí to popřejte... Ona určitě zas tak moc až nedostane a nemyslím, že by to někde rozfrncala po hernách. Ano, je takových lidí určitě hodně, ale to zase neznamená, že každý den se na někoho vybírá... Prostě: tuhle paní viděli v televizi, uvědomili si normálnost svého a nenormálnost jejího života, tak jí ulomili sousto ze svého koláče.
Já si dokonce myslím, že ona byla snad i teď poprvé v životě šťastná...

Alex diky, co jsem se dozvedela, ze lide ji lituji jsem si zacinala myslet ze jsem divna...mam stejny nazor jako ty...ta zenska si za to mohla sama..uz jenom tim jakyho si k sobe vybrala nemoznyh chlapa a pak uz se to jenom tahlo dal..stale jen vymluvy proc nemuze pracovat, stiznosti jak bydli a na malo penez...proste az na to nestesti na konci s ni zadny soucit nemam..je mi lito

A ja jsem rada, ze jsem diky Kudlance nasla na netu cislo uctu a mohla jsem Marcele poslat neco na prilepsenou. Chapu, ze je dnes spousta potrebnych a nemuzu pomoc vsem, ale kdyz neposlu na psi utulek, tak nekroutim hlavou nad temi, kteri to vidi jinak.

No a o to jde..spolehat na pomoc jinych..ja radsi poslu na ten utulek

auto mi přejelo psa, šok. Od čtvrtka mám psa z útulku. Totální demolice bytu, čert vem krámy. Matka i otec neznámi,věk asi 2-3 měsíce, známí se sází o jakou rasu se jedná. Tenhle tvoreček by asi další noc v kotci se zmrzlou vodou nepřežil. Ten osud do svých pacek vzít fakt nemohl. :-)

teda teda, nechci tady rozjiždět diskuzi na téma kdo si pomoc zaslouží víc a kdo míň.... doma se mi to hemží zvěří, co se mi jí sželelo, pravidelně zásobuju charitu šatstvem a posílám na nadační fondy své pidi příspěvky ovlivněná nějakou srdceryvnou kampaní.vážně nejsem zloun zlej ani nelida, jen mě rozčílilo jak paní která celej život nehla prstem pro to, aby se měla líp, tak teď je podarovávána od dobrých lidí co jí chtějí pomoci. šlo mi jen o to, abyste se zamysleli ne nad tím, jestli jste dostatečně štědří a samaritánští ohledně neštěstí druhých, ale o zamyšlení nad leností, povalečstvím a nad tím, že ne nadarmo se říká - každý svého štěstí strůjcem. záleží na každém jak se k životním strastem postaví a co udělá pro to, aby bylo líp.

kate díky za podporu :-) vaše a.

že muj nápad s posíláním "drobnejch" obnosů na mý konto v ČSOB zustal absolutně bez povšimnutí.
A to bych se mohl stopro zaručit, že takto utrženej penís nepoužiju ani na herny, ani na drogy!
Proč někteří zdraví a práceschopní můžou dostávat prachy zdarma, a já ne?

ty jsi zlato že sis vzala pejska z útulku, my máme jednoho takovýho doma taky. Možná jsem trochu divná, ale bývá mi víc líto němých tváří než lidí, snad proto že jak píšeš - třeba zrovna ti pejskové v kotcích svůj osud do svých pacek vzít nemohou...

ale přes to se připojuji k názoru, že šance pokud jsme zdraví máme všichni stejné. Asi před třemi roky jsem byla v dost velkém srabu sama též, ale vyhrabala jsem se z toho, našla si novou práci a tam byla taková velice milá, leč velice neupravená paní uklízečka. Stále smutnila a skuhrala na život, jak je sama, bez peněz, bez bytu..... protože jsem takový lidumil, zůstávala jsem v práci déle a poslouchala jí a pomáhala, přijela odněkud z Ostravy do Prahy na inzetát, že bude dělat nějakému nemocnému pánovi za byt a stravu hospodyni. Pán byl zlej, začal jí brát její důchod, namlátil jí, vyhodil jí... kde žila netuším, bylo léto asi v parku. Začala jsem jí pomáhat, dělala jsem před tím v realitách, sehnala jsem jí nebytový prostor ve kterém se dalo bydlet za 2 tis měsíčně (v době kdy tu levné garsonky stáli 11 tis), bylo to na ní moc drahé. Pak mi sama řekla, že má v Ostravě byt, který neplatí, takže jí z něj začali stěhovat. Nechápala jsem. Ptala jsem se jí proč ho nepronajme nebo neprodá, nebo tam nenechá bydlet někoho kdo by to platil. Ne to nejde, protože ho má naprosto plný věcí pro syna (který měl rodinu a žil v jiném bytě), říkala jsem jí ať to platí alespoň z části aby se nestala neplatičem a vrátila se tam, nedala si poradit naprosto v ničem. Ani se nedivím, že dopadla jak dopadla, sama si to vybrala. V socialismu jsme měli téměř všichni stejnou startovní čáru, jak to kdo vzal do rukou je už jeho věc, svůj osud a život si volíme většinou sami. I lenost se dá přemoct a jestli ne, tak na co si pak stěžujeme. Myslím, že i kdyby tito skuhrálci dostali spoustu peněz, že jim stejně protečou mezi prsty, protože s se s nimi nikdy nenaučili a nenaučí hospodařit. Spousta těchto lidí mají jen sny a neumí pro ně nic udělat, v lepších případech jsou zvyklí chodit do zaměstnání, ale neumí si vážit dobré práce.

