To ho konecne trochu zarazilo. Ale ne nadlouho. Za chvili se vzpamatoval a slyseli jsme znovu. "Chcete taxi?"Mavli jsme rukou a snazili se ho dal nevsimat. Chvili jeste bezel za nama a pak to vzdal. To bylo moje asi prvni setkani s taxikarem, nepocitam-li toho, ktery mne dovezl na souk. Pak jsem jela taxikem jeste vickrat, jinak se to nekdy nedalo. A muzu rict, ze ridici taxiku jsou nejhorsi ridici na svete.. Navic casto nevedi kam vlastne jedou a dokonce se mi stalo, ze se jeden  vyptaval mne, kama ma jet! Me, ktere se vzdycky smali, ze zabloudi i v telefonni budce! Vetsina jich anglicky neumi a tak jen zoufale jezdi kolem a hledaji. No a pak se snazi, abyste to zaplatili a specialne u cizincu, jim to pochopitelne prochazi. Mimochodem jsem v Cairu nepotkala jedineho taxika, kteremu by  fungoval taxametr.  

     Navic  dokazou byt desne a neuveritelne doterni v sexualnich nabidkach. A jak ma clovek vystoupit, kdyz se riti po neuveritelne frekventovane  ulici a kolem auta se motaji osli?  Jeste ze mne hned ze zacatku  mne Sagira upozornila, ze si nikdy nemam sedat vedle sofera. Neni to pry zvykem, aby zena sedela vedle ciziho muze. Pravdu mela! Uzkou ulickou jsme se dostali k nekolika mesitam. Napravo byla mesita al Nasr Mohammeda a vlevo  alabastrova mesita Mohameda Aliho. Hned k nam priskocil nejaky mlady kluk a jestli chceme provest, ze nas to nebude nic stat, on neni pruvodce, ale student..Mluvil dobre anglicky, na rozdil od  spousty jinych, tak treba opravdu student byl.. ale musela jsem se zasmat. protoze tohle byl presne styl Tunis a vedela jsem, ze nakonec stejne si nejakej duvod proc chce penize najde.

     Japoncum to nevadilo,asi uz byli zvykli,  tak proc by to melo vadit mne? Egyptani ani Tunisani na tom nejsou financne moc dobre a proto se snazi vyrazit z turistu co mohou, ale nekdy (hodne casto) to prehaneji a nestiti se jakychkoliv uskoku ci podrazu. Maji proste pocit, ze lidi z jinejch zemi jsou desne bohati a .kdyz je kapku oberou, tak jsou takovi mali arabsti Janosici.  Nakonec opravdu o penize pozadal, ale s tim, ze ma nemocnou matku, na leky pro ni... sam pro sebe by nikdy od nas nic nevzal, je nas pritel... jenze i bez ptani by byl stejne penize dostal. Stravil s nama dost casu a byl velice prijemny a legracni a nevtiravej.

     Mesita Mohameda Aliho byla nadherna, korunovana dvema stihlymi vysokymi minarety. Material pry byl povetsinou alabaster, privezeny z Asuanu. Bylo tam sero a chladno, svitilo jen nekolik svetel. Student-pruvodce podrzel zapalovac ke stene, abychom videli jak je prusvitna. Asi to delal kazdej, protoze stena byla pekne ocouzena. Ale bylo to zajimave a rikala jsm si, ze si asi koupim aspon kousek alabastru, ktere jsem na souku videla. Nikdy k tomu nejak ale nedoslo. Vedle byla hrobka  z bileho mramoru, kde lezel pasha Mohamed Ali, kterej musel byt peknej lotr!  Jednou pry pozval na pratelskou veceri 40 mameluku a vsechny je pozabijel. No to se pak vladne.. Ja jsem vzdycky rikala ze politici jsou nejvetsi darebaci!. Patrne to platilo i pro tehdejsi vladce. 

     Nakonec jsme se  sli podivat na terasu, ze ktere jsme videli cele Cairo. Vybavila se mi Praha, zlata stovezata!  Tady zase rikaji ze je Cairo je mesto tisici minaretu. Sice jsem je nepocitala, ale o moc min jich asi nebude. Pry kdyz je jasno, tak jsou odsud videt pyramidy. Nevim, ja jsem videla jemom vsudepritomny kour. Prosli jsme jeste par mesit na Citadele, ale uz se dost ochladilo a ja jsem si uvedomila, ze jsem  zapomnela doma svetr. Sashi se nabizel, ze nejaky koupime, ale ja jsem si byla jista, ze Sagira a Masud uz o mne budou mit strach. Chtela jsem puvodne zavolat, ale cisla na telefonech byla v arabskych cislicich,  tak jsem to vzdala a rozhodla se, ze pojedu taxikem. Nakonec jsem mela napsano jmeno ulice, to by melo stacit, aby to taxikar nasel. "Pokud umi cist", zadoufala jsem! Odmitla jsem pozvani na veceri, protoze jsem uz byla domluvena se Sagirou a Masudem, ale oba Japonci prohlasili, ze mne teda aspon odvezou domu, aby si byli jisti, ze jsem v poradku. Povazovala jsem to za zbytecne, ale nemelo cenu jim to vyvracet.

     V taxiku  se mne Sashi ptal, kdy bychom se mohli jeste sejit a ja jsem mu nedokazala odpovedet, protoze jsem nevedela, jak dlouho jeste zustanu v Cairu. Byla bych moc rada zustala, ale zaviselo na emigraku a na tom, na kdy mi udelaji jizdenku do Alexandrie. Dala jsem Sashimu telefonni cislo co jsem dostala od Masuda a nechala jsem na nem, at si s tema arabskejma cislama poradi, a ze budu urcite  k dosazeni zitra navecer. Pak jsem se s nima rozloucila, odjeli zpatky s taxikarem, kterej je urcite nalezite obral a vybehla po schodech k bytu, kde mne nadsene uvitala Sagira a trochu ustarane Masud a Hopi. Uz se o mne  bali, protoze predpokladali, ze budu volat nekdy odpoledne a ted bylo 7 vecer.. Zrovna dokoncili wud'u (ritualni myti) a chystali modlici koberecky. Pozadala jsem Sagiru, jestli se mohu jit osprchovat, nez pujdeme na veceri. Citila jsem se upocena a ulepena.  Z vlasu mi tekla spina pripominajici kolomaz. Kdyz jsem si postezovala, vsichni se smali a Masud  mi vysvetlil, ze kdyz  se ve zdejsim smogu pohybuju ve meste, je to  jako bych denne vykourila deset cigaret.

     Tak jsem pochopila, proc tolik Egyptanu kouri. Ono to prece v tomhle pripade uz je naprosto jedno. 

Alena Kennedy, Yukon, Kanada

linkuj.cz vybrali.sme.sk