Toto se do velké míry stalo zažitým zvykem a i v pozdějších letech Lindberghovi nejraději trávili čas co nejdál od civilizace, v podmínkách daleko prostších, než by odpovídalo stavu jejich bankovního účtu. Kupříkladu v jejich posledním domě na Havajských ostrovech se svítilo petrolejovou lampou, protože postrádal přívod elektřiny. Ovšem – než Lindy definitivně přistál na Havaji, stalo se ještě moc a moc věcí. Světem se přehnala hospodářská krize, a i když Lindbergha nijak existenčně neohrozila, něco se přeci jen změnilo. Po všech těch letech oslavné publicity, počaly noviny větřit společenskou objednávku po dramaturgické změně. Nebylo zase až tak důležité, jaká byla objektivní pravda, realitou se zkrátka stalo, že články, nahlížející kriticky na Lindyho přínos rozvoji letectví se prodávaly čím dál tím lépe. A to, že hlavním důvodem existence novin nebývá nutnost se psí oddaností hlídat pravdu, lásku a demokracii, nýbrž prodat co nejvíce výtisků, je fakt, který je dobré mít na paměti.
      Z oné doby, kdy se náhled na Lindbergha začal pomalu měnit, existuje tedy velká spousta nelichotivých článků, aniž by to nutně znamenalo, že Lindyho význam pro letectví poklesl. Ve skutečnosti se prostě dostal do stavu, ve kterém ať už udělá cokoliv, vždy se vzhledem k výše popsaným okolnostem najde někdo, kdo řekne, že je to špatně. Kupříkladu jeden novinář zcela vážně prohlásil, že Lindbergh se skrývá před medii jenom proto, aby tím povzbudil jejich zvědavost. Byl to nesmysl. Lindy byl z pozornosti medií unavený a brzy mělo být ještě mnohem hůř.
     Osudová rána dopadla prvního března 1932. Tehdy byl z ložnice v prvním patře jejich domu unesen dvouletý Charles Lindbergh junior. Dům stál v Hopewellu, v odlehlém koutě státu New Jersey a pro příští tři měsíce se stal osou, kolem které se otáčely celé Spojené státy. Tak jako se po historickém letu zvedla vlna nadšení, zvedla se teď vlna pobouření, zcela jistě mnohem větší, než kdyby se obětí stal prostý neznámý Američan.  Ovšem to, co sebou vlna přinášela, zdaleka nebylo jen dobré.
     Upřímných projevů soucitu bylo hodně, to je pravda. Ale přišlo také několik stovek falešných žádostí o výkupné. Možná za to mohla hospodářská krize, možná by se supy slétli i bez ní. Ti političtí téměř jistě. Kdejaký senátor či kongresman pocítil potřebu se vyslovit a být viděn a citován v souvislosti s usilovnou snahou zachránit Malého Lindyho. Senzibilové i prostí šílenci celého světa rozmělňovali práci policie tisícem zaručených zpráv, podnikavci vytušili příležitosti k novým druhům podnikání. Vyhlídkové lety nad místem činu se prodávaly za dva a půl dolaru…
     A tak jako v časech svého triumfu, i zde se Lindbergh stal mediálním průkopníkem. Fotografie uneseného chlapce byla první fotografie tohoto druhu, kterou vysílala televize. Experimentální okruh W2XAB  vysílal fotografii s popiskem několik hodin, shlédnout jí mohlo zhruba tisíc diváků. Mediální hurikán kolem únosu rozvířil prach i na nejhlubším dně společnosti. Do policejních služeb se hlásily pochybné podsvětní figurky. Nicotní práskači i skuteční gangsteři přicházeli s divokými historkami o totožnosti pachatelů. Odměnu na dopadení únosců vypsal i samotný Al Capone! Od něj to bylo obzvláště šlechetné, měl totiž svých starostí dost, právě nastoupil k jedenáctiletému trestu ve státní věznici v Atlantě.
     Možná jako protiváhu k pochybným pomocníkům zorganizovala jedna rozhlasová stanice přímý přenos společné motlitby katolíků, protestantů i židů, ovšem osudová otázka stále jen znepokojivě visela ve vzduchu. Kde je malý Lindy? A kdo jej snesl po zvláštním, třídílném skládacím žebříku, který spolu s žádostí o výkupné, pachatel ponechal na místě činu?
     Být rodičem, jemuž někdo unese potomka, musí být hrozné. Být přitom ještě ke všemu veřejně známou osobností, celou věc příliš nevylepšuje.  Přes horečné úsilí se pátrání nehýbalo z místa a v hysterické atmosféře počal tisk saturovat informační deficit spekulacemi.  Nejprve počali obviňovat důvěryhodný domácí personál, později přidali na seznam podezřelých různé Lindberghovi příbuzné, ve finále obvinili samotného Lindbergha, že svého syna, úmyslně či neúmyslně, zabil sám a po té zakopal někde v lesích kolem Hopewellu...

linkuj.cz vybrali.sme.sk