Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Protoze mam s cim porovnat. To neustale srovnavani me nici, ale co delat proti tomu? V dobe kdy jsem byla s tim prvním, jsem si myslela, ze veci (jako jsou vyrezavene srdce,vlastnorucne upecena pernikova chaloupka, nesmirna pozornost, davani prednosti v jakekoliv situaci me, proste plneni vseho, co jsem mela nejen v ocich), jsou normalni a udela to pro me kazdy. Proste mi videl moc do srdce a ja se toho casem asi presytila). Dnes si rikam: nikdo pro me uz nikdy tolik neudela.Je to proto, ze to byla prvni laska? Nebo ta jedina? On uz nejaky vztah mel, presto tvrdil, ze dokud nepotkal me, byl jen pulka.
     Rodice se dlouho nemohli smirit s tim ,ze jsme se rozesli, ale  meho druheho partnera casem prijali v klidu. Problem je ten,,ze nemohu zapomenout na svou prvni lasku,Hlavne me trapi to, ze on je cele dva roky sam. Mel kratkou znamost, ale ukoncil ji s tim, ze miluje porad me a ze vi, ze nikdy uz nebude nikoho tolik milovat. Citim se porad, porad, porad strasne vinu, za jsem nekomu tolik ublizila a vzala mu idealy a silu.
     Porad premyslim nad obema. Prvni byl velky romantik, ale nebyl tolik dychtivy po vedeni, uceni, presto si kvuli me dodelal maturitu).Ten soucasny je student VS, ale racionalne zamereny clovek. Chybi mi ta romanka, kterou jsem zila cele dva roky. Nevim, cemu dat prednost.
     U prvniho partnera jsem neverila, ze dokaze byt pozorny takto cely zivot, ze me nebude mit tak rad porad a co pak ja, utrapim se? Mozna me primelo takto uvazovat prave proto, ze jeho otec opustil svou zenu po 25letech manzelstvi a odesel za mladsi. Mozna jsem se vylekala, ze by udelal jednou me to same. Ale clovek preci nemuze za sve rodice. S druhym chlapcem jsem zacala bydlet. Je to cl. na kt. se mohu spolehnout, verit mu, sverit se mu. Je to presto porad jeste kluk. Nekdy si rikam, jak ty zenske, ktere. maji o 5 -10let starsi partnery, resi uplne jine veci:)..
     Ale co kdyz ma skutecne prava laska je ta prvni? Proc lidi porad vzpominaji? Proc se nejde divat jen dopredu? Pisu dlouze, presto mam pocit,ze jsem nenapsala nic.´Trapi me i to, ze muj soucasny partner neni verici. S mou prvni laskou jsme spolecne chodili do kostela, zili vice duchovne. Byl sice svym zpusobem prostsi -ale?? Ja proste nevim. Mam se divat na to vsechno rozumem nebo srdcem? Oba svym zpusobem miluji bohuzel nevim koho vic.Je lepsi zustat s nekym o kom vim, ze me finance zajisti, je jistota, nebo s nekym, kdo umi naplnovat romantiku, kterou zena potrebuje? Prvni partner vyrustal mezi zenami (sestrou, mamkou, babickou) vice jim rozumi a nasloucha. Nekdo by mohl rict, ze tito chlapi jsou zzensteli: Druhy ma bratra a zadny vazny vztah prede mnou nemel. Rikam si, co kdyz si rekne taky jednou, ze neni dobre zustat s prvni laskou? Mozna se mi vse vrati, co ja vim. Prvni chlapec byl ze stejne socialni vrsty, druhy je z mnohem lepe situovane rodiny. Rodice mi vzdycky rikali rovny ,rovneho si hleda.

     Nevim, co je lepsi pro budouci zivot. Dokazu si představit, jak vam to zni. Premysela jsem o tom vsem opravdu dlouho, psala jsem si pro a proti, plusy a minusy, ale vse mi vychazi stejne. Jeden ma to co druhy nema a naopak. Co by melo byt pro zenu zivotni prioritou? Doufam, ze se pres sve citove problemy dokazu nejak prenest a jeste letos „odstatnicuji“ J

     Dekuji za trpelivost a doufam v nejakou odpověď. Preji Vam vse dobre. Linda<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

ODPOVĚĎ:

     Milá Lindo, tak si vzpomínám, jak mi říkával děda: máš vejšku, ale vo životě nic nevíš! Ano, bohužel, je to i tvůj případ J… Dáváš si otázky, jaké by snad příslušely čtrnácti – šestnáctileté… maximálně… Podívej, nemůžeš za nikoho – myslím, že ani za sebe sama – jednoznačně odpovídat, co bude za pár let, za delší dobu. Jestli tě bude mít rád, jestli se nebude chovat jako jeho rodiče… A mám pocit, že ti záleží na věcech a vypichuješ věci, které sice na první pohled „jsou hodně vidět“, ale zase pro život nehrají moc velkou roli.

     Takže – i když sis dávala otázky pro i proti, dávala sis ty špatné. Nebo kdybych se vyjádřila lépe: nedávala sis ty hlavní. Ale jedno je zřejmé: rozhodně se ti víc (v dnešní době) líbí submisivní než dominantní partner. Ovšem, máš-li na výběr jen dva, tak ono to zas není tak divoké, že? Hele, snaž se proto použít i chlapy ostatní – tedy, myslím jen k tomu případnému porovnávání J J J.

     Dívej se kolem sebe, na vztahy, manželství ostatních lidí. Víš, připadá mi, že si chceš vybírat „nejlepší pečivo na světě“ a máš na výběr jeden rohlík a  jednu buchtu… Jako bys ani nevěděla o přeplněných pekárnách a obrovském sortimentu… Hele, ve čtyřiadvaceti, když ty sama ani pořádně nevíš, co chceš, je špatné se rozhodovat na celý život.

     Máš už nějak nalinkováno, co ty budeš pracovně dělat dejme tomu během dalších dvou až pěti let? Nebo bys se raději chtěla vdát a starat se o miminko?  

     Mimo jiné – on ti ten první snad dal nějak výrazně a jasně najevo, že by s tebou chtěl začít chodit znovu? Nějak jsem to nepostřehla… Prosím tě, snaž se uvažovat trochu racionálněji, přestaň vzpomínat na vyřezávané srdíčko a upečenou perníkovou chaloupku. Ano, je to romantické, ale jen podle toho nemůžeš plánovat svůj budoucí život.

     Lindo, myslím, že bys ještě neměla spěchat do manželství – co takhle si dát ještě rok? Ale využít ho, snažit se poznat další a další lidi? Ne, nemyslím tím se s oním současným rozejít, ale nebrat to tak smrtelně vážně – ostatně, víš, jak to bere on?        Nechci tě v ničem zrazovat, ale většinou se chlapci ve 24 dobrovolně do manželství neženou… nebylo by asi dobré, abys s ním žila další 3 – 4 roky, pak byste se mohli rozejít a on by si pak, dejme tomu za další 3 -4 roky vzal nějakou dvacítku…

     No, asi jsem tě nepotěšila, nenapsala jsem ti – toho ano, toho ne. Jednak neznám tebe ani je, druhak – i kdybych věděla o vás všechny potřebné informace a opravdu ti napsala, koho, tak stejně to bude jen můj subjektivní názor. A já s tím dotyčným přeci nemohu žít za tebe J.

     Hele, když tak se zamysli a ještě napiš – můžu ti alespoň pomoci v tom, že ti dám nějaký ten návod na „vybírání si“… daniela

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk