Šíleně zběsilým způsobem ujíždíme kamsi do neznáma. Teprve za hodinu zpomalí a zastavujeme u nějaké lesní chajdy. Když vylézáme z auta, tak se mi zhroutí do náruče a já si teprve teď všimla, že je chudák postřelený. Odtáhnu ho k doktorovi. Kamarád si ovšem neodpustí ohrožování lékaře střelnou zbraní. Naštěstí pro doktora brzy ztrácí vědomí. Lékař ho ošetří, je to koneckonců jeho povinnost. No a já?

     Já jsem se do doktora šíleně zbláznila. Nejprve ho velice váhavě políbím a když přijde příznivá odezva, tak... a co je vám do toho, co bylo pak. Mám právo na soukromí:-). Stejně si to každý okamžitě domyslí...

     Jenže, bohužel, kamarád-lupič následkům zranění podlehl. A poldové mezitím najdou mě. Spoluvina. Čtyři roky do chládku. A tak si tak trávím léta v krimu, který vypadá jako jeden z těch bunkrů v pohraničí. Nevím, jak dlouho jsem byla zašitá, ale jednoho dne za mnou přijde doktor. Srdce mi plesá radostí. Úsměv na rtech mi zmizí v okamžiku, kdy mi oznámí, že se oženil. Hajzl. Člověk si ho vysní a on ho i ve snu podvede. Asi už je na čase najít si někoho v reálném světě.

     Chlapům se holt nedá věřit...(ani těm vysněným)

Nightmare

linkuj.cz vybrali.sme.sk