že tu vlastně nemám co dělat, protože článek je určen pouze vílám. A tedy nadpřirozenu. Další věta mě však nabádala, abych přece jen zůstal a četl dál, protože Vodoměrka nám bude dávat kurz kámásútry. A u toho přece nemohu chybět! Jednou nahoře, jednou dole, houpačka, odřená kolena, paty, záda..., proč však ty držkopády? Pád z koně prosím, ale z koníčka? Že se mýlím a že jsem v úúúúplně jiném světě jsem poznal až po dalších a dalších větách. Synonyma, nadsázky, pohledy shora, čáry máry, muži=děti, vždyť toť potrava všech bosorek, čarodějnic. A je jedno, jsou-li z Olomóca či z Humpolca.
Ale jinak je to hezké...obzvlášť tato věta se bosorce povedla:" muži jsou sobečtí, nepochopitelní a úúúúžasní." :-))

přesně tak to je... a k těm pádům... myslela jsem tím takové ty běžné, někdy i časté rány za vyučenou, varování a poučení. Jak jinak bys přece v životě pochopil, že něco děláš špatně, kdyby nepřišel pád, herda do zad a za tebou nezahřmělo: no tak dost, tak teda ne, okamžitě se vzpamatuj a začni znovu a jinak! Někomu stačí jemně naznačit, jiného musí shodit z houpačky až na zem, než se vzpamatuje... a zase jako vždy, nechytej za slovíčko, ber to více obrazně... vždyť už mě za ty tisíce slov, co jsem tu napsala, přece znáš!

se nechala strhnout formou. A to natolik vášnivě, že na obsah už mnoho energie nezbylo. A tak se tento půvabný fejetonek o ničem stává hlavně (nechtěnou) sondou do jejích myšlenkových stereotypů, které posouvají vnímání žensko - mužských vztahů kamsi do hloubi minulého století. A nic na tom nemění ani případná výmluva, že jde přece o nadsázku. Ale sloh máš, Vodoměrko, krásný :-))

doba se změnila, čas pokročil, místo třením ebonitové tyče liščím ohonem získáváme energii z jáder atomů... je to jako se vším... okolí je jiné, ale principy zůstávají stejné... lidi jsou stále jen a jen z masa a krve...

:-)))

Vodoměrka má pravdu, je to tak, vždy když muž ví, že Tě nemá moc jistou tak dokáže moc moc bojovat, krásně psát... a pak když tě zlomí, tak jednu noc přiběhe a mezi vášnivými polibky a obětími posloucháš lásko moje jediná tolik tě miluju, tolik mi chybíš ... a to naše dušičky tak moc hřeje a jen mu oplatíš stejnou micí lásky, důvěry a vášně, tak další noc už ani esmesku nepošle, už loví jinde, nebo to jinde žehlí, kde to teď není zrovna moc jisté a to pak moc moc bolí. Jo chce to brát s nadsázkou ...

Tohle se ti moc nepovedlo, nezob se, napsano hezky, ale zůstalo jen u obalu, uvnitř nic a nic.

kdyby to, cos napsala, byla realita, byl by už dávno konec světa :-) Realita je ovšem taková - a to si zraněná ženská dušička po nějaké té špatné zkušenosti nechce připustit - že popsaným způsobem se chová jenom menší část chlapů. A zhruba stejná část žen se chová zase jinak, ale podobně závadně z hlediska partnerského vztahu.
Chce to jen hledat a neztrácet naději :-) (Bohužel právě myšlenkové stereotypy úspěšné hledání zcela znemožňují, protože si podvědomě vybereme zase takový model, který naši teorii o chlapech padouších či ženách potvorách opět potvrdí).

si piš, že Tě znám. Ani jsem se nedíval na konec a už po prvé větě jsem poznal podpis zasněné Vodoměrky. A nespletl jsem se. :-))
Už se těším na ten "domácí krb", na plamínky v očích, na jiskřičky, na praskání dřeva, na teplo domova... :-)))

Ne, Vodoměrko, principy nezůstávají stejné. Já mám doma dospělého chlapa a jiného bych nechtěla. Takové to ješitné dětinské rádobymužské něco, co popisuješ ve svém článku, bych zastřelila po půl hodině. A obdivuju všechny ženy, které s tím vydrží žít.
Motýlí Anonym má naprosto pravdu - chce to hledat a neztrácet naději.

je to realita a bohužel se to týká dost velké části mužské populace, dělám v mužském kolektivu léta, vím o čem hovořím. Naději jsem neztratila, nehledám, leč byla jsem nalezena jednicem té menší věrnější a dospělejší části mužské popuplace.

a že se ozval nějaký ten ješita ? No co. I to patří k životu. Žejo Inko ? Taky mám za sebou dost let práce v mužském kolektivu a přeslechla jsem toho mraky. Taky.

ale to já přece taky vím, chichi, že potrefená husa nejvíc kejhá... že jo?
Dělala jsem jako jedna asi z pěti šesti ženských mezi 400 chlapama... bylo to príma, mám je prokouknutý a za těch svých hezkých pár let je znám a vím, co a jak... a tak mě to nemůže vyvést z míry... jen se mi tím potvrzují základní fakta... a navíc to chce brát nejen tohle čtení, ale i celej život tak trochu s nadhledem a lehkou shovívavostí k věcem, které prostě nejdou změnit, ale nejsou na zabití... a je jedno, jestli je rok 1902 nebo 2006, muži jsou stále stejní v otázce jejich mužství a hladovému nevyspanému chlapovi je třeba se obloukem vyhnout, že?
:-))))))))

kolik je Ti let? Já mám dojem, že hodně (možná většina) mladých kluků je ve vztahu k ženám, k rodině... přeci jen někde trošku jinde než jejich otcové. Když se podívám na manželství svých rodičů (a jejich kamarády, vrstevníky) a na manželství svoje a svých kamarádů, tak si nemůžu pomoct, dnešní mladí kluci mají většinou už trochu jiný pohled na svět, na život a hlavně na vztahy. Řekla bych, že Vodoměrka tím textem většině kluků pod třicet nebo pětatřicet křivdí. Moje maminka mě taky do života vybavila větou "chlap musí mít dost jídla, spánku a sexu, jinak s ním není k vydržení" a můj manžel z podobných "mouder" právem leze po zdi.
To shrnutí, že "Muži jsou sobečtí, nepochopitelní a úžasní" je sice celkem roztomilé, ale musím říct, že na muže okolo mně moc neplatí. Já znám ze svých vrstevníků hlavně muže, kteří nejsou sobečtí o nic víc než ženy, nepochopitelní? - možná občas... souhlasím jen s tím, že jsou úžasní... a to považuju za záležitost nadčasovou o).

40 +-autobus. Jsem rád - a tato diskuse to potvrzuje - že je stále hodně lidí, kteří nevnímají lidské společenství optikou "my - oni, muži - ženy", ale zajímají se především o to, obrazně řečeno, na jakém místě (a zda vůbec) má ten který človíček srdce. Hezký den všem :-)