pozoruju bezdomovce, je to hrůza, jen se podívejte, jak se mění jejich věková hranice, dřív to byli lidé staří, dnes jich je nejvíce kolem 30-40 let a v jském jsou stavu, ožralí, špinaví, smradlaví a nemocní. Občas je poslouchám, sociál je dost vysokej, tak proč by pracovali? Život je krásnej takhle profákanej u řeky, v parku, v lesích, v hospodách, jedou si do svého města 1x do měsíce pro peníze a pak zase zpátky do Prahy, tady je život!! Jeden mě zastavil a chtěl po mě peníze, řekla jsem mu, že pracuju a živým sama své děti, tak jsme na můj plat 3 lidé, že mé děti chodí na brigády po škole, aby si vydělaly na to co potřebují, protože jim nemohu dávat kapesné, jestli mu není hanba? Ať jde také pracovat! Byl tak v mém věku kolem 40 ti. Odvětil proč bych to dělal? Já si takhle vyžebrám víc než Ty si za měsíc vyděláš. Řekla jsem mu, tak nevím proč bych ti měla dávat peníze, dám je raději svým dětem, protože oni se snaží a šla jsem jim koupit něco dobrého i když jsem to neměla v původním plánu.

Buď ráda, že Ti jednu nenatáhl!

Na to sou voni hákliví!

někdo pomoci může někdo pomoci chce, každý dělá jak to cítí, já cítím, že občas ta pomoc není jen v penězích, a sama za sebe hrdě můžu říci, že pomáhám kde můžu, ale musíš také vidět, že si toho ti lidé váží a snaží se, pak to má smysl, zajímalo by mě jaké by asi byly názory lidí, kteří dali peníze a je jedno jak velkou částku, kdyby pak viděli jak s nimi dotyční lidé naložili!!! Myslím, že je mnohem účelnější lidem pomoci radou, kontaktem,...., pokud tu možnost máš, vždyť i ten postižený musí pro tu svou situaci něco udělat a čím více se bude snažit, tím více si toho bude vážit a pak to celé má smysl. Protože valná většina lidí se tam dostala svými špatnými životními rozhodnutími a tím jaký ten život vedli. Dostat hromadu peněz není vždy to správné řešení.

Sem teda jen poznamenal, že podle mnohejch zkušeností to voni cejtěj dost úkorně, když jim nic nedáš, ani cigáro, a sou schopný Ti to dát i najevo.
I tady na Kudle se před asi rokem psalo vo nějaký zmaštěný Rumunce s dítětem na ruce, kerá u Hlavního nádraží dost vošklivě seřvala ženu, když jí, žebrající vo prachy, dala místo peněz krabici plnotučnýho mlíka pro to mimino. A měla co dělat, aby utekla bez úhony.
Myslim, že zrovna tahle, a většina dalších, by se Ti na Tvou "nepeněžní" pomoc zvejšky ***********

pak je asi opravdu jednoduší a zřejmě i výnosnější takové citové vydírání kolemjdoucích. Nedokážu posoudit, nezkoušela jsem to, vždy jsem měla pocit, že mám dvě zdravé ruce a spoustu energie na to, abych žila na úkor ostatních lidí a bylo by pod mou úroveň žebrat nebo žádat jakoukoliv pomoc. A to má valná většina z nich, jen ta hrdost zřejmě schází.

dávám na ulici penízky muzikantům, jinak nikomu. Ani cigáro nedám. Někteří bezdomovci vypadají už tak, že bych je taky nezaměstnala, ale ze začátku určitě vypadali líp, tehdy měli shánět. Znala jsem muže, kterého manželka po rozvodu vystěhovala z bytu, nebil ji, neubližoval dětem, měli 3+1 tak by tam aspoň dočasně mohl zůstat. Šel jak beran, neměl kam, a zůstal pod mostem. To jsou osudy a některé si skutečně lidi zavaří sami.

