Jsem z těch, které pamatují, jak 8. března obcházel ředitel podniku spolu s předsedou odborové organizace zaměstnankyně, rozdával rudé karafiáty a ty mladší i líbal. Nechápu, že naši současní představitelé nemají jiné starosti, než jestli MDŽ zanést do kalendáře či nikoliv. Brala bych to tak, že kdo chce slavit, ať slaví. Myslím, že jsou dobře placeni za řešení úplně jiných problémů.

Nechápu, jak se dnes mohou v parlamentu projednávat takové blbosti.

A z MDŽ si pamatuji, jak jsme dostávali 2 ks ručníků, či utěrek a samozřejmě olezlý karafiát. V rozhlase byla hned po ránu odvisílána častuška "Našim soudružkám ženám" a odpoledne tradiční setkání v zasedacím sále, kde vystoupili pionýři s pásmem budovatelských písní a poezie. Pak se to obvykle zvrhlo na prachsprosté ožírání ve velkém, kdy my (tehdy ještě svobodné holky) zdrahaly pryč, jak se dalo. Fuj - nikdy více.

Jediný, co bych chlapům přála, aby museli vystát znovu ty šílený fronty před květinářstvím!!! :-)))

Přeci zítra je Valentýýýýna a na co jiného se mužskej zmůže, než na kytku - případně na kytku a "něco" - všude je teď přeci takových ptákovin se srdíčkem, nápisem atd. Dneska máš všechno "s Valentinem" :-)))

Tak ten můj mužskej stát frontu rozhodně nebude. Nevedeme ani Valentýna... kytka bude až v květnu k narozeninám neb svátek matek se s nimi většinou kryje... :-)

Nevím, proč MDŽ tak psujete. Dneska pracuje taky téměř 100% žen a nějaký vděk? Tenkrát si alespoň manuálně pracující ženská vydělala to co chlap, když si zničila zdraví, mohla se třemi dětmi do důchodu v padesáti pěti letech, dnes se jí na zničené zdraví nikdo neptá, nemá žádné zastání a jak se projeví nemoc z povolání, dostane padáka.
A životní úroveň? Dnes pracují oba partneři a víc jak dvě děti si nemohou dovolit ( to ještě ti více movitější s bytem po prarodičích), kde jsou ty časy, kdy moje máma stihla děti tři a pracovala 30 let (nic nám jako dětem nechybělo)?
PS. Jsem režimem nepoznamenaná, v 89 mi bylo 11 let. Komunisty jsem nevolila a volit nebudu. Vysmívat se dá všemu možnému, ale stačilo by projevit trochu úcty minuléí generaci. Pracuji v průmysl. podniku a ženské ve věku mé matky vydím se zničeným zdravím a vystresované, že je vyhodí. Já mám v kanceláři o polovinu víc peněz a sedím v teple a čistém vzduchu.

A kdo se tenktát ožíral, tak se dnes ožírá zas jako prase při jiných příležitostech. V minulém režimu většina lidí nikomu nepoklonkovala, tak je nechte žít! Co je na tom špatného, že ve škole učily děti básničky od Seiferta, aby je mamince mohly říct?

A kdo se tenktát ožíral, tak se dnes ožírá zas jako prase při jiných příležitostech. V minulém režimu většina lidí nikomu nepoklonkovala, tak je nechte žít! Co je na tom špatného, že ve škole učily děti básničky od Seiferta, aby je mamince mohly říct?

Lucie, ty pleteš víc pojmů dohromady:
1) MDŽ nemá nic společného s tím, že je teď mizerná situace pro středněvěké lidi;
2)stejně tak nemá MDŽ společného s tím, že je málo bytů. Jinak - za těch let dřívějších to bylo ještě podstatně horší. Teď jsou byty sice za drahé peníze, ale jsou. Tenkrát prostě nebyly a tak mnohdy bydleli v neskutečných podmínkách třebas tři generace v jednom bytě. Byly i byty rozdělené, kdy v jednom bydleli i troje nájemníci... atd.Ale to asi neznáš, jsi ještě holka mladá :-)))
3)Oslavy MDŽ už předem připravovaly a zajišťovaly ženské - napřed se vysmýčil a nazdobil sál, ženské nakoupily kytky, připravily ony "dárečky" (z kulturního fondu, tedy i z peněz těch obdarovaných), nakoupilo se pohoštění a pak to vypuklo: soudruzi krafali jeden proslov za druhým, mezitím popíjeli, pak se rozdaly dárky a začala "zábava". A věř mi, bylo opravdu dost těžké se "ulít", protože to bylo bráno jako "neúcta k soudružským tradicím". Ožralí pak byli rozvezeni domů a nastoupily zase ženské, které to všechno uklidily a letěly domů. Tam měly třebas i toho svého, patřičně nameteného...
Hele, takže v tomhle já žádnou slast nevidím - a jestli ty jo, tak proč bys si to nepřipomněla?
Jinak - dříve býval svátek maminek, drželo se to na první květnovou neděli. To je dnes taky, děti taky malujou a učej se básničky... A pokud ty jsi MDŽ prožívala jako dítě, tak si uvědom, že jen děti a jejich maminky z toho opravdu něco měly. Ale - zas to nebyla oslava "budovatelských žen", žejo... No nic, jsi holka mladá a jen potvrzuješ, jak léta letí a s nimi se nádherně zapomíná... a historie "přemalovává na růžovo".

Jste asi jedna z těch, co mají dnes vše na zlatém podnose. Já si na vše musím vydělat a ještě jsou mi házeny klacky pod nohy v osobním životě.
1) Mému otci dříve říkali: Jsi mladý, nemáš nárok. Teď : jsi starý nemáš nárok. Nemáš práci? Rozprodej, na co sis za 35 let práce našetřil. Rodiny, kde nikdo nepracuje a nikdy nepracoval se o živobytí starat nemusejí, sociálka to zařídí.
2) Vy se nyní máte líp? Já bydlím se svým partnerem u rodičů v nájemním bytě, protože oni sami na nájem nemají a my dva na nový byt taky ne. Ani za 10 let (dříve po 10 letech rodina s dětmi byt 100% dostala, třeba podnikový)
3) Ty ženy co to připravovaly byly "předřené" se¨kretářky šéfů, co se třeba v létě opalovaly na střeše. Slepá jsem v 11ti letech nebyla, milá paní, asi jste byla jedna z nich.

Nepsala jsem o tom, jak bylo MDŽ skvělé, ale o úrovni článku, ze kterého čiší výsměch. Ne vše bylo špatné. Alespoň ty děti to mysleli upřímně.

Ne, nemám nic na zlatém podnose, nemusíš mě hned osočovat. Já už jsem v penzi a to ještě té minimální. Ale nestěžuju si, potřebuju málo. A ten komfort - počítač,modem, telefon - je mé jediné hřešení. Pracovala jsem celý život, na střeše jsem se neopalovala. Ty osobně nějakou tu "opalující se sekretářku" znáš? Víš to o té případné dotyčné konkrétně? Já tedy žádnou neznala. A přiznávám, že jsem také bývala jedna z těch, které musely připravovat ta odporná MDŽ - to prostě musely všechny, víš? Stejně jako jsem si netroufla nejít do průvodu, protože jsem věděla, že tam bude někde kádrovák a bude zapisovat přítomnost.
A ten byt? Že ho dřív po deseti letech rodina stoprocentně dostala? To ti říkali rodiče jako pohádku před spaním? Žádost o byt jsem si podala - jako ostatně skoro všichni - už v osmnácti... Nakonec,když mi bylo 36, jsme si za pomoci mých rodičů odpracovali vklad na družstevní byt... Malinký, ale náš. Můj táta se tam téměř udřel... A se článkem stoprocentně souhlasím. Bylo to hnusná odporná doba, a kdyby se někdo troufnul protestovat, dopadlo by to s ním velice zle. Teď může říct každý co chce.
P.S. A dětmi se neoháněj, děti budou věřit na cokoliv - na šamany, Ježíška, Dědu Mráze, Santa Klause... vždyť proto jsou dětmi. Jen někdo z toho holt nevyroste, no.... Přeju ti jen to nejlepší.

