...jen knihy ne :)
Ale jelikoz mi porad pribyvaji a zaroven jich mam hodne "puvodnich" (hlavne zdedenych po dedovi), z nichz vetsinu jsem cetla, ale nektere jeste ne, resim to tak, ze pri kazde davce novych knih, kterou neni kam dat, prectu nekolik tech starych a vyhazim ty, ktere se mi nelibi :)

Také vyhazuji vše co se mi nehodí, většinou se zeptám známejch jestli se jim to a to nehodí. Zbytek jde do koše. To samé dělám s oblečením. Odnesla bych to do místa, kde se starají o sociálně slabé a bezdomovce. Ty by se jistě o to "poprali", ale pracovnice to přeberou jen vyžehlené a vyprané. Špinavé by mě to tam nést ani nenapadlo, ale žehlit se mi to už nechce..
A knih moc nemám, většinou jsem chodila do knihovny, tak se mi doma nikdy nekupily v tak velkém množství.

Někdy mám pocit, že mě všechny ty krámy brzo vytlačí z baráku. Knihy - tak to je kapitola sama o sobě. Kolikrát jsem se zařekla, že NE, že už žádnou nekoupím, jenže to bych nesměla vlézt ani do supermarketu. O oblečení, které jsem neměla již několik let na sobě a přesto ho nedokážu vyhodit, protože CO KDYBY NĚKDY NĚCO - o něm nemá vůbec smyslu hovořit. To už je prostě nějaká nemoc. Jenže já po vzoru své babičky schovávám i různé dárkové obaly, mašličky, sáčky, pytlíčky, krabičky, skleničky a podobné pičučindičky, a teprve když už se mi to všechno sype na hlavu, dostanu hrozný vztek a všechno to vyhodím. V tom okamžiku ovšem začnu něco z toho vyhozeného potřebovat. A proto zase začnu se shromažďováním...

-to je kapitolka! Ten, kdo je má rád, nikdy s nakupováním nepřestane. Dnešní knižní trh to prostě nedovolí- jít a nekoupit. Takových skvostů!!!Bohužel je i hodně škváru, ale ať si každý vybere. Věci třídím a vyhazuji, ale s rozmyslem:-)

Nepsala jsem to všechno co je nade mnou už napsané já ? V nějakém pominutí schizofrenického rázu ? Copak věci, ty vyhodím, na shromažďování je chorobný manžel, jako většina chlapů. Ale knihy ? Už mám jako Daniela zakázaný vstup do prodejny knih, protože při odchodu se pravidelně přistihuji, že odcházím s vkusně zabalenou knihu pod paží... Sleduji Knižní novinky apod., vypíšu si zajímavé tituly, pak si je najdu na netu v katalogu knihovny, přičiním k nim katalogové číslo a vyhledám, zapůjčím, vrátím - svkělá metoda, že ? Jenže soubežně s tím si v internetovém obchodě objednám nějaký poklad, který musím mít. Právě včera mi přišly Ilustrované dějiny Egypta - kdo mi je asi objednal ? Už jsem si nechala na zakázku přidělat další knihovnu, celou plnou skříň mám na chalupě a ted se tady dozvídám, že kdo s tím jednou začal, nikdy nepřestrane. Tak to vám tedy pěkně děkuji. Děkuji.
PS.: těší mě, že v tom nejsem sama. A co se týče VM - Evelýnou být by se mi též hodilo !

Fuj, nejsem zvrhlík o). Když už je nejhůř, tak je možno je odnést do blízkého penzionku - domova důchodců (ale moje knížky tam zatím neskončily, ještě se doma vejdou). Ale jinak už mám taky na knížky stop stav a další si zásadně půjčuju, uletím tak na dvou třech knížkách do roka, které nedokážu nekoupit a to se ještě dá přežít o).
Odložené boty jsem před měsícem položila vedle popelnice do průhledné igelitky, bezdomovci si je přeberou.
Jsem ovšem slaboučkej odvárek naší maminky, ta doma skladuje čtvrt století moji aktovku z první třídy, protože "se přeci jednou použije na nářadí a šroubky". (Před časem si manžel koupil spec. kufřík na nářadí, kde je vše přehledně.) Svoje plesové šaty si maminka skladovala snad pětatřicet let, protože dávno vyšly z módy, dávno se do nich nevejde, ale nemá to srdce je zlikvidovat, když byly tak strááášně drahý a ve své době tak krááásný o). Teď z nich našila polštářky na hraní pro vnoučata a já jen koukám, že je ta látka pořád naprosto kvalitní a pevná.
Tatínek o téhle maminčině "skladovací mánii" říká, že pramení z toho, jak za komunistů nic nebylo k sehnání a lidi si všechno sháněli a šetřili věci a skladovali (a improvizovali při výrobě kdečeho na koleně). Navíc je to umocněno výchovou, kdy babička dítě vychovávala sama a po válce bylo prý hodně věcí na lístky, třeba na záclony si je babička dlouho šetřila, tak naučila maminku věci opatrovat a šetřit a všechno třikrát obrátit než se to vyhodí.

co udělá z prdu kuličku, všechno jsem schovávala, ale knížku bych nikdy nevyhodila, mám je moc ráda, chodím si je půjčovat, ještě před 6ti lety jsem bydlela ve velikánským domě s ještě větší zahradou asi 20 let. A z toho domu jsem se musela přestěhovat do bytu v Praze, věci jsem třídila venku na zahradě a odvážely se v kontejnerech náklaďákem. Pak mě ještě vycvičil druhý manžel, protože kvůli němu stále nějak musím cestovat, a když tak člověk stále balí a rozbaluje, najednou zjistí jak potřebuje k životu malinko věcí. Pravidelně 1x za půl roku vše třídím po celém bytě pod heslem "se starými nepotřebnými věcmi odejde stará energie a je místo pro novou". Věci dávám čisté, vyžehlené v igelitovce na popelnici a během 30ti minut tam nejsou, mám pocit, že si je vzal někdo komu se jistě hodí a nemá peníze, s botama je to stejné. Za to můj manžel sbírá vše a ničeho se v zásadě nevzdává, trochu mě to drtí, protože by mohl mít z toho už muzeum. Za dva měsíce objednávám kamion a bude se stěhovat z Francie do Čech, tak tajně doufám, že to předem přebere a lecčehos se třeba vzdá....?!?!

co udělá z prdu kuličku, všechno jsem schovávala, ale knížku bych nikdy nevyhodila, mám je moc ráda, chodím si je půjčovat, ještě před 6ti lety jsem bydlela ve velikánským domě s ještě větší zahradou asi 20 let. A z toho domu jsem se musela přestěhovat do bytu v Praze, věci jsem třídila venku na zahradě a odvážely se v kontejnerech náklaďákem. Pak mě ještě vycvičil druhý manžel, protože kvůli němu stále nějak musím cestovat, a když tak člověk stále balí a rozbaluje, najednou zjistí jak potřebuje k životu malinko věcí. Pravidelně 1x za půl roku vše třídím po celém bytě pod heslem "se starými nepotřebnými věcmi odejde stará energie a je místo pro novou". Věci dávám čisté, vyžehlené v igelitovce na popelnici a během 30ti minut tam nejsou, mám pocit, že si je vzal někdo komu se jistě hodí a nemá peníze, s botama je to stejné. Za to můj manžel sbírá vše a ničeho se v zásadě nevzdává, trochu mě to drtí, protože by mohl mít z toho už muzeum. Za dva měsíce objednávám kamion a bude se stěhovat z Francie do Čech, tak tajně doufám, že to předem přebere a lecčehos se třeba vzdá....?!?!

Jsem potrefená knihomolstvím. Celá obývací stěna zaplněná dvěma řadami za sebou, knihy pod telefonem, v dětském pokoji a taky dvě řady za sebou, teď už se kupí i v polici nad postelí...
Bláhově jsem si myslela že mi ubydou až se narodí vnoučata, ale ta nečtou a když už něco potřebují, přečtou obsah na internetu.
Všechny knížky jsem přečetla. Ovšem nemám ráda když mi někdo knihu daruje, většinou netrefí můj zájem. Takové knihy i občas daruji dál..
A jedna příhoda-stála jsem sama v prodejně, metr od regálu a koukala co by se mi tak hodilo..a najednou mi kniha z horního regálu spadla na hlavu a byla moje!
A o ostatním skladování-blíží se to významu vetešnictví. co kdybych tohle někdy potřebovala..ach jo. Tatím nejvíc potřebovali ostatní a já jsem ráda že TO MÁM..hi hi

tak takhle za mnou chodí například moje tchýně se slovy "Ty schováváš kdejakou pitomost, neměla bys takovou krabičku...?" Někdy nevím, jestli jí mám vyjít vstříct anebo se spíš urazit :))

Muj tatinek sbiral vsechno, v prvni rade knihy. Vsechny volne steny byly zaplneny knihovnami a v nich ve 2 radach za sebou knihy.Vyklidit pokoj pred malovanim by trvalo nejmene tyden, ale vetsinou to zabralo pul roku.Nasly se knihy, ktere se predtim postradaly, nebo se nekdo do neceho zacetl a podobne. Stejne to bylo s ukladanim knih zpet.Vysledek - malovali jsme zridka. Tatinek nesbiral nalepky od zapalek nebo pohlednice, ale napriklad knofliky. Mohli jsme si otevrit knoflikarnu, doma jich bylo asi tak 5 kg. Mohli jsme konkurovat kdejake galanterii, melo to jen jednu vadu od kazdeho druhu byl jeden maximalne 2 ks. Ale ta radost kdyz se sousedka prisla podivat jestli v krabici neni ten, co ji tak chybi a on se tam nasel.Jak sla leta, vse se hromadilo a my jsme si mohli otevrit v Plzni pobocku prazskych kotcu. Ale neotevreli diky me mamince. Ta, kdyz videla, ze pri otevreni jakekoli skrine a nebo prostoru ji vypadne neco na hlavu a uz nikdy se ji to nepodari vmestnat zpet, rozhodla se k dobre utajene likvidaci. Vecer brala tasku a zaplnovala popelnice a nebo mista kolem nich vecmi. Kdyz zjistila, ze timhle tempem nikam nedojde, zacla vynaset veci i rano, kdyz sla pro rohliky. Jeji snahu podporil i pejsek, ktereho si poridila. Mozna, ze prave proto, ze mela duvod jit ven a zaplnovat popelnice v cele ctvrti.Jarni uklid, to nebyl jen namet vykresu ve skole. Maminka to vzala doslova, uklizela, ale my deti jsme dostaly za ukol odnaset veci do jinych ctvrti, aby se nam nevratily domu s tatinkem. Protoze, co kdyby se to nekdy hodilo?
Minuly tyden jsem si koupila knihu o feng shui / moji uz treti/.Tahle je uplne jina.Rika: vyhazovat, vyhazovat a vyhazovat. Zbytecne veci, a tech je vetsina, ubiraji energii. A neci na tom je.

tím způsobem, že stále přemýšlím, co s nima, a jestli by se neměly vyhodit, a že překážejí...

Mně pomohl rozvod. Ex se zamiloval, bylo mu všechno úplně jedno. Sepsali jsme dohodu, nakoupila jsem provázky a pytle na odpad a začalo vyhozování. Celé manželství jsme sebou po ubytovnách a provizoriích tahali např. ruské klasiky v originále,tak 60 kousků- jakási pozůstalost- nikdo to nikdy nečetl ale přece nejsme barbaři,že? Nebo vybavení fotokomory, co kdyby se někdy vyvolávalo. Depresivní obrazy amater extchán maloval, pak daroval a posléze kontroloval. Plnila jsem kontejnery, ono je to velmi očistné. Věci jsou jen věci. Snažim se nehromadit, člověk je svobodnější. Čtu hodně,knihu klidně vyhodím když se mi nelíbí.

také mám doma knížku a očisťuju a očisťju...má to fakt něco do sebe.