orientovanejch v různejch částech Prahy, který sloužily jako šmajchlkabinety pro jeho nesčetný konkubíny. Říkalo se, že Pepa je malej, ale šikovnej...) a Josef mi vypráví, co celý ty roky dělal, jak se mu dařilo v byznysu a přitom mi nenápadně vyhrnuje triko. Vzhledem k tomu, že mám na sobě svý oblíbený flanelový pyžamkový kalhoty a v sobě podivnej klid, jakože před timhle chlápkem nemusim zatahovat břicho ani se štelovat na "úchvatně chytrou, vtipnou, jiskřivou a zářící samičku," je mi to fuk.

     Hm a najednou ležíme pod příborníkem a souložíme, Josef nezúčastněně glosuje, jak mu při každym pohybu vpřed překáží roh příborníku, tak mu chránim spánek rukou a v duchu si užasle řikám: "Teda že skončim s timhle prckem na tébichu, to by mě nenapadlo ani ve snu..." ŠUP, je hotovo, jakoby nic vyskakuju ze země, natahuju flanelky, Josef pozoruje vlhkou skvrnu na koberci a praví: "Až budeš příště zas potřebovat, normálně přijď, večer bejvám doma" a já kejvu a mažu domu. 

     "Tydydy tydydy," nesměle pípá mobil a mně se viditelně ulevilo, že jsem coura jenom ve snu...

Je sedm hodin ráno a já jdu cvičit... Když o půl hodiny později ležim na zádech a dělám šikmý zkracovačky, kouknu na Trenéra, kterej nade mnou stojí a nahlas počítá "Výdech — dvacet — výdech — dvacetjedna", hlavou mi bleskne, že se trochu podobá Josefovi....

     Nevim jak vy, ale já už jsem jara docela plná.