Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Díky Ti za trpělivost a zaobírání se mými problémy...Snažím se řídit tím, co jsi mi napsala, a ejhle, má to své ovoce! Napíši Ti, co je u nás nového: tzv. příměří funguje a drží se doteď; poté, co jsem mu ho navrhla s tím, že si musím ještě pár věcí promyslet a zatím se o našem problému nebavit, je míň dusno! Jakoby se nakonec přece jen polekal toho, že jsem mu sdělila, že dobrá, přistupuji na jeho návrh, ale zatím se k němu nebudu vyjadřovat... Sice mě dost vytáčelo, že já v sobotu uklízela, vařila a nevěděla kam dřív skočit; táta měl plné ruce práce se sekání trávníku na celé zahradě apod, a on si sedl ven pod pergolu a luštil křížovky... Pak mu to asi vůči tátovi bylo hloupé, sedět, když on kmitá, tak šel domů; tady jsem ale řádila já s luxem a on se mi motal pod nohama... tak jsem ho požádala, aby mi alespoň pověsil prádlo, tak šel! Odpoledne ležel u televize (to normálně nemá ve zvyku, spíš něco kutí v garáži nebo kolem domu), a večer, kdy já si hrála hry na PC (to taky není normální, ale nechtěla jsem se s ním hádat o kanál na TV), se mě dokonce zeptal, jestli chci na večeři ohřát párky!!! a namazal mi k nim chleba! Včera, to byl gól, jeli jsme na smluvené místo pro kluka; nepřijel! my si totiž, v tom zápalu z předchozích hádek atd. spletli datum; má přijet až dnes! Ale jak jsme z toho byli rozhození, že na něj čekáme a autobus s dětmi nikde, rozhodli jsme se, že se za ním zajedeme podívat; nebyl moc daleko... sice jsme ho viděli jen 15 min, ale byli jsme uklidnění z toho, že je tam rád, i když při loučení pár slziček ukáplo. Cestou zpět (a vůbec, i jinak) jsme mlčeli, ale to mlčení už je nějaké jiné... Večer se mě zeptal, že si vaří kafe, jestli chci taky nachystat... Dnes odjel na 2-3 dny služebně mimo domov, já v klidu pojedu pro kluka. Dany, co dál? Tohle nemůže trvat věčně; jednou to téma budeme muset otevřít! Mám dělat, že to mlčení tak, jak je teď, mi vyhovuje? Obávám se toho, že poté, co jsem mu napsala ten, jak jsi to nazvala, dopis na polštář, je spíš na koni a bere to všechno stylem "no, když mě tak moc chceš". Ano, chci ho, byl to zoufalý pokus ho udržet doma, protože není jen zlý... Ale jak se domlouvat? Nechci být jen ten prosebník, ten ustupující, který přistoupí jen na jeho pravidla... Teď si asi říkáš, že nevím, co chci. Nejdřív mu napíšu, proč a co všechno udělám, když se rozmyslí; na druhé straně teď chci taky "diktovat" pravidla? Jak na to asertivně? Aby si přece jen nebyl tak moc mnou jistý?
Já vím, pozdě bycha honit; ale třeba Tě něco napadne? Tak mě ještě napadlo Od svatby tomu bude víc než deset let; ale zhruba čtvrtinu této doby jsme spolu "promlčeli". Takové řešení problémů u nás bylo vždycky: když provedl něco o čemž věděl, že já nebudu vůbec nadšená; prostě nasadil výraz "no a co“, prostě stalo se, nemám k tomu co říct, prostě jede se dál; a pokud se Ti nelíbí, tak si buď pro mě za mě nafouklá, a já byla... týdny, měsíce, než to vyšumělo. Nereagoval na nějaké nabídky typu "pojďme si o tom promluvit" – "co chceš pořád řešit???" Co jiného jsem měla dělat? Dvakrát jsme na můj popud (a on byl pro) spolu šli do manželské poradny. Tam nám řekli, že je chyba v komunikaci, prostě spolu mluvit
musíme!!!, přesně jak jsi to říkala Ty, raději Itálii a pak klid... jenže to vždy opět sklouzlo do starých kolejí....<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

ODPOVĚĎ: 

    ty to, holka, moc dobře víš, že ta tvoje "natažená pusa" není to pravý ořechový :-))). Hele, když umíš šéfovat v práci, musíš holt i doma, jinak to nejde...

    Prostě až přijede, bude doma už i kluk, tak buď veselá a milá, udělej báječnej dlabaneček, co oběma chlapům chutná, ale pak pochopitelně zase oba zapřáhni: třebas: Pavle, prosím Tě, byl bys tak hodnej a umyl nádobí, já zatim... atd. Víš, "asertivně" mu hezky naplánuj, co má dělat. No, a na sobotu nebo na neděli si udělejte třeba nějakej ten výlet ven, s klukem.

Snaž se teď, v tý "ožehavý" době, s ním moc nebýt sama. Když tak s klukem, s rodiči, s nějakými lidmi. Před nimi přeci vždycky hrajete divadýlko, ne?

A když už budete sami, tak mu vždy rovnou řekni, co má dělat.

Pavle, prosím tě, mohl bys zatím odestlat, já jdu ještě do vany... atd. Říkej to mile, pak ti nebude dost dobře moci odmítnout. A chtěj po něm pro začátek jen věci, který mu nejsou moc proti srsti :-))).

No, a konečně další: už, proboha, tu pusu otevři!!!

Právě proto chci, abyste chodili mezi jakýkoliv další lidi, abyste byli NUCENI spolu mluvit, abyste se NAUČILI zase spolu mluvit.

Mlčet můžete při milování :-)))

daniela

linkuj.cz vybrali.sme.sk