Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

S procitnutím přišly problémy ze strany manžela, ale to se dalo očekávat. Nelíbilo se mu, že se ho neptám, kam můžu a nemůžu jít, že jsem začala chodit víc mezi kamarádky, našla si koníčka, další problém byl, když jsem se  po mateřské vrátila do práce a začala vydělávat své peníze. Nejdřív o nich chtěl rozhodovat on, ale postavila jsem si hlavu a neodevzdávala jsem mu výplatu. Tak abys aspoň trochu nahlédla do našeho vztahu. Jeho otec je strašný despota, sobec a manžel má dost rysů stejných. Přes kruté boje jsem se nakonec trochu osamostatnila, což manželovi asi ze všeho nejvíc začalo vadit. Potom jsem mu přišla na nevěru, něco se zlomilo a když jsem to dokázala po nějakém čase překousnout a odpustit mu, chvíli byl klid, ale fakt jen chvíli a přišla nevěra další. Do té doby jsem mu byla věrná i v myšlenkách. Jenže pak se něco zvrtlo, začal ty své krasotinky střídat a pořád mi doma vyčítal, že se tahám s kdekým, nestarám o domácnost a tak. Prostě svoje svědomí si chtěl umlčet na mně. Byla jsem z toho zoufalá a dost na dně. V té době jsem se na internetu seznámila s jedním mužem, který na tom byl v manželství taky v krizi a strašně mi pomohl. Dva a půl roku jsme si v polední pauze volali, psali smsky a emaily, pomáhali a radili si navzájem. Bylo to moc krásné a strašně mi to pomohlo. Ten muž měl stejné myšlenky, stejné názory, mockrát jsme se oba sřekli, smáli jsme se stejným vtipům, věděli jsme jeden o druhém víc než sami o sobě, no, prostě jsme si rozuměli. Potom za mnou přijel. Měli jsme několik schůzek, strávili jsme spolu moc krásných chvil, ale nebylo mezi námi víc než polibky a objetí. Vodili jsme se cizím městečku, zastavili se a políbili. Jak nějací šestnáctiletí zamilovaní. Pomohlo mi to strašně moc překonat hádky a nezájem doma ze strany muže. Byla to krásná doba. Potom jsme se sešli a milovali jsme se. Bylo to krásné, ještě nikdy jsem to neprožila tak nádherně a bouřlivě a bylo to naposled. Od té doby jsme si volali jen párkrát, už mi skoro nepíše, tak jak předtím. <?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

Nevím, kde je chyba, když jsme se loučili, tak jsme se oba těšili na další setkání. Miluji ho, děkuju mu za to všechno krásné, co mi dal, co pro mě udělal a že mi aspoň na čas dal naději, že si zasloužím být milována. Jsem mu vděčná za všechen ten čas, co jsem mu brečela na rameni a on mě poslouchal a radil mi. Nechci na něj naléhat, aby mi řekl, co se děje, jednak proto, že se bojím odpovědi, kterou nechci slyšet a taky proto, že i on má právo se rozhodnout. Pokud má pocit, že by tenhle náš vývoj ve vztahu nezvládl, nemůžu po něm chtít, aby šidil vlastní rodinu. Miluji ho a budu ho milovat, i když se rozhodne pro svou rodinu a ženu bezvýhradně, bez dalšího kontaktu se mnou. Ale nasadil vysokou laťku a já mám strach, že ho vždy už budu srovnávat s každým dalším mužem a nenajde se nikdo, kdo by ho mohl nahradit. S mužem se chci rozvést, ne kvůli tomuto muži, ale proto, že při poslední hádce zbil mne, když jsem mu bránila, aby ublížil dceři. Poraď, jsem v tom až po uši. Co se mnou? Děkuji, Pavla.

ODPOVĚĎ:

Milá Pavlo, jsou to minimálně tři problémy – některý větší, jiný přehlédnutelný J. Ale všechny jsou vskutku nepříjemné. Nejhorší je snad to, že tvoje manželství nejspíš vypršelo… Manžel si žije životem svobodného, ty ses před dvěma léty zaláskovala jinde také. … Někdy si říkám, jak je to možné, že manželé najednou dovedou žít jen jako cizí lidé, spolubydlící? Já vím, říkáš, že to bylo kvůli dětem…

No, teď je opravdu nutné za vším udělat čáru. Vždycky říkám, že nemá smysl „zlobit se dozadu“ J. Asi bych, ač to možná zní nepochopitelně, nejdříve ze všeho vyřešila svůj srdeční problém: rozhodně na přítele nijak nenaléhej. Pravda je, že váš vztah nejspíš oboustranně přerostl do nebezpečných rozměrů… Ale to sama víš…Nech to zcela na něm, protože on se nerozhoduje jen za sebe, ale za jeho celou rodinu.

A pak bys měla řešit – s „ledovým klidem“ – domácí situaci. Doporučuju ti, abys nic nepodnikala v rozčílení, všechno nejdříve rozmyslela – nejen to, co bys chtěla, ale hlavně to, jaké to bude mít následky. Hele, oněch 14 společných let asi nebylo nic moc, ale zase to nebylo asi takové (až do té poslední hádky), abys provedla něco, čeho bys mohla pak litovat. Pokud se opravdu budeš rozvádět, nejprve si promysli důsledky – co a jak s dětmi, co s penězi, majetkem, jaké budete mít kontakty (hlavně, aby co nejméně trpěly děti). Na internetu je na tohle téma plno právních informací… Jinak – jak to, že se situace mezi vámi vyhrotila natolik, že se už i perete? Nebylo to nějak zapříčiněno tím, že manžel žárlil? (oni i nevěrníci dovedou pěkně žárlit) Jak jste vlastně v poslední době spolu vycházeli? Chce se manžel rozvádět? Zkus odpovědět. Držím palce J. Daniela

P.S. Chápu, že je ti teď moc smutno…

poradna@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk