"Bydlíme ve 13. poschodí jednoho vysokého domu. V prvním poschodí žije rozkošná rodina hotelového portýra, která má tři děti. Je ovšem strašné, že jejich děti zůstaly od přírody neobyčejně malé. Ten dvanáctiletý měří 80 cm a devatenáctiletý 90 cm. Jednoho dne jsem přišel domů a  moje žena říká: "V rodině našeho portýra je něco špatně. Ty jejich děti jsou praví pyrenejové." Já říkám: "Ne, ty myslíš, že jsou pygmejové.""Ne", říká moje žena,"pygmej je látka, kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy." Já říkám: "To je pigment." "Ne", říká moje žena, "pigment je to, na co psali staří Římané." Já říkám: "To je pergamen!" "Ne", říká moje žena, pergamen je, když básník začne něco psát a pak to nedokončí..."

     Pane soudce, musíte ocenit, že jsem se ovládl, zamlčel slovo fragment, sedl si odevzdaně do křesla a začal číst noviny. Náhle však ke mně přišla žena s větou, po níž jsem usoudil, že je zralá pro blázinec: "Miláčku, koukni se, co zde stojí!" Otevře knihu, ukáže na jedno místo v textu a říká: "Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15." Vzal jsem knihu a stále ještě poklidně vysvětlil: "Ale miláčku, to je francouzská kniha a francouzský text. Tady stojí: "La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV. To znamená: Markýza de Pompadour byla milenkou Ludvíka XV." "Ne", říká moje žena, "to musíš překládat doslovně: La Marquise – slunečník, Pompadour – kabelka, la Maitresse – učitelka, Louis XV – pasák 15. (Pozn. red.: franc. Lése, čti Luis značí přeneseně označení pasáka prostitutek). Já to musím konečně vědět naprosto přesně, já jsem si přece objednala pro svou výuku francouzštiny vynikajícího legionáře." Já říkám: "Ty myslíš lektora." "Ne", říká moje žena, "lektor byl antický řecký hrdina." Já říkám: "To byl Hektor a ten byl z Tróje." "Ne," říká moje žena, "Hektor je plošná míra." Já říkám: "To je hektar." "Ne", říká moje žena, "Hektar je nápoj bohů." Já říkám: "To je nektar". "Ne", říká moje žena, "Nektar je řeka v jižním Německu." Já říkám: "To je Neckar." Moje žena: "Vždyť přece znáš tu krásnou písničku o Rýnu a Nektaru, kterou jsme nedávno zpívali jako duo." Já říkám: "To se jmenuje duet." Ne", říká moje žena, "duet je, když mají dva muži souboj se šavlí." Já říkám:"To je duel." "Ne", říká moje žena, "duel je díra v hoře, kterou projíždí vlak."

     A dál, pane soudce, dál jsem to již nevydržel. Vzal jsem kladivo a ženu jím umlátil..."

     Nastala chvíle mlčení, po němž soudce vstal a vyřkl ortel: "Osvobozen! Já bych ji umlátil už u Hektora..."

linkuj.cz vybrali.sme.sk