že když něco někdo chce dát, tak proč ne. A hlavně je blbost řešit, jestli to někomu pomůže nebo ne. Nebo jestli si to zaslouží... nemáme právo někoho odsuzovat.

o někom říci že nic nedělá.Jenže Ono srovnavat paní Marcelu třeba s zrovna s paní Ivanou je dost nemožné.Paní Ivana je vysokošklačka,a má tvořivou povahu.Paní Marcela byla vyučená chovatelka koní a vyšší ambice neměla.A podle mě nebyla ani tak chytrá,a tím ji nechci nijak ublížit.A měla smůlu na muže.Paní Ivana měla štěstí že ji muž neopustil a podržel ji i když chtěla páchat sebevraždu.Marcela to štěstí neměla.Dokonce jí obdivuju že to všechno zvládla a nestala se z ní ubohá alkoholička po všem co jí potkalo.Tak která je z nich lepší??

o někom říci že nic nedělá.Jenže Ono srovnavat paní Marcelu třeba s zrovna s paní Ivanou je dost nemožné.Paní Ivana je vysokošklačka,a má tvořivou povahu.Paní Marcela byla vyučená chovatelka koní a vyšší ambice neměla.A podle mě nebyla ani tak chytrá,a tím ji nechci nijak ublížit.A měla smůlu na muže.Paní Ivana měla štěstí že ji muž neopustil a podržel ji i když chtěla páchat sebevraždu.Marcela to štěstí neměla.Dokonce jí obdivuju že to všechno zvládla a nestala se z ní ubohá alkoholička po všem co jí potkalo.Tak která je z nich lepší??Držím jí palce aby ji to v životě šlo už konečně lépe.

sklouzla k odsuzovani zebrajicich, doufam nema spojitost s osudem pani Marcely. Ona o nic nezadala ani nic neocekavala . . a mimochodem, z toho, ze pri zpovedi sedela a kourila, bych tezko usuzovala, ze byla lina a pohodlna. Chodila do zamestnani, starala se o dve deti . . .jak jednoduche nekoho kritizovat a odsoudit.

Mela smulu na muze...to je formulace, ktery nerozumim..myslela jsem, ze clovek s mozkem si partnera vybira..on je mu snad pridelen nebo co???Prave , ze Marcela ocekava..ocekava, ze se o ni NEKDO..je jedno kdo (hlavne stat ) postara, protoze sama moc iniciativy nevyvijela..brala vse jak to prislo..to mne stve..ta pasivita a asi mozna rezignace..ale to je proste muj problem, uznavam..az na male vyjimky si kazdy za svuj osud muze sam..jde o pristup, vuli a o CHTENI nebyt ve srabu..v dokumentu jsem slysela hlavne spoustu duvodu proc nemuze pracovat..a nakonec..stejny pristup mela i dcera..stale nejake ALE proc to nejde..nesehnat praci v Praze je podle mne VRCHOL neschopnosti. A ted do mne :-)

Hezký!!! Jo!!!

Lidicky, koukam ze vetsina z vas ani nikdo z vasi rodiny neprozil vetsi nebo mensi tragedii. Nikdo nemel deprese. Zavidim :) Vite co, ono se vam snadno rekne, ze je nekdo blbej nebo linej, ale rada bych videla vas, kdyby se vam stala aspon jedna vec z tech co potkaly pani Marcelu. Verim tomu ze se snazila, bohuzel jenom tak, na co mela a mohla mit silu. Nadavat lidem s psychikou nekde uplne jinde, nez litate vy, je podobny jako rejpat do cloveka s otevrenou zlomeninou nohoy: "pobez, nebud srab, to rozchodis!" A nerozchodi, divne, co? Pomoc v tomhle pripade znamena mnohem vic psychickou podporu. Tady ovsem muze fungovat stejne i ta financni. Pani Marcele treba dojde (a doslo) ze se najde nekdo kdo sdili jeji osud. To taky neznate, vidte? Ale pomaha.... Pokud vidite nekoho kdo trpi, zkuste mu radsi driv otevrit cestu, nez mu zacnete nadavat. Ze je to mozna jeji/jejich chyba, ok, treba si vzala "jenom" spatnyho chlapa. Akorat me tu napada, jak moc malo se zmenili, mile damy, ti vasi. Nemyslim si ze se z kazdeho vyklube alkoholik nebo sadista, ale pochybuji ze vypadali vzdy tak, jake jste si je braly. Pokud mluvim k dokonalym lidem, kteri nechybuji - pardon. I vy se dockate, chyb i klacku pod nohama. Pak budete jenom doufat, ze vas lidi, co maji aspon trochu toho pochopeni, podpori. Pokud ne, pokud je vas zivot stastny a vzy bude, pak znovu zavist ;) Do me klidne taky :))

Všichni kdo kritizujete si přečtěte velký rozhovor s paní Marcelou v časopisu instinkt.Já tu paní obdivuji za její vnitřní sílu a vůli k životu.Chtěla bych tady píšící chytráky vidět, jak by ustáli v pohodě polovinu věcí, které paní Marcela více či méně zvládla.

to je ten rozhovor.
A opravdu je pěkný.

Jitce a Ivaně, už mi bylo z těch reakcí opravdu smutno.

Každý má nějaká svoje trápení, dostává od života spoustu kopanců a je jen na něm jak se se vším vyrovná.Pokud ovdovíte jako těhotná a musíte se umět postarat, začít od znova,dodělat vysokou školu, splácet při tom hypotéku a nečekat, že vás bude někdo litovat a musíte si své místo na slunci vybojovat sama.Pak třeba pro Vás příběh Marcely bude příběhěm člověka který nedělal nic pro to, aby se měl líp. Článek popisuje její strasti a životní nezdary. Není jediná, kdo v životě dostal nafackováno.

Tak už ji přestaňte litovat, jak měla chudák smutnej život, pže není jediná kdo zůstal sám s dítětem a musel se umět postarat.Lítost nad smrtí dcery je oprávněná, to uznávám.....

to nemyslíš vážně,že by jsi Marcele záviděla trochu soucitu s jejím těžkým osudem.Všichni jistě chápou,že takových osudů je mnoho,ale ten paní Marcely byl zveřejněn a lidé na něj reagují.Tak to tak ber a jestli ty jsi konkrétně byla statečná,tak máš můj obdiv.A nemyslím to ironicky ani trošku.

Jasně že jí nezávidím soucit okolí, jen z vlastní zkušenosti vím, že když někoho litujete, začne být bolestníčkem sám a má to opačný účinek. Něco na způsob opičí lásky. Neříkám aby se všichni stali apatyckými vůči hrůzám co se ději okolo nich.Život je život a když budete alkoholik nebo budete mít deprese a všichni kolem Vás Vám budou pomáhat zbavit se toho a začít žít normálně, nebude Vám to nic platné, pokud nebudete chtít sami. A o tom to je, buď někdo chce anebo nechce a vymlouvá se nepřízeň osudu. Tu sílu změnit svůj život k lepšímu musí každý najít sám v sobě...

nikdy nevíš, co vlastně druhému pomůže k tomu, aby vůbec něco chtěl, to je nevypočitatelný, ale dobré slovo nebo účast nikoho nezarmoutí. Někdy stačí úplně malinko a druhého to "nakopne" správným směrem, takže dál už jede sám. Ale úplná nevšímavost myslím není dobrá a většině lidí je z ní smutno. Ovšem jestli je někdo alkoholik nebo závislý, tak tam je to samozřejmě o něčem jiném.

nikdy nevíš, co vlastně druhému pomůže k tomu, aby vůbec něco chtěl, to je nevypočitatelný, ale dobré slovo nebo účast nikoho nezarmoutí. Někdy stačí úplně malinko a druhého to "nakopne" správným směrem, takže dál už jede sám. Ale úplná nevšímavost myslím není dobrá a většině lidí je z ní smutno. Ovšem jestli je někdo alkoholik nebo závislý, tak tam je to samozřejmě o něčem jiném.

nikdy nevíš, co vlastně druhému pomůže k tomu, aby vůbec něco chtěl, to je nevypočitatelný, ale dobré slovo nebo účast nikoho nezarmoutí. Někdy stačí úplně malinko a druhého to "nakopne" správným směrem, takže dál už jede sám. Ale úplná nevšímavost myslím není dobrá a většině lidí je z ní smutno. Ovšem jestli je někdo alkoholik nebo závislý, tak tam je to samozřejmě o něčem jiném.

nikdy nevíš, co vlastně druhému pomůže k tomu, aby vůbec něco chtěl, to je nevypočitatelný, ale dobré slovo nebo účast nikoho nezarmoutí. Někdy stačí úplně malinko a druhého to "nakopne" správným směrem, takže dál už jede sám. Ale úplná nevšímavost myslím není dobrá a většině lidí je z ní smutno. Ovšem jestli je někdo alkoholik nebo závislý, tak tam je to samozřejmě o něčem jiném.