Je to už asi tím přístupem. Já vykám, vy tykáte. A není to o věku, ale právě o té úctě. Nereagovala jste na to, že pokud žena pracovala lépe než muž, tak si taky vydělala mnohem více. To se dnes také nevidí. Opalujících se a jinak se flákajících nepostradatelných pracovníků jsem zažila mraky.
A taky dneska musím dost věcí, co jsou mi proti srsti a shledávám je nesmyslnými, abych si alespoň mizerně placenou práci udržela.
Doba je teď mnohem horší v porovnání. Jak to tak vypadá, děti mít proto nebudu ( a nejsem jediná), takže asi ani na Vaši podprůměrnou (z pěti tisíc se dá pořídit internet...?) ani na mou penzi nebude mít, kdo pracovat.

Nechápu, proč se lidi takhle dohadují, je přece jasné, že každý má jiné zkušenosti, žil a žije v jiném prostředí, sociálních poměrech atp. Já mám pár let do důchodu, tím pádem asi špatnou paměť, ale nevzpomínám si, že bych se někdy účastnila hromadných oslav MDŽ. Na pracovišti jsem dostala nějaký dárek, pravda, že většinou to byl ten ručník nebo utěrka, a tím to končilo. Kdo se chce opíjet a veselit, nějaký důvod se vždycky najde. A tak to třeba zase bude MDŽ, ale jenom pro toho, kdo o to stojí.

Tak musím tvrdě protestovat proti lži, že rodina s dětmi automaticky dostala byt po 10 letech. Není to pravda. Mohla bych zde popsat bytové problémy celého mého příbuzenstva a všech svých známých, za totality.
Rovněž není pravda, že ženské nebyly dříve udřené a když tvrdě pracovaly vydělaly více než muž. A příklady mohu opět uvést ze svého okolí. Už vidím, jak by za totáče bylo možné, abych na stejné pozici jako chlap, brala 3x více (což je můj případ dnes). Ono to je především o vlastní snaze na svém životě něco změnit. Pokud budu sedět s rukama v klíně a plakat, že jsem nedostala to, či ono od státu, mně asi nikam do lepší roviny neposune.

Nikdo tady neupírá dětem, že se s láskou neučily básničky pro maminky. O tom to není. Je to o frašce, kdy se místo skromného poděkování mamince (ke kterému já byla v rodině vychována a ne na MDŽ) pořádaly monstrózní akce pro soudružku pracovnici, údernici, ženu a až v poslední fázi matku. Bohužel často ve formě, kterou zde popsala Ivana. Vždy se oslavovala ta tvrdá práce ženy pro budování socialistické společnosti. Článek je naprosto pravdivý.
Píšete, že v r. 1989 Vám bylo 11 let. Takže názory na dobu minulou čerpáte především od své matky, či svého staršího okolí. Promiňte, připadá mi poněkud legrační, že se vyjadřujete k době, kterou jste nezažila. Názory můžeme mít každá jiný. Ale co je hlavní, můžeme jej svobodně a kdekoli vyjádřit, což v minulosti nebylo. Paměť mi slouží velmi dobře. Hezký den!

Tyhle Vaše žabo-myší války o "MDŽ" mne pobavily a zároveň polekaly. Proč upíráte jedna druhé možnost vyjádření vlastního názoru? Každý toto období asi cítil a prožíval jinak. V naší rodině se slavil svátek žen odedávna vždycky na Den matek. Líbilo se nám to tak a v této tradici teď pokračují i naši potomci. Myslím, že podstatné na tom všem je setkávání blízkých lidí v den, který jim vyhovuje všem a pro který se svobodně rozhodli. Znám rodinu, kde odjakživa gratulovali s kytičkou a říkali básničky a za všechno děkovali všem jejich ženám
každoročně vždycky 1.ledna. "A VO TOM TO JE " ...

Vážení a milí objektivní posuzovatelé minulých dob. O vztahu k ženám je opravdu se zajímat celkově a né v nenávistných náladách přisluhovačů , tolik vámi opěvovaného ,,trvale ranného rozvojového kapitalizmu 18.století.Vám mladým to dojde až budete pořádně na zadku. CHUDOBA CTI NETRATÍ to jediné lze k tomuto